100 let koordinace

       
        Funkce koordinátora Ertaru byla ustavena přesně před sto lety. K jejímu zřízení došlo na zasedání vlády Ertaru 4. června 1889. Nebyl to náhodný ani náhlý politický čin. Již několik let před uvedeným datem se začaly vést politické i mocenské spory o změnách vedení státu a reorganizaci politické moci. Do té doby plně funkční systém parlamentu a vlády v čele s presidentem přestával postupně vyhovovat měnícím se společenským poměrum uvnitř státu i politickým poměrum v kontextu ostatníhgo světa.
        President Ertaru měl sice větší pravomoce, než mají mnozí presidenti dnes, ale přesto při mnohých klíčových událostech se nemohl rozhodovat a hlavně realizovat svá rozhodnutí s potřebnou rychlostí, což v mnoha případech mělo vážné politické následky.
        Jako příklad mužeme uvést tzv. honeycarrskou krizi v roce 1861, kdy zemřel v honeycarrském království poslední příslušník vládnoucí královské dynastie Carreru a trun se uvolnil. Do boju jednotlivých knížat o tento trun zasáhl král Sery (součást dnešní Serentegy) Turag IV, který pocházel z jedné vedlejší větve dynastie Carreru, z rodu Kurano-Carreru. Vyslal po El Beju velké množství lodí s početným ozbrojeným výsadkem, který se vylodil v honeycarrském království a posléze dosadil na jeho trun prvního panovníka z neblaze proslulého rodu Seyscheleyovcu.
        Roald ze Seyscheleyu se pak stal králem Honeycarry a došlo na dlouhou dobu k výraznému zhoršení politických a hospodářských vztahu s Ertarem i k několika pokusum o proniknutí band na uzemí Ertaru. A byla to právě nerozhodnost i nemožnost zasáhnout, která zabránila tehdejšímu presidentovi Ertaru podniknout rozhodné kroky proti proplutí invazní flotily po El Beju, které bylo již tehdy ve svém dolním toku součástí Ertarsko-SALského společenství.
        Takovýchto podobných krizí bychom mohli jmenovat více, např. tzv. Malé války Ertsko-ertské v letech 1771 -1798 nebo terulanské diverzní akce v letech 1870 - 1876 a mnohé další. Všechny tyto politické a mocenské problémy pak v souhrnu ukázaly, že systém vlády již neodpovídá potřebám národa a státu Ertaru. V 90. letech 19. století pak probíhala jednání vlády, ministru i parlamentu a výsledkem těchto politických dohod bylo vyhlášení nové funkce v čele státu, funkce koordinátora a její uvedení do praxe právě před sto lety.
        Funkce koordinátora se výrazně liší od funkce presidenta státu. Protože rozbor rozdílu těchto funkcí z hlediska společenského, právního ani politického není obsahem této krátké poznámky a je dostatečně osvětlen v příslušné literatuře, dovolím si k této problematice jen několik poznámek.
        Vláda v Ertaru je v podstatě poradní orgán, který sestavuje a přepracovává návrhy zákonu a zajištuje podklady pro rozhodnutí celostátního významu. Zákony pak schvaluje a návrhy rozhodnutí doporučuje k realizaci koordinační kabinet, přičemž má koordinátor v těchto případech právo veta. Koordinátor muže rovněž měnit (vetovat) rozhodnutí Nejvyššího soudu a jiných institucí. Koordinátor však muže schválením zákona pověřit i vládu, pokud je to potřebné a sám nezasahovat.
        Koordinátor je funkce volitelná na pětileté období. Koordinátor je navrhován koordinačním kabinetem, volen vládou republiky Ertar a do funkce potvrzován koordinačním kabinetem. Po uplynutí pětiletého období jeho funkce končí a ze své činnosti skládá učty vládě. Muže být i znovu zvolen, což se v minulosti již několikrát stalo, jak vyplývá i z tabulkového přehledu.
