STARKNEST
NOVÝ KOORDINÁTOR
V listopadu 1989 vypršelo třetí funkční období tehdejšího koordinátora Ertaru Lucase Raina. Většina národa i vládních činitelů považovala téměř za samozřejmé, že Rain nastoupí i do čtvrtého období. Proto bylo pro všechny velkým překvapením, když kandidaturu odmítl s tím, že byl v čele státu již příliš dlouho, takže vedení státu i jeho zahraniční politika je již příliš poznamenána jeho osobností.
Předpoklad, že Lucas Rain bude v úřadě i ve čtvrtém období byl natolik silný, že v podstatě koordinační volby nebyli ani řádně připraveny. Reinovým odmítnutím byl koordinační kabinet postaven před úkol vypsat nové koordinační volby. Ty byly vyhlášeny na březen 1990.
Vzhledem k poněkud neklidnější mezinárodní situaci, především s ohledem na lednový konflikt s Etariskarem byly volby uspíšeny a tak byl nový koordinátor uveden do úřadu jíž 16. února 1990.
Jeho zvolení do úřadu uváděli sdělovací prostředky titulky jako "Muž, který nikdy neexistoval" nebo "Člověk od nikud". Titulky tak podivuhodné proto, že nový koordinátor Chris Er Tonor se doposud veřejnosti nepředstavoval. Jako člen koordinačního kabinetu byl náčelníkem generálního štábu státní bezpečnosti a jako takévý na politickou scénu příliš nevystupoval.
Chris Er Tonor se narodil v roce 1960 v Taře. Po vystudování práv v roce 1984 vstoupil do státních služeb. V roce 1987 byl na návrh Lucese Raina přijat mezi členy koordinačního kabinetu kde v letech 1988 až 1990 pracoval v generálním štábu státní bezpečnosti odkud byl odvolán poté, co byl zvolen koordinátorem Ertaru.
ZEMŘEL TORRO ARGUST
26. února 1991 vydala Tisková agentur Ertaru zprávu, že 25. února zemřel ve vyhnanství na Ertilách bývalý ertarský koordinátor Torro Argust.
Torro Argust se narodil 16. května 1906 ve Starém Thysu v rodině státního zaměstnance.V letech 1912-1924 absoloval vojenské gymnázium v Erthysu odkud byl v červnu 1924 vyřazen do armádní služby. Jako velice schopný mladý důstojník již v roce 1928 velel v hodnosti podplikovníka pěší divizi. V roce 1930 se stal členem generálního štábu ertarské armády a v roce 1933 jeho náčelníkem. V roce 1935 za úřadování koordinátora Tadease Berengara byl jmenován ministrem války. Vrcholu kariéru dosáhl, když byl 21. ledna 1941 zvolen koordinátorem Ertaru. Z této své funkce řídil válečné operace až do konce války. Úspěchy jeho velení měly za následek, že se stal velmi oblíbeným, až skoro národním hrdinou. Také proto byl znovu zvolen koordinátorem v roce 1946. Nedokázal se však jako rozený voják vyrovnat s požadavky změněné doby a 13. 9. 1946 dal popravit admirála Kaynera. Nálady národa se pomalu měnily, ale Torro Argust nebyl schopen reagovat jinak. Situace vyústila 22. ledna 1947 k vojenskému převratu a nastolení diktatury. 25. ledna 1948 se pak podařilo opozici diktátora sesadit a posléze postavit před soud. Torro Argust byl odsouzen za převrat a vlastizradu 27. 6. 1948 k doživotnímu vyhnanství. Ještě v červnu 1948 byl dopraven na jeden ostrůvek v souostroví Ertil, kde žil až do své smrti téměř bez kontaktů s okolím a do konce života se nezbavil dojmu, že na něm národ spáchal křivdu.
Z historického a psychologického hlediska je jeho osobnost stále předmětem výzkumů a diskusí. Závratná kariéra i pád jsou připisovány jeho konzervativní povaze a nepřizpůsobivosti. Přes své zápory si však nezaslouží zapomenutí.