STARKNEST
Dějiny země jsou dějinami lidí, kteří v ní žijí. Jen málokterá ze zemí světa má však tak pohnutou historii, plnou bojů, krve a bolesti. Krajiny, v níž dnes leží Země míru- Spojené království Styxu, Acheronu a Léthé, byla v minulosti svědkem těžkých bitev, místem, kde podle pověstí sídlil sám bůh války Anareth. A jen málo lidí zde v minulosti našlo svůj domov, a i ti jen zřídka umíral v míru. Proto je mír jejich potomkům tím nejcennějším. Mír a svoboda jsou slova, která zde skutečně znamenají nejvyšší ideály, protikladné jen zdánlivě. To lze nejlépe pochopit z historie, zvláštní historie této zvláštní země.
Území ležící při východním cípu Sargasového zálivu byla odedávna předmětem zájmu mocných říší. A tedy i častým místem střetu. K tomu prvnímu zde došlo v roce 949 př.n.l., kdy postupující nepočetné hordy Growských nájezdníků narazily na spojené armády Ertů, Eritrejců, Tegů a okolních menších kmenů. Bitva u jezera Dalila skončila krutou porážkou spojené armády. Poté se již Growové nezadržitelně začali valit k jihu. Rok po bitvě překročili řeku, dnes nazývanou Léthé a pronikali stále hloub do území Eritreje.
Rok 945 př.n.l. byl rokem úplné porážky eritrejské armády, kdy divocí Growové dobyli předhůří Eigenských hor. Překročení tohoto pohoří bylo zjevně posledním zpomalením jejich vpádu na jih. Eritrejská armáda již nebyla schopna je nejen zastavit, ale dokonce ani zpomalit.
Tehdy se objevila pomoc. Toránci z jižní říše Tora využili oslabení dříve mocného souseda a vytáhli s mohutnou armádou jako spojenci bezmocné Eritreie. Dosud mírovou zemí procházel vstříc severní hrozbě. A v této zemi jejich vliv zůstával. Ke střetu došlo za Eigenskými horami, poprvé od Dalijské bitvy byl postup Grovů zastaven. Se střídavými úspěchy se postupně boje přesouvaly na sever.K rozhodující bitvě došlo mezi řekami Styx a El Bejo v území zvaném Erbtunkrl, v níž legendární vojevůdce El Dar slavně zvítězil v nejdelší, nejkrvavější, nejhroznější apokalyptické bitvy na kontinentě, v níž bylo growské vojsko definitivně a totálně zdecimováno. Kroniky dokonce uvádějí strašlivý údaj, že na polích Erbtunkelu zůstalo na 161 tisíc mrtvých.
Území bitvy zůstalo pak dlouho pusté, patřící jen mrtvým, supům a hyenám. Země získala jméno Prokletá nebo Mrtvá země. Stovky let se tam nikdo neusadil, poutníci jen neradi procházeli zemí stínů. Dávná jména řek byla pozapomenuta, lidé je přejmenovali na řeky podsvětí-Styