READERCON 1990

V současné době závratného pokroku vědy panuje názor, že staré báje a legendy patří do říše pohádek. Snad je tomu tak skutečně na dnešní přetechnizované Zemi. Existují však ve vesmíru místa, kde tomu tak není. Nemám na mysli bájné planety či paralelní světa z fantasy povídek a románů, ale skutečnost, kterou lze vědeckými metodami snadno prokázat a vysvětlit. Poslechněte si první poznatky o existenci ptáka Fénixe, živočicha, povstávajícího z vlastního popela, symbolu stále se obnovujícího a pokračujícího života.
Již na konci mladší doby kamenné se ukazuje potřeba všeobecně uznávaného ekvivalentu při směně zboží. Ještě dlouho před vznikem Tanayské říše probíhá na území středního a severního Tarosu čilý výměnný obchod. Výsledky archeologických průzkumů naznačují, že již před 120000 až 15000 lety vznikají specializovaná centra, z nichž se výrobky šíří po celém kontinentu. Můžeme například vysledovat „Západní hrnčířskou cestu", „Severní pazourkovou cestu" začínající u severních vápencových skal a protínající podélně celý Taros. Ze sopečné oblasti na pokraji Tanayské pouště se paprskovitě rozbíhají " Obsidiánové stezky". Od pobřeží do vnitrozemí směřovaly četné "Solné stezky" a tundra v okolí hranice Wan- Hu byla pravděpodobně centrem lovu a kožedělné výroby.
Životem obchodníků žily celé rody a již zhruba před 10 000 lety byla vynalezena první platidla. Staly se jimi kamenné hroty k šípům. Díky své stálosti, užitné hodnotě a relativně pracné výroby dosáhly značného uznání a obliby a před 6000- 7000 lety se ( s výjimkou uzavřené Otonaysko-Tanayské kultury) staly jednotnou měnou kontinentu.
Zajímavé je, že byly používány ještě v historické době. Například v Ertaru ještě za vlády knížat. Tehdy( na přelomu doby bronzové a železné) však byla jejich užitná hodnota prakticky nulová.Přežívaly prakticky pouze z tradice a sloužily jako nižší měnová jednotka k, v té době již hojně rozšířeným, mincím ze zlata či stříbra. Brzy byly vytlačeny buď využíváním úlomky drahých kovů, nebo dalším z historických ertských platidel - štůčky látek. Pouze kníže Beton( v době praotců) zavedl na svém území napodobeniny šipek z hlíny resp. malty. Pokus byl zcela neúspěšný. Vzhledem k jednoduché výrobě a snadné falšovatelnosti vedl k inflaci. Šipky byly též snadněji poškoditelné. Nepřevzali je nejen Eton, Seton, Keton, ale ani Betonovi nevlastní , a na něm značně závislí bratři Alden a Hyd.
Ertové používali tedy při příchodu na území dnešního Ertaru jako platidel šipek, štůčků látek a kousky zlata,stříbra a mědi či bronzu, ovšem bez jakéhokoliv náznaku zmincování. Udržoval se i obchod výměnný. Od původního domorodého obyvatelstva, které bylo ertskými nájezdníky částečně vyhlazeno a vytlačeno, částečně asimilováno, převzali první skutečné peníze - ŠIPKOVÉ DROTÁRY a HADÍ MINCE.
ŠIPKOVÝ DROTÁR byla jednostranná mince. Na líci byl vyražen obrázek šipky a navazoval přímo na používané kamenné šipky. Jednalo se o váhovou měnu, u níž ražba zvyšovala hodnotu oproti nezmincovanému kovu. Právo ražby měla pouze knížata, později králové a někteří významnější vazalové. Zobrazený drotar je stříbrný. Existovaly však i exempláře zlaté. Na rubu je pozdější korunkový punc. V Ertském království se totiž velmi dlouho používaly i mince starší. Jejich platnost byay často za oběhu kontrolována a mince přepuncovány knížecí či královskou mincovnou.
