REAGUJI NA ...
... film
Standa Čermák
O trilogii "Poslední král" se toho ve světovém tisku napsalo velice mnoho. Ovšem mohu vás ujistit, že ani písmenko z nepřeberného množství již uveřejněných slov neovlivnila slova následující. Na ně mělo vliv jen a jen shlédnutí recenzovaných filmů. Protože to ani jinak nejde...
Nejdůležitějším poznatkem je fakt, že na trilogii je nutno se dívat jako na celek: nelze posuzovat, z hlediska příběhotvorného, jednotlivé díly. Zvykli jsme si totiž u filmů, jakými byly Vetřelec, Battlestar Galaktica, Superman, Nymfoman, Podraz (v současné době natáčené 3. pokračování už spadá do žánru SF) a podobné, že si autoří pootvírali zadní vrátka, v případě úspěchu vytáhly hotové náměty a scénáře ze šuplíku a jali se natáčet druhé, třetí,... díly. Co se "Posledního krále" týče, není tomu tak. Díly trilogie na sebe bezprostředně navazují, jeden bez druhých (a druhé bez něho) postrádají smysl existence. Uvedené vyplývá i ze skutečnosti, že ačkoliv byla jednotlivá pokračování natočena ve značných odstupech (v současné kinematografii znamená rok nesmírně dlouhou dobu), na stříbrná plátna se dostala coby jednolité kontinuum.
Žánrové zařazení je nad světlo Hvězdy jasné. Taor, znovuzrozený použitím devíti klíčů, je zjevně mimozemského, jeho způsob přežití 400 let i průběh probuzení voní nejmodernější vědou. Tedy prvek science-fiotion jako vrata do Darejonského hradu. Tajemný klášter, Rada devíti, pověstmi opředení válečníci, Býčí muž, krásné ženy, jiný kontinent - to jsou elementy konkluzivního podžánru, tedy fantasy. Nechápu potom, proč se po reklamní kampani v tisku a televizi před uvedením trilogie do kin bouřily některé hlasy, že označení SF je zkreslující, pořízené touze po zisku, nekorektní vůči divákovi, který pak očekává vesmírné souboje jako ve velice populární sáze "Bojuji za život svůj i váš" atd. Přiznejme strůjcům reklamy smysl pro humor: kdo v mládí jedl alespoň jednu lžíci vtipné kaše denně, toho přece hned musí napadnout, že SF v případě "Posledního krále" znamená ...science - fontasy!
Mnohé teoretické odborníky filmového umění překvapilo, že se v trilogii neobjevil motiv zrady. Zéma tak příznačné pro histrické filmy (z určitého úhlu pohledu jimi "Poslední král" je) zde absentuje stejně význačně jako v jiných dílech dominuje. Vlády se ujímá tajemno, přes rameno mu kouká milostný motiv, na který padá stín naturalismu, přecházejícího v některých scénách v sladky romantismus. Čímž jsme se dostali k jediné slabině tohoto monumentálního "seriálového" snímku. Bloudění Taora neznámou krajinou a posléze setkání s krásnou Sheillou jsou sice mistrnou ukázkou práce kameramana se světlem a krajinou, jsou sice dalším důkazem kvalitní práce režiséra Storka s herci, jsou sice podmalované nádhernou hudbou, ale ...jako bychom to již někde viděli, jako by to nebyl Taor - vládce nýbrž Taor - teenager, jako by se měl s objetím milenců - na - první - Taorův -pohled skončit válečný spor happy - smírem. V tomto právě vidím poklesek druhé dílu vůči laťce, nasazené dílem prvním do nedohledných výšin.
I o hudbě umělce Lindallase se mnoho napsalo a napělo- Přesto si neodpustím malou poznámku originalit: drtivá většina hraných filmů je provázena hudbou v tom nejobyčejnějším slova smyslu - tu kus ruchu, tu hudba, tu ticho, tu ruch s hudbou apod. Avšak existují filmy, kde hudba nezní (např. "Zajati vesmírem" od režiséra Sturgese), kde je hudba pouze směsicí jen dvou tónů, vyluzovaných různými nástroji a pospojovaných počítačem (např. propadách roku 1981 "Obyčejný den sedmičlenné rodiny, kde otec hraje prim a žena se jen dívá" ertarského, ale za dolary, debutanta Milese Upa - mimochodem byl překvapivě angažován pro natáčení "Posledního krále" coby režisér 2. týmu pracujícího výhradně v horách, a ještě překvapivěji se osvědčil), kde hudba neutichne od prvního titulku po titulek poslední (např. právě recenzovaná trilogie).
O hereckých výkonech se nedá psát - to se musí vidět. Neodpustím si ovšem trochu senzachtivý pohled na Constance Mercierovou, představitelku Sheilly. Její matku proslavila role v několikadílné sáze o Angelice, markýze andělů. Po Michele zdědila Constance krásu i ladnost, po svém otci (tvrdí zlí jazykové, neboť otce Michele nikdy neprozradila) talent herectví (ti ještě více prolezlí zlem, že i náznak jizvy ve tváři...).
Nevěříte ničemu, co jsem o "Posledním králi" napsal?
Nemusíte, pokud jste film neviděli. V tom případě si jej nenechte ujít!
Nemusíte, ani když jste příběh Taora shlédli. V tom případě se ale mýlíte!