BALADA SEVERSKÁ O RYBÁŘI Z HAYLINGENEN

Pro Světelné roky přeložil
Stanislav Švachouček




Žil kdys muž a syn tam, co byl břeh.
Ten muž měl sen. Křik se mu zdál.
Ten křik byl děs a šel ze stran vod.
"Co je to?" ptal se muž. Vzal loď a plul, syn s ním.
Vous mu zmrz i syn se třás, však i tak plul dál.
Plul a plul.
Byl den, pak noc, pak zas den.
Když svit na ně pad, muž křik: "Hle, vor!"
A byl tam vor. Vor nic moc, však přec ne pust.
Byl na něm muž, spíš trup.
Syn jej zved. "Je živ?" ptal se.
"Už ne," řek muž. "Už ho nech."
Syn kýv a pak šel zpět.
"Ten křik už ztich," hles muž.
"Zlý čas je pryč," řek syn. "Pojď dom!"
A šli zpět na loď.
Byl pryč zlý čas, byl lov pln ryb a břeh plul blíž.
Tam hrst střech i dům, v něm krb a čaj. Byl pryč zlý čas a muž byl rád.
A že byl rád i syn a že byl mlád a měl dost žen, byl tu za čas i vnuk.
A zas zněl ve vsi křik, až dům se třás, však ne křik běd.
Když muž měl sen a křik ho ze sna zved, hned zas kles zpět.
Vždyť rost tu chlap pln sil, ne jak ten, co nes ho vor.
A tak to má být!
Toť vše.
Dík vám všem, kdo Ert je neb tak.
Zvlášť ty máš můj dík pro čin ten. A teď už dost slov!