Vyrobila: Parnastar Etarea, Ertar 1985
Námět a scénář: Lucia Rain a Phillip Brasca
Hudba: Morris Lindallas
Kamera: Eton Mraketch
Režie: Lucas Stork
Osoby a obsazení: Taor (dvojrole) - Gimson Freeman
Sean - Rick Anders
Sheilla - Diana van de Roy
Katar z Darejonu - Anthony Steel
Diador - Dan Bughoo
Parador - Pierre Delphin
Elara - Constance Merciere
Ten-který-ví - Jeremy Hughes
Na plátně se objevují obrazy z pustoucíhop kraje. Chudé vesničky, otrhaní zbídačení rolníci. Úroda je malá, rok suchý. I přes tuto bídu vymáhají páni stále vyšší dávky do svých sýpek. Obraze je doprovázen komentářem.
"Po smrti posledního krále z dynastie Labris, Renara, se kdysi mocná říše Eritrea rozpadla. Drobní šlechtici uchvátile své moci jednotlivá panství a statky. Ohromné dříve státní lány polí buď pomalu zarůstaly plevelem nebo byly rozděleny na drobné pozemky, na kterých se plahočili vesničané z jednotlivých nových panství. Šlechtici stále zvyšovali zatížení lidu daněmi a odvody, stále více praceschopných mužů odvlékali do svých vojsk. Každý bojoval s každým. O moc nad každým potůčkem, nad každým pahorkem, každou loukou. Všichni se chtěli dostat ke státním pokladům, urvat pro svůj rod nyní prázdný trůn. A země spustla.
V drobných šarvátkách a bitvách vítězila jedna a podruhé zase druhá strana. Pomalu, nepozorovaně, však rostla moc dvou šlechtických rodů více, než ostatních. Na jihu to byl rodDarejů a na severu, na pobřeží, rod Prykenů. Tyto dva rody kolem sebe pozvolna sestupovaly drobná knížectví, která si podmanily a blížila se doba, v níž mělo nevyhnutelně dojít ke střetu obou soupeřících stran o rozhodující boj o trůn".
Mladý chlapec Taor tráví své jinošská léta na rodovém hradě Darejonu. Joho otec, Katar z Darejonu, věnuje veškeré své úsilí tomu, aby z chlapce vyrostl všestraně nadaný muž. Jsme svědky toho, jak se Taor seznamuje s výsledky věd, chemie, astronomie, i náboženských věd a rovněž tak se učí zacházet s mečem. Muž, který v této pohnuté době neumí zacházet s mečem, je už předem mrtvý muž. A tak mladý Taor studuje a bojuje. Ze všech panství, která jsou vazaly Darejů, mu jeho otec opatřuje nejnadanější muže. Učitelem, který Taora učí poznávat všechny taje boje s dlouhým, obouručným mečem, je sám veliký Diador, velitel osobní gardy již mrtvého krále Renara.
Na Darejonu v této době bývá i Taorova sestřenice, Markýza Elara. Je o rok mladší než Taor a je velmi půvabná. Není proto divu, že se do ní Taor zamiluje.Ve svém zbožnění Elary však není sám. Zamiloval se do ní i syn velitele hradní stráže, Sean. Tato láska k jedné dívce znamenala konec přátelství obou mladíků. Stali se z nich soupeři. A nejen v lásce.
Katar s neklidem pozoroval rostoucí moc rodu Prykenů. Byl natolik zběhlý v politice, že mu bylo nad slunce jasnější, že nebude již dlouho trvat a dojde ke střetu obou rodů. Snad právě proto tolik spěchal s výukou svého syna. On ve svém stáří již nemohl počítat s tím, že by byl ve vlastním boji příliš platným bojovníkem. A nikdo jiný nemohl vést šiky bojovníků pod vlajkou Darejů, než jeho syn, Taor.
Večer seděl Katar se svou ženou u krbu.
"Myslím,že bys mu pomalu mohl říci pravdu."