        V případě, že koordinátor porušuje ertarské zákony a postupuje v protikladu s ertarskou morálkou a zájmy národa Ertu, muže být zbaven své funkce se souhlasem vlády a koordinačního kabinetu.
        Rozsah funkcí a pravomocí koordinátora není pochopitelně neměnný. Historické studie (viz uvedená literatura) dokazují, že ke změnám rozsahu pravomocí docházelo téměř před každou volbou nového koordinátorajednak podle soudobých společenských potřeb a celkové politické situace a pochopitelně i pod vlivem využívání těchto pravomocí předchozím koordinátorem. Političtí historikové pak poukazují na to (někteří již s varovným hlasem), že ještě nikdy v historii koordinace státu neměl nejvyšší představitel tolik moci v rukou, jako nyní. Dalo by se říci, že nynější koordinátor Ertaru, Lucas Rain, má dosud nějvětší pravomoce představitele státu od dob, kdy se Ertar stal republikou.
        Při ohlédnutí nazpět do minulosti na uplynulých 100 let koordinace Ertaru pak mužeme vidět mnoho případu, kdy stát v čele s koordinátorem uspěšně překonal nejedno uskalí dějin.
        Jako příklad uspěšného plnění dějinné ulohy koordinátora mužeme uvést 2. Sargasovou krizi v roce 1903, kdy koordinátor George Er Trenall svým rozhodnutím zabránil téměř nevyhnutelné válce mezi Ertarem a Etariskarem. V té době totiž došlo k prudkému zhoršení diplomatických vztahu mezi oběma zeměmi v dusledku změny v presidentském křesle Etariskaru a k vyhrocení pohraniční situace v Sargasovém zálivu. Došlo i k několika pohraničním incidentum a narušení výsostných vod Ertaru. Bezpečnostní služba zaregistrovala i koncentraci válečných lodí v etariskarských přístavech v těsné blízkosti Ertaru.
        Díky rozhodnosti koordinátora a hlavně jeho pravomoci byla podniknuta rozhodná protiopatření. Jednotky ochrany republikybyly během několika desítek hodin v odpovídajícím počtu přepraveny ze svých soustředovacích prostor na hranice mezi SALem a Etariskarem, do těsné blízkosti dvou největších etariskarských měst, Dusaru a Prykenu. V normální situaci s presidentem v čele státu by trvalo několik dní, možná i týdnu, než by se vyřešila z hlediska mezinárodního práva a diplomacie otázka přechodu JOR přes uzemí S.A.L., kdežto koordinátor mohl takové opatření z titulu své funkce nařídit. Akce měla uspěch, pohraniční incidenty v zálivu ustaly a vláda Etariskaru požádala o diplomatické mírové řešení krize. Nato byly jednotky JOR opět staženy.
        Druhou ukázkou uspěšné činnosti koordinátora, tentokrát Laurina Mc Dowella, muže být zásah v roce 1955, kdy došlo k tragickému případu dvojnásobné bestiální vraždy u Modrých jezer. V listopadu toho roku byly nalezeny mrtvoly dvou dívek v lesích SPR Modrá jezera. Nález byl učiněn v 18.20 a ohlášen. V 18.40 se na místo dostavili příslušníci Bezpečnostní služby a případ byl pro svou závažnost hlášen až na MV. Ministr pak v 19.20 informoval koordinátora Ertaru a v 19.30 byly na jeho příkaz uzavřeny státní hranice až do vyřešení případu. Byly uzavřeny všechny silniční i železniční hraniční přechody, jakož i mezinárodní letiště v Quasaru a Erthysu a mezinárodní přístavy. U mezinárodních rychlíku projíždějících Ertarem tak došlo až ke 26 hodinám zpoždění, samozřejmě při zabezpečení všech potřeb cestujících. Teprve po 48 hodinách, po vyjasnění případu, byly v plném rozsahu státní hranice znovu zpruchodněny.