Dalšími velmi oblíbenými penězi byly HADÍ MINCE. Byly zhotoveny ze zlatého či stříbrného ( často zploštělého) drátu svinutého do spirály. Mince byla užívána buď přímo jako váhová, nebo z ní byly odstřihovány kousky kovu k dosahování např. šipkových Drotárů. Opětně zmincování a označení těchto zlomků zadávali obchodníci v mincovnách. Mincovní daň byla pak významnou složkou knížecích resp. královských příjmů a falšování puncu bylo velmi přísně trestáno. Hadí mince vymizely prakticky až se vznikem hodnotové peněžní soustavy.
Kromě hadích mincí byly používány i puncované zlaté a stříbrné plechy různé váhy. Jejich další m vývojem vzniká postupně tzv. zlatý SANT, malá okrouhlá mince z tenkého plechu s jednostrannou ražbou knížecí resp. královské značky. Má relativně malou a stabilní hodnotu. Používá se ještě na přechodu od váhového k hodnotovému peněžnímu systému: Zprvu se rozdíl vah tzv. "Velkých peněz " vyrovnávaa smluvním počtem Santů, později tvořil Sant přímo hodnotový zlomek určitého platidla.
Až do té doby královské byl ( alespoň pokud je nám známo) jedinou obrazovou mincí Šipkový drotar. Ostatní domácí mince byly pouze puncované.
Teprve král Ukururribu ( i jinak významná postava dějin), sjednotitel říše, dal do oběhu první skutečnou Ertarskou obrazovou minci. Byl jí Ukururribův DROTAR, jednostranná trojúhelníková mince. Na líci je protoertským lidovým hyeroglifickým písmem ztvárněno jméno krále v perličkové kartuši. Zde je třeba upozornit na velmi zajímavou podobu některých staroertských slov s češtinou.
"U" je název obilniny podobné ovsu "Kurur" znamená kura (slepici) a "Ribu" je ryba. Hyeroglifickým písmem se psalo zprava doleva, v kruhu pak proti směru hodinových ručiček. Panovníkovo jméno vzniklo složením jmen tří osob. Ukururribu nebyl původně jeden král, ale tři knížata, která vládla společně: U, Kurur, Ribu. Zvláštní vývoj situace za Oralské války a prohlubující se rozpory mezi spoluvládci umožnily U-ovi, aby na sebe strhl mocenskou převahu a využil prastarého ertského zvykového zákona. Zákona o převzetí moci.
Ertové totiž velmi dlouho neznali abdikaci. Případného nevyhovujícího vladaře bylo proto nutno (pokud možno bezbolestně a zdvořile) odstranit. Jeho nástupce se pak před bohy i lidmi ospravedlňoval tím, že v obřadním pokrmu Titlu pojedl části jeho těla. Bývalý panovník se tak stal jakousi součástí nového. Duši svého předchůdce svázal nováček na trůně se svojí připojením jeho jména k svému. Složenina jmen pak byla nedělitelná.
Nebylo to vždy samozřejmě jednoduché. Aby nedošlo k občanské válce, musel mít nový náčelník absolutní politickou i vojenskou převahu a podporu kmenové či státní rady. Neboť jen tak se mohl stát vítězem a tím i "ctnostným vladařem" a nikoli "sprostým vrahem". "U" byl posledním známým panovníkem, který popsaného práva použil. Již o 300 let později je tento zvyk v kronikách odsuzován a o 500 let později je dokonce popíráno, že "U" zbývající dvě knížata zavraždil či zavraždit nechal. "U" (už jako Ukururribu) je totiž postavou natolik významnou (sjednotitel říše, tvůrce zákoníku, reformátor armády, peněžnictví, sponzor věd a umění, de facto tvůrce Ertarské státnosti na něhož navazovali mnozí další králové říše), že kronikáři nechtěli připustit pošpinění čisté pověsti Ertů činem tak hrůzným.