"Ne, má drahá. Ještě nenadešel čas. Víš, co jsme slíbili velmistrovi, když k nám Taora nemluvně přinesl. Nesmí nic vědět, doku nedojde k otevřenému boji, dokud nebude nutné, aby věděl, že nebojuje proto, aby se stal vládcem, vždyť on je vládcem. Musí potom pochopit, že trůn, o který bojuje, je jeho. Že byl jeho už když se narodil. A musí se to dozvědět co nejpozději. Jak pravil velekněz. A my jsme mu to slíbili."
Před dvaceti lety, na dvoře krále Eritrejského, Renara.
Král je již jen loutkou na trůně. Veškerou státní moc drží v rukou králův tajemník, Derenon. Čeká na královu smrt. Doufá, že se mu po králově smrti podaří usednout na trůn, i když není s dynastie králů, dynastie Labris. Král zůstal i při třetím manželství bez následníka. Zdá se, že nic nemůže narušit Derenovy pikle. Jako blesk z čistého nebe pak přichází zpráva, žeRenarově sestře se narodil syn Taor. Následník trůnu. "Musí zemřít," napadne okamažitě Derenona a začne svůj čin připravovat.
Tajemný klášter Skhá-nei-ran vysoko v Toránských horách.
Ten-který-ví, velekněz řádu Strážců tajemství hvězdy si svolává své podřízené, Radu devíti.
"Z královského sídla přicházejí znepokojující zprávy. O neschopnosti krále Renara již všichni dobře víme. Tento člověk není schopen ani udržet pořádek v kdysi tak mocné Eritrei. Blíží se konec jeho vlády. Na jeho místo se dere tajemník Derenon. V zemi dnes není síla, která by mu v nástupu na trůn zabránila. Ale ta síla bude. Releně, králově sestře se narodil syn. Následník trůnu, Taor. Taorovi tedy hrozí bezprostřední nebezpečí. Musí zmizet před Derenovou zlobou. Ale tak, aby po něm nezbyla stopa. Ukryjeme ho na Darejonu, u Katara. Je to poctvivý muž a vyznavač naší víry. Také tajně uctívá Hvězdu, tak, jako my. Bohužel, musíme dnes všichni svou víry skrývat. Mocní králové rodu Labris již jsou všichni v zemi předků a koupou se v záři Hvězdy s moci nabyly ti blázniví přívrženci Slunce, kterým nejde o nic jiného, než o osobní moc a bohatství. Ta jejich víra není nic jiného, než obloudění duší lidu a o udržování těchto lidí ve strachu.
My musíme Taora zachránit nejen pro zemi, ale i pro nás, pro Hvězdu, v souladu s učením bájného velikého Skhá", a velekněz poklekl a v hluboké úctě položil obličej na zem. Rada devíti jej následovala.
Taor se vydal se svou družinou na obhlídku panství. Při jedné jízdě spatřili za lesem kouř. Taor pobídl koně do trysku. Zanedlouho již spatřili vesnici. Mnoho domů bylo v plamenech. Křik a řinčení zbraní doléhalo až k uším rytířů Taorovy družiny. Lupiči zřejmě přepadli vesnici. Jezdci Taorovi se přiřítili do vsi a začal krutý boj. Banda nebyla připravena na boj s rytířskou družinou, proto zanedlouho podlehla. Taorovi se podařilo zajmout vůdce. Možná proto, že ten byl těžce raněn a věděl, že ho již žádná Taorova zloba nemůže postihnout, prozradil po krátkém výslechu Taorovi, že jeho bandu pro tento úkol najali Prykenové a několik členů bandy pocházelo z Prykenského žoldáckého vojska. Tak došlo k prvnímu konfliktu mezi Dareji a Prykeny. Válka o trůn započala.
