Vladimír VEVERKA
Jedním z čestných hostů, kteří obdrželi pozvání na REEADERCON 1987 byl i v našich zemích dobře známý HA-fan Saluki "Aidar CHatůn" ze soustavy Síria (psí hvězdy či po ertarsku "Hvězdy").
Na vlastním setkání jsme jej však neviděl, ačkoliv krátce před tím avizoval přílet i se svou snoubenkou. V této souvislosti se vynořily nejrůznější spekulace ( např. že mu ertarské ministerstvo zemědělství na poslední chvíli zakázalo vstup do země ze strachu před zplundrováním veškeré úrody na lokalitě Byšičky- což je tvrzení víc než nehorázné, neboť sotva by tento náš host mohl na byšičských plantážích spáchat větší škody než máme tu čest uvést na pravou míru. Skrze Časoprostorové kanály se k nám totiž dostal do rukou dopis váženého HA-fana, ve kterém omlouvá svou nepřítomnost dopravními obtížemi na lince Podolí -Vršovický kosmodrom, a zároveň přikládá text přednášky, kterou měl doplnit informace o dnes již světoznámé trilogii o TAOROVI. Vzhledem k trvající aktuálnosti této zajímavé přednášky její text připojujeme.
Jedním z výrazných motivů, které prolínají celým pozadím trilogie, je soupeření mezi vyznavači "Hvězdy", tzv. pravověrnými, a Slunce, fanatické kasty, které začínají v té době pronikat na území Ertaru.I když se zde setkáváme s dějovými prvky, silně vázanými na tyto náboženské směry (např. tajemná sekta kněží "Hvězdy", udržují v paměti ztracené vědomosti a oživují posléze Taorova dvojníka, či obřady uctivačů slunce ve třetím díle), o vlastních prvcích starobylé víry v "Hvězdu" a jejím nesmírném významu pro rozvoj celého Tarosu zde najdeme pouze nepatrné náznaky. Možná, že je to tak správné - celá problematika kolem uctívání "Hvězdy" je natolik obšírná a významná, že ji ve filmu lze buď pouze pomínout, nebo jejím objasněním obětovat vlastní dějovou linii, což by ale nebylo na tomto místě žádoucí. Podívejme se tedy na zmíněnou problematiku zde a nyní.
Pod pojmem "Hvězda " je zde míněn Sírius, nejjasnější hvězda noční oblohy Tarosu (a tím pádem i Scifilie), která měla pro obyvatele kontinentu takový význam, že se posléze stala předmětem náboženského uctívání. A nešlo o zbožnění bezdůvodně!
Důležitost "Hvězdy" totiž přímo souvisela s lokalizací Ertaru. Tehdy ještě nikdo nedisponoval potřebnou časoprostorovou technikou, která umožňuje libovolný přesun ze Scifilie do Tarosu a naopak, a tak byli lidé odkázáni na unikátní přírodní lokalitu v Údolí Hvězdy, kde deformovaná rovina prostoru umožňuje přechod mezi oběma světy. Tehdejším obyvatelům se nelze divit: jak by mohli - při jejich stavu vědy - pochopit skutečnost, že se Centrální kontinent i Taros nacházejí na tom jistém místě na té jisté planetě, t.j. Scifilii, ale v rozdílných, paralerních světech? Jak jinak než magií nebo božím zásahem si mohl vysvětlvat toto legendární údolí, v němž se oba světy prolínaly a jimž bylo možné přecházet z jednoho do druhého?
Zde tedy musíme hledat kořeny víry v " Hvězdu", víry, která jako mnohé jiné nesla v sobě racionální jádro a které zasvěceným jedincům umožňovala přestup mezi oběma světy. Neboť to byl právě Sírius, který při vstupu do zmíněného údolí ukazoval na noční obloze přesný směr, v němž se nalézá prostoročasová anomálie. Tento orientační prvek pro přechod mezi Scifilií a Tarosem je posléze při interpretaci zpráv o " podivuhodné moci" Hvězdy" přenášen na Síria jako takového v mnohem všeobecnější rovině.
Je samozřejmě, že vlastní víra v Hvězdu se šířila především na Tarosu, neboť jeho obyvatelé byli svým způsobem řečeno, svědky " zázraku Hvězdy", tj. byli buď přímo kolonisty ze Scifilie, nebo jejich potomky. V každém případě tady byl zážitek přechodu předáván z pokolení na pokolení. Souběžně s tím pak také tato "Hvězda"začala pro další generace symbolizovat stále více a více jejich pravlast. Z pokolení na pokolení se tak alespoň v této mystické podobě dalo hovořit o zachování kulturní, sociální a
národnostní identity obyvatel Tarosu.
Teprve s odstupem doby, kdy symbol "Hvězdy" stále více a více ztrácel svůj původně konkrétní význam, kdy byl narušen jako symbolický jednotící prvek společné pravlasti i s ním souvidsející tradice, dochází zároveň s tím také k úpadku významu víry v Hvězdu. V důsledku toho se pak celý kontinent začíná zmítat v bouřích a chaosu, jak věrně ukazuje i naše filmové trilogie. To už je ovšem zase již jiná historie .
Vlastní vznik víry v Hvězdu má však ještě jednu, mnohem méně známou stránku. Jestliže se existence přechodu mezi Scifilií a Tarosem obrazila u obyvatel Tarosu do formy konkrétního náboženství (neboť jejich zkušenost byla, jak jsem již konstatoval, konkrétní, pak také u obyvatel Scifilie, kteří zkušenost neměli, lze zaznamenat mytologický obraz popsané skutečnosti, jímž je mýtus o "zaslíbené zemi" (tj.Tarosu), do níž jsou vyvolení jedinci vedení božím znamením (tj.Hvězdou).
Odchod několika generací obyvatel Scifílie a hrstka kusých zpráv o Tarosu, které pronikly zpět od těchto kolonistů, dal vzniknout další, mnohem méně známé legendě, spojované se Síriem. Opět se není čemu divit - pro obyvatele Scifílie, kteří žili v neustálých konfliktech, srážkách a strachu z nájezdů, jimiž se vyznačovalo bouřlivé období vývoje prvních státních útvarů Centrálního kontinentu, se musel Taros jevit jako opravdový ráj. A tak vzniká ona překrásná legenda o zaslíbené zemi, Světelné Roky vzdálené od zmatky zmítaného Světa, do nichž jsou uváděni pouze vyvolení, jímž se dostalo nejvyššího zasvěcení. Do jaké míry tato novodobá legenda odpovídá pravdě, nechť posoudí každý z Vás sám.