V "Ženimilově kronice" z 8. století n. l. se například píše, že: "Král ten řečený Ukururribu velkým byl a mužem jediným, ducha čistého, jenž Ukururribem v den zrození svého navázán byl: jen nepřátelé mrzící pomluvy hnusné o činu tom ohavném nepravdu o něm zle šířili.Však král ten, tělo jednoho ničeho takového udělati nemohl jsa mužem spravedlivým jemuž koruna hvězdou v den příchodu jeho na svět tento seslána byla". Ženimil sice nepíše o jaký to "ohavný čin" přesně šlo. Z náznaků a narážek je však patrno, že kronikář mínil skutečně vraždu a obřadné pojídání spoluvládců. Ačkoli se podle něj jedná o "hnusné pomluvy" historická fakta dávají za pravdu " mrzkým nepřátelům". Nevíme přesně kdy k samovládě a korunovaci Ukururribua došlo. Podle zvyklostí usuzujeme, že to muselo být někde mezi 2. a 6. hodinou odpolední(v době mezi hlavními denními jídly vyhrazené pro kultovní pokrmy zvané obecně Lunch). V 2. či 3. týdnu v měsíci mezi květnem a listopadem gregoriánského kalendáře ( kdy jedině mohla být vražda považována za kultovní) v druhé polovině 3. století našeho letopočtu.
Kosmošvach píšící o 200 let dříve než Ženimil tvrdí, že to bylo v neděli, ale údaje tohoto kronikáře nejsou vždy plně věrohodné. Viz. např. popis konce Ukururribovi vlády. Nejen , že se na něm podílejí čarodějové ( to konec konců v pověstech té doby není taková výjimka), ale tvrdí např., že Ukururribův nástupce Attor se stal králem omylem, tak že mu pobočníci podali králův plášť v domnění, že jde o Ukururriba. Ten když se to dozví, po všech bojích a peripetiích neprotestuje, nechá Attorovi plášť i korunu a v náladě mírně rozmrzelé a ukřivděné odchází za poustevníkem na kus řeči o životě.
Poslechněme si přesto část Kosmošvachova vyprávění barvitě navazujícího atmosféru korunovační slavnosti.
" Dne toho přeslavného nedělního lidu mocného sešlo se na hradě. Šlechta, kněží i lid sprostý čekal na velký ten okamžik kdy kníže samovládcem stane se a korunu královskou na hlavu svou položí. Zazněl gong jež vzduch rozechvěl i srdce národa všeho, zněl po polích i lukách, skalách i řekách. Zalétl do lesů i kde sův ze spánku denního zburcoval. Též rolník zvedl hlavu od lopotné dřiny své šťasten říše vzniku.
A již U z brány paláce vchází i muži i služebnictvo jeho. i dámy dvora, i čeledíni. Průvod celý pak stoupá po koberci rudém, zlatě lemovaném a květy růže sypaném k černému trůnu pod modrým baldachýnem. Symbol hvězdy zlatě jest vyšit v něm. I usedá kníže a Zlaton, velekněz ten mocný, rady první již Titl k Luchu podává. Jásá země celá. Vítr zadul vlajky třepotají se jak plameny nad gigantickou vatrou hradu. Kníže dojídá a pokleká.Zaton Ukururribem jej nazývá a korunou královskou hlavu jeho zdobí. Pak pětikorunu všech závislých knížectví ještě a dvoukorunu země dolní a horní. Shromáždění též pokleká, krále zdraví a slávu jemu provolává. Po korunovaci veselice převeliká propuká. šlechtici k hostině zváni jsou pro lid prostý taškařice všeliké připraveny . I pokrmů různých házeno jest mezi ně. Jitrnic , pečení, rajčat, brambor i vajec. Též penízků stříbrných a šipek nepřeberné množství."
Toliko Kosmošvach. Dále popisuje kolik se čeho snědlo a vypilo, ale to nás již nemusí příliš zajímat. Vlastní vraždy byly spáchány pravděpodobně 19 dní před podávání Titlu, neboť to přesně byla doba potřebná k naložení, nasolení masa ( které se nesmělo tepelně zpracovávat)a přípravě pokrmu.
Ukururribu byl poslední z vladařů, který tohoto prastarého práva využil. Později se obřad proměnil ve zvyk, kdy král připojoval ke svému jménu jména sourozenců a tak potvrzoval jejich příslušnost ke koruně. V dalších letech se takové slavnosti konaly i vícekrát za život královské rodiny a staly se základem velkých společenských událostí. Nakonec zvyk zlidověl a stal se základem dnešních svátků rodiny Zebu. ( narozeniny každého ze sourozenců se slaví ostatními jako by byly jejich vlastní.)
Tento vývoj lze srovnat s vývojem slavností 30-ti leté vlády / Sed-Sed/ ve starém Egyptě, kdy byl tělesný stav vládce spojován s osudem státu natolik, že pokud král nedokázal po 30-ti letech oběhnout nádvoří v plné zbroji, byl taktně odstraněn. Za 30 dynastie za Faraona Drosera se podařilo poddané odvrátit od fyzické likvidace krále a za Střední a Nové říše se pak slavnost Sed- Sed opakovala mnohem častěji než jednou za 30 let.Ukururribovy Drotary položily základ skutečnému peněžnictví. Brzo vznikly i mince s oboustrannou ražbou a s pevnou hodnotou.DRATMA krále Zarowa je typickým příkladem platidla té doby. Na líci znázornění krále , na rubu koruny oslavné nápisy. Mince je zlatá, lehčí než mince stříbrná( zlato mělo v Ertaru vždy podstatně vyšší hodnotu). Dratma měla s korunou hodnotu , nebyla však nijak chráněna proti znehodnocování ořezáváním.
Zhodnocování kovu ražbou vylo královským monopolem a jedním ze zdrojů jeho příjmů. Existují ale i výjimky. Za slabších panovníků, jejichž vláda byla provázena různými odstředivými snahami, razily vlastní mince i jednotlivé řady nebo významní šlechtici. Výjimečně bylo však i mincovní právo udělováno jako odměna za vynikající zásluhy . Příkladem řadové ražby je zlatý Soll. Do oběhu je daly řady Slunce působící na severu země, používající podle síly centra určité silnější či slabší autonomie.
Za nerozhodného, slabého a zadluženého Ronise byl sever téměř nezávislý a uznával krále pouze formálně. Mimochodem náboženství slunce nebylo ani zdaleka tak krvavé a zavržení hodné jako je presentované např. v trilogii Poslední král, nebo filmu Sheila. Mince je opět klasickou ukázkou platidla té doby- líc zobrazuje sluneční kotouč s paprsky, rub oslavný nápis. Body mizí jsou již první jednoduchou obranou proti ořezávání.
S vývojem hodnotové měny se projevuje i snaha získat peněžní jednotky různé hodnoty. Ta však vždy závisela do jisté míry na obsahu zlata či stříbra. Začaly se proto razit mince VELKÉ SANTY- z tenkého plechu s jednostrannou ražbou. /Období našich Brakteatů./ jejich nevýhodou bývala snadná poškoditelnost. Na obr.9 je Sant krále Norrana s vyobrazením listu Ginga - národního stromu Ertů, s jehož stářím a mohutností srovnávali původ svého kmene a národa.
Zirropův TOLLAR je typickým představitelem velké stříbrné mince. Na líci je zobrazena podobizna krále s korunou, na rubu postava ve zbroji obkroužená oslavným nápisem. Zvýšený okraj již částečně chrání před ořezáváním. Zobrazený exemplář je silně poškozen, rub je setřen a je prakticky nečitelný.
Za krále Prokopa proniklo do Ertaru křesťanství. Panovník v něm našel zalíbení, povýšil ho na státní náboženství, nechal se pokřtít a všemožně podporoval misi, která získala dokonce i právo vlastní ražby. Na Santu je zobrazen kříž s nápisem INRI provedený latinkou a jeho ekvivalent ve staroertském písmu. Exemplář je silně poškozen. Po Prokopově smrti ztratilo křesťanství v Ertaru oporu a téměř zaniklo.
Santar krále Orsina dokládá panovníkův silně vyvinutý smysl pro humor. Na líci vidíme tlustou ženu se znaky trojcípé hvězdy, na rubu je zobrazen sloup s korunou a nápisem blahořečícím všem sloupům. Proti ořezu je mince chráněna zvýšeným perličkovým okrajem. Reliéfy vyjadřují celý příběh o zachování linie královského rodu. Jedním z mnoha zvyků protokolu Ertarského panovnického dvora byl ten, že před svatbou musel král svou ženu unést. a to doslova. Zdvihnout a odnést alespoň 50 metrů. Pokud by to nedokázal, nesměl by se oženit a žádné z jeho dětí by nebylo uznáno jako legitimní, což znamená de facto konec rodinné dynastie na trůnu.