Ještě než se Taorova družina vrátila na Darejon, došlo k dálší šarvátce mezi ní a pohraniční stráží Prykenského panství, která pronikla hluboko na území Darejů. Tentokrát nebyl výsledek boje jednoznačný. Darejové ztratili v boji několik mužů a mnoho jich bylo raněno.
Po návratu na Darejon čekala na Taora další zlá zpráva. Otec byl těžce nemocen a zbývalo mu sotva pár dní života. Zavolal si Taora k sobě.
"Vím, že přišla má poslední hodina. Nechce se mi odejít. Je před námi tolik, tolik práce a bojů. Je to těžké. Ale zároveň mohu odejít klidně. Svůj úkol jsem splnil. Nezradil jsem Hvězdu, velmistra. Není mne tu již více potřeba. Vychoval jsem následníka trůnu". Taor zprvu nechápal, o čem jeho otec mluví a tak Katar začal vyprávět.
"Před dvaceti lety, jak je to dávno, to ještě vládl poslední Labrisovec Renar. Eritre již zdaleka nebyla tou mocnou říší, jakou bývala dřív, ale byla to stále ještě říše. Král byl slabý, ale země měla Krále. O moc usiloval v té době králův tajemník a chystal se nastoupit na trůn po Renarově smrti. A pak se králově sestře narodil syn. Ze strany tajemníkovy mu hrozilo smrtelné nebezpečí, protože se stal nečekanou překážkou na jeho cestě k trůnu. A pak došla zpráva, že malý princ byl unesen a byla za jeho propuštění požadována cena, kterou jeho matka nemohla zaplatit. Chtěla prosit svého bratra o pomoc, ale tajemník tak dlouho bráníl jejímu vstupu do paláce, až termín vypršel a únosci prince zabili. Utopili ho a jeho mrtvola se nikdy nenašla.
Můj otec mi vyprávěl, co slýchal od svého otce, mého děda. Za těch dob, kdy Labrisové byli na vrcholu moci, Eritre vzkvétala, lid pracoval a země plodila. A chrámy Hvězdy byly plné lidu a darů. A Hvězda Eritri zářila do celého světa. Byl to mocný stát. Posledním mocným králem byl Roran III. Jeho syn a jeho vnuk byli již slabí na to, aby udrželi na uzdě rostoucí moc jednotlivých pánů. A s tím, jak slábla králova moc, objevila se a pomalu rostla moc nová. Kněží boha Slunce postupně využívali rostoucí bídy vyvolané nechopností krále a hamživotstí jeho úředníků. Slibovali lidem ráj po smrti,, odměnu za pozemské utrpení. Těžili z bídy a vzrůstajícího útlaku šlechty a bohatli na úkor lidu. Byl to kult tmy a ohně. Spíše ďábla než boha. A zaslechl jsem cosi i o lidských obětech.
Hvězda musela ustoupit. Do hor, do tajemných klášterů, které znají jen zasvěcení. Dokud nepřijde nový král a nevrátí zemi klid a pořádek, dotud bude hvězda muset setrvat v skrytu a nemůže ochraňovat svůj lid. Zřejmě se mým slovům divíš, netušil jsi, jak hluboko je ve mě Hvězda zakořeněnaa, že tvoří součást mého života, ačkoliv jsi jistě o její existenci něco věděl z mých náznaků.
Je to tak, synu můj - a říkám ti tak naposled - jsem služebníkem hvězdy. Tehdy ke mně přišel sám velmistr řádu Strážců tajemství hvězdy, sám Ten-který-ví a přinesl tebe. Nejsi můj syn, pane!" Při tomto posledním slově se v Taorových očích objevil nesmírný úžas - Pane?-
"Ano, pane! Ty nejsi Taor z Darejonu. Ty jsi Taor z Labranstone! Taor Labris! On se neutopil. To jen Řád Strážců zinscenoval únos. Museli bohužel oklamat i jeho matku. Ale nebylo to tak kruté, protože by byl Taor stejně během roku zavražděn pomahači Derenovými. A ukryli malého následníka trůnu u mne. Byl jsem poctěn samotným velmistrem řádu úkolem, který snad dosud žádný služebník Hvězdy neobdržel. Byl mi svěřen úkol chránit a vychovat Taora z rodu Labris. Pro zemi, pro Hvězdu.