Většinou to nebyl problém. Ten se vyskytl až u krále Orsina. Tento muž výšky necelých 150 cm byl donucen z politických důvodů oženit se s dívkou z rodu Selků. Jeho vyvolená měla téměř 180 cm výšky a přes metrák živé váhy. Přes pečlivý trénink sportovně založeného Orsina svatba prý málem skončila krachem. Naštěstí však, když klopýtající král již téměř klesal pod tíží svého něžného břemene a síly ho již opouštěly, míjeli sloupový podstavec pro květiny. Bystré děvče pocítilo ihned nepřekonatelnou vášeň pro sloupy a vyslovilo přání naň usednout. A tak zatímco Zirja budoucí královna, trůnila na kandelábru, Orsin odpočíval a nabýval sil pro druhou půlku cesty. Rada pak zamhouřila oko a vyhlásila , že přerušení cesty není sice přesně podle pravidel , král však zajisté přání své nastávající vyhovět musel . Tak bylo dáno vzniknouti králi Karrolovi - malému po otci, silnému po matce, bystrého ducha po obou.
Díky humornému založení královského páru se celý příběh dostal i na mince .Manželství pak bylo vcelku šťastné. Orsin, který Zirju prý hluboce miloval, byl schopný a osvícený vládce a často rád své chytré a bystré ženy dbal. Nakolik byl její vliv na manžela podpořen rozdílem vah již historie neuvádí.
Nyní se krátce vrátíme zpět do minulosti až k Hadím mincím. Jejich obliba přetrvávala ještě dlouho v ranné době královské. had se dokonce stal jakýmsi symbolem peněz jako takových a i v pozdějších dobách se velmi často jeho vyobrazení na mincích vyskytovalo. Příkladem může být zlatý TRANT krále Avignona.Jeho tvar je netradiční . Na líci je spodobněn had , na rubu je vyraženo rodové Avigoinovo jméno. Ačkoliv se jedná o relativně novou minci, její ztvárnění je dosti starobylé. Ochranou proti znehodnocení tvoří řídká perlička na rubu i líci.
Na obrázku č.14 je stříbrný Vymačkar krále Rodura. Je masivní, moderního tvaru, s hlubokou ražbou a ochranou vroubkovaným okrajem. Na líci je portrét krále v tradiční bojové koruně - přilbě, na rubu je koruna s oslavným nápisem. Název mince je odvozen od slova výmačk. Již dříve jsem upozorňoval na určitou podobnost některých staroertských a českých slov. Tak je tomu i u výmačku, který znamená v překladu vytáhnout, vyjmout.
Rodur byl krutý a tvrdý panovník, velký válečník, který své poddané sužoval převelkými daněmi. Doslova z lidu peníze vytahoval a vymačkal.Ten pak jeho mincím dal místo původního Tollaru jméno Vymačkar. Ujalo se to a pro obdobně tvarované peníze vydržel název ještě dlouho po Rodurově smrti.
Velmi zajímavou kapitolou dějin ve vývoji Ertarského mincovnictví je doba vlády krále Weiora. Tehdy byl vytvořen dosti komplikovaný ale důsledně propracovaný systém peněžních hodnot. Starší oběživo zůstalo samozřejmě i nadále v platnosti, ale král nechal razit zároveň celou sérii mincí.Nejvyšší hodnotu měl IK, pak následoval FLIK a nejnižší byl FIFLIK. Přičemž IK a FLIK byly mince zlaté , FIFLIK byl měděný. Weior byl prý silně pověrčivý a snad proto použil poněkud neobvyklého přepočtového faktoru.528 Fiflíků= 1 Flik a 286 Fliků= 1Ik,528 286 bylo trpaslíků Laolových, 2 pak jedno ze šťastných čísel a 143 schodů k trůnu hvězdy velká suma používaná převážně šlechtou a bohatými měšťany. V ruce prostého rolníka či řemeslníka se zřejmě neukázal příliš často. Finanční operace chudšího obyvatelstva se prováděly převážně ve Flicích a Fiflících. 1 Ik rovnal se pak 151.008 Fiflíků. Pro srovnání pecen chleba byl za 12 Fiflíků, vejce za 4 Fiflíky, putna kolomazi za 5 Fiflíků, ovce za 12 Filliků, kůň se žebřiňákem zhruba za 200 Fliků, kráva za 30-40 Fliků.