A velekněz mi přikázal, abych ti pravdu řekl až v době, kdy bude jasné, že se nevyhneme otevřenému boji o trůn. O tvůj trůn. Taore, pane, odpusť, jestli jsem tě svými slovy ranil. Pomoz lidu naší země, vrať do říše klid a právo. Zachraň Hvězdu. Hvězdu, která nás vede vpřed, dál, hvězdu vědění. Zachraň Hvězdu před ďábelským ohněm proradných uctívačů Slunce. Taore..."
Katar z Darejonu zemřel a zanechal Taora se zmatkem v mysly a s ohromným závažím úkolu. Taor otce nezklame. Přestože teď věděl, že Katar nebyl jeho otec, stále jej za otce považoval. I když věřil všem jeho slovům, před smrtí nelze lhát, praví rodiče, které nepoznal, jeho mysl nezatěžovali. Tento muž jej vyhoval od dětství, dal mu domov, vědomosti i schopnost zacházet se zbraní, to byl jeho otec a tomu slíbil splnit úkol.
Po otcově pohřbu byl zase nejvyšší čas věnovat se obraně před stále častějšími nájezdy žoldáků Prykenů. Taor sestavil dva oddíly a vyslal je na hranice. Jednomu se postavil do čela sám a druhý svěril do velení svému soku Seanovi. Teď nebyl čas na rozmíšky, Elara musí jít stranou. Oba oddíly se vydaly na cestu.
V jedné z bitev byl Sean raněn a odejel domů. Oddíl nechal na hranicích svému pobočníkovi. Ten však nebyl tak zkušeným bojovníkem a muži padli do léčky. Doško ke krvavé řeži, při níž na obou stranách padlo mnoho mužů. Prykenové zvítězili a ještě několik dní po kraji pronásledovali ty, kterým se podařilo probít z obklíčení. Na Darejon se vrátila z celého oddílu jen hrstka raněných a zbídačených mužů.
Po několika dnech se vrátil i Taor se svou družinou. Svedli několik vítězných bitev a pobili mnoho Prykenových žoldáků. Když Taor dojel na hrad, našel Seana v až příliž pečlivém ošetřování Eleařiném. Když se potom dozvěděl o chybách, kterých se Sean dopustil, vykázal jej z hradu. Eleara odešla s ním. Taor se jen krátce trápil, protože jej znepokojovaly zprávy z hranice. Prykenové formovali silné oddíly a chystali se napadnout území Darejů. Blížila se jedna z nejdůležitějších bitev války o trůn.
Taor shromáždil ze svého panství mnoho bojeschopných mužů a připravoval se na obranu. Před odjezdem vojska naštívil Taora Disdor. V jeho tváři se zračily obavy.
"Taore, dej na sebe pozor. Mám zprávy, že v Prykenském vojsku je i Parador, můj mladší bratr. A to je velký šermíř. Mnohem lepší než já. A má ohromnou sílu. Dej si na něho pozor. Dal se do služeb Prykenů naschvál proto, že já se uchýlil k tvému otci. Je zlý a nepochybně je Prykenové poučili, o koho se má v boji starat. Mám o tebe strach. Mezi vojáky jsi velmi oblíbený a šli by za Tebou do pekel horoucích, ale jestli se ti něco stane... Jsi naše jediná naděje. Kéž tě Hvězda ochraňuje!"
"Hvězda? Ty také věříš ve hvězdu, jako můj otec?"
"Samozřejmě. A uvěříš i Ty až pochopíš, Taore. Hvězda je mocná!"