Z období panování krále Weiora pochází pravděpodobně i zlidovělá píseň chudého krajánka putujícího za obživou od města k městu a jejíž refrén zní:
" já mám 9 Fiflíků, Fiflíků, Fiflíků,
moc mi chybí do Iku,
nemám skoro nic!"
Flik drobná zlatá mince je z tenkého plechu s jednostrannou ražbou a středovým otvorem, sloužícím snad k navlékání na šňůru. Zobrazený exemplář je poškozen.
Ik představuje svým tvarem výjimku mezi ertarskými mincemi. Je patrná snaha zvýšit hodnotu kovu netradičním, líbivým a relativně složitým zpracováním. Je ztvárněn do podoby vzácné horentské lamy. Však se také za republiky dochované Iky nosily často za republiky dochované Iky nosily často jako šperk .
Nakonec jsem si nechal jednu z nejzajímavějších ( i když nejmladších) numizmatických zvláštností- Ertarské zlaté GINGO z roku 1950. Líc mince je velmi podobný 1 čs. koruně. Při bližším ohledání však zjistíme, že dívka na reliéfu sází nikoli lípu, ale sazenice stromu gingo. Odlišný je též tvar jedničky a navíc přibyl znak měny - přeškrtnuté G. Na rubu je pak ertarská hvězda a nápis Republika Ertar a letopočet 1950. Hvězda je trojcípá (používaná v letech 1949-1953).
Na případě Ertarského ginga je vidět co zmůže náhoda. Podoba s čs. korunou je vskutku zajímavá. V roce 1950 neexistovaly nejen žádné Čs. - Ertareské vztahy, ale dostat se z Evropy či jiného pozemského kontinentu na Taros bylo téměř nemožné. Navíc importování měny východoevropských států do Ertaru bylo přísně zakázáno. V přibližně stejné době vznikly tedy nezávisle na sobě dvě téměř identická zobrazení stejného motivu. Nedá mi, abych se v závěru nezmínil ještě o měďácích, ačkoli mezi exponáty nejsou. Mědí se platilo již odedávna. Vlastně od jejího objevu. K směně nejdříve sloužily odštěpky či kusy používané jako surovina. Teprve se vznikem státních útvarů a s úpadkem kamenných šipek a štůčků plátna jako platidla začínají se při směně používat mince z mědi. Jejich hodnota je zprvu velice nízká, v hodnotovém systému však už tvoří pevnou a nedílnou součást oběživa- drobné. Měďáky byly často uprostřed proraženy a podobně jako v Číně navlékány na šňůry do svazků. Měďáky byly často uprostřed proraženy a podobně jako v Číně navlékány na šňůry do svazků. Měď se pak k mincování používala v podstatě až d o doby nedávné, do zavedení niklových , hliníkových či plastových peněz.
Nejzajímavějším z měďáků je nesporně kuriózní mince Wicenova. tento král, veden jen těžko pochopitelnou snahou přiblížit se skutečnou hodnotou mince ceně kovu a zhodnocovat měď v zahraničí, dal do oběhu " drobný" peníz zvaný lidově "MLÝNSKÉ KOLO". jeho rozměry byly úcyzhodné- průměr 108 mm, tloušťka 9,5 mm a váha skoro půl kila.
Nepraktičnost mince se projevila velmi rychle. V sousedních královstvích ji odmítali přijímat a ertarským kupcům přezdívali posměšně nosiči. Však také bylo mlýnské kolo záhy z oběhu staženo.
Na závěr bych rád poděkoval pracovníkům numismatického muzea v Sukovicích za zapůjčení části sbírek, spolupráci a cenné rady. Zvláště pak řediteli muzea panu doktoru Jentovi a paní doktorce Azbestové. poděkovat musím i vrátnému panu Tlachatoschovi, díky jehož laskavosti jsem mohl pátrat v archivu musea ještě po zavírací hodině.
Doporučená literatura pro zájemce o hlubší poznání Ertarsého peněžnictví
1/ V. Drndrdla - Numismatika, Ertol 1971
2/ Věstník Numismatického muzea v Sukovicích
3/ Zpravodaj Numismatického klubu
4/ A. Šiling - Historické mince Ertaru
5/D. Švorc - Vývoj peněžnictví na Tarosu

Vývoj platidel na území ERTARU