Vojska se střetla. Mohutné šiky lidských těl zaplnily údolí. Třeskot zbraní se mísil s divokým křikem vítězících a úpěním raněních. Ještě ráno nablýskané meče zmatněly horkou lidskou krví. Ptáci z blízkých skal poplašeně vzlétali. Ten řev, křik, strašnější než vytí smečky hladových vlků zahnal všechnu zvěř daleko od údolí. Zůstala jen zvířata nejdivočejší, nejstrašnější. Zvířata, která nejvíce zdokonalila úmění zabíjet, žoldáci Prykenů a zooufalí obránci holého života, vojsko Darejů. Pod údery seker a mešů pukaly štíty i lebky. Krev i pot se mísily a tvořily potůčky.
Šikem žoldáků procházel směrem k prvním řadám černě oděný mohutný muž. Hlavu mu skrývala lebka buvola s mohutnými rohy. Přes bedra mel přehozenou kůži pardála a v ruce třímal meč. Ale jaký! Taor na něj fascinovaně hleděl. Takový meč by snad nebyl schopen ani zvednout. Čepel snad dva metry dlouhá, pokrytá snad rezí, snad, to spíš, zaschlou věkovitou krví desítek a stovek obětí tohoto muže (Parador).. Muž prošel vlastními řadami a procházel teď šiky Darejonských bojovníků. Ačkoliv se na něho sesypali ze všech stran, postupoval stejně snadno, jako mezi svými. A za ním zůstávali jen mrtví. Taor přestal vnímat vřavu bitvy.. Veškerou svou mysl soustředil na jediné. Na blížící se Zlo. Jako čisté, zosobněné zlo mu připadala ta postava ze zlého snu.
Taor odhodil svou zbraň a tasil meč. Strarý meč, jehož původ se strácí v zapomění a který mu před odjezedem věnoval Diador. To nejdražší, co měl. Meče se střetly. Meče bratrů a zároveň meče dvou táborů- Meče bratrů, nepřátel na život a na smrt. Kdyby nebyl Diador již tak starý, nepochybně by meč vedl. Ale vychoval Taora jak nejlépe uměl. Meče se střetly. Rána to byla hrozná. Taorovi málem vypadl meč z otřesených rukou. Musel uskočit. Parador ťal znovu. Taor uhnul Veliký žulový balvan pukl. Taor byl hbitý. Podnikal časté výpady, ale jeho meč vždy narazil na neprostupnou zeď Paradorova krytí. A znovu udeřil. Taor byl ránou téměř omráčen. To nebyl soupeř pro něj. Už nebojoval o vítězství, už bojoval o záchranu života.
Děsivé výkřiky z doliny pronikly do jeho vědomí. Darejové ustupovali. Chtěl je vzbudit, podpořit výkřikem. Sotva však otevřel ústa k výkřiku, pocítil strašnou bolest. Něco žhavého, splaujícího mu proniklo do těla. Nohy ztratily oporu a zvedli se ze země. Meč vypadl mu z ruky, přicházela tma. Strašlivý Paradorův meč pronikl jeho tělem a zvedl jej do vzduchu. Svět se pro Taora zhroutil.
V poslední chvíli, když chtěl Parador zasadit druhou ránu, sesypalo se na něj snad deset nebo patnáct bojovníků. Musel o krok ustoupit a to Taorovým lidem stačilo, aby jeho tělo rychle odklidili. Taor byl raněn. Výkřik se nesl celým údolím. Pomalý ústup Darejů se pozvolna měnil v útěk.
Vojsko se vrátilo na hrad. Pomalu, sklíčeně. Bitvu prohráli mnoho jich boj zaplatilo životem a vůdce a pán Taor je těžce raněn. Smutek zavládl na Darejonu. Lékař se ihned ujal knížete. U jeho lůžka klečel i Diador. Slzzy se mu koulely po tvářích. Rty raněného se pohnuly.
"Diadore, můj učiteli. Odpusť. Nenaučil jsem se dost z tvého umění. Nesplnil jsem úkol. Nestačil jsem na něj. Zavolej mi Seana,vyřiď, že mu odpouštím, že ho prosím, aby se vrátil. Ať je s Elearou šťasten, a ať se ujme obrany Derejonu a naší věci. Diadore, zklamal jsem..."
Tichý, přerušovaný hlas pak byl přerušen návalem krve do úst. Tělo se napnulo, prohnulo a uvolněně spočinulo na kůžích. Taor byl mrtev.
Taor je mrtev! Ta slova zazněla jako výrok osudu, neodvratitelný konec. Taor je mrtev. Konec nadějí? To je Hvězda a její děti už navždy odsouzena k pobytu v úkrytu v horách? Taor je mrtev. To je konec nadějí na obnovení slávy Eritrei. Trůnu se zmocní Prykenové. Není síly, která by je zastavila. Konec všech snah Strážců tajemství Hvězdy?
Ten-který-ví povstal. Rada se uklidnila. "Je ohrožena sama existence Řádu, samotná podstata existence Hvězdy. Hvězda je ohrožena a s ní i její věrné děti. Hvězda musí pomoci. Nastal čas! Není již tentokráte jiné cesty. Poslední Labrisovec zemřel. Říši hrozí zkáza. Je čas. Bratři povstaňte. Jste-li všichni toho názoru, že Čas nastal, věnujte mi své klíče!"
Na mramorové desce se objevilo devět klíčů. Složitě tvarovaných, na řetězech, které bratři sundali z krku. Velmistr klíče vzal a odešel. Šel dlouhou chodbou, po schodech, dolů, do spodních sklepení. Již po generace tam nikdo nevkročil. Schody vedly dolů, do nitra skal. Pak přišly dveře. Dveře na devět zámků. Za ně směl vkročit již jen velmistr, Ten-který-ví. Muž odemkl. Dveře se otevřely, vpustily ho a opět se neslyšně zavřeli. Další chodby. Vyzdívka chodby se ztratila. Chodba byla dále tesaná ve skále. Dolů, dolů. Pak náhle rozlehlý sál, v němž se ztrácelo světlo velmistrovi pochodně. Dotkl se stěny a oslepivé světlo zalilo ohromnou jeskyni. Na protější stěně jeskyně byla zeď zahalená a podivně se leskla. Při bližším pohledu byla tenká rýha kolem dveří. Neměli kliku ani otvor pro zámek. Nešly z této strany otevřít žádnými prostředky tohoto světa. A velmistr to věděl. Stiskl výstupek vedle dveří a čekal. Tak, jak věděl, že je to správné.
Za metrovými dveřmi se děly věci, které byly obyčejnému člověku i samotnému velmistrovi nepochopitelné. Od veliké skleněné rakve se odpojil poklop. Desítky trubiček se přisály na tělo, ležící uvnitř. Byl to člověk, muž. A nebyl to člověk. Nebyl z tohoto světa. Pomalu se mu vracely síly a vědomí. Probudili ho. Jeho myslí prjela jako blesk myšlenka. Probudili ho, poslání je ohroženo! Netrpělivě čekal, až oživovací procedura skončí. Veděl, že venku čeká velmistr.
Světlo v jeskyni pozvolna sláblo, až zhaslo docela. Velmistr v souladu s instrukcemi ustoupil ode dveří, poklekl a skolnil se. Tam, kde tušil rýhu dveří, se objevil proužek světla. Nikdy tu nebyl, nikdy neviděl ty dveře, ale věděl, co se bude dít. Byl velmistrem, Tím-který-ví. Proužek světla sílil až se opět v jeskyni rozjasnilo. Dveře se otevřely a v nich stanula postava v modré kombinéze. Taor.
"Taore, pane, synu Hvězdy, přijmi poklonu od svého věrného sluhy a pokornou omluvu za probuzení. Nastal Čas, který jsi určil. Taore, pane, Taor je mrtev. Hvězda musí pomoci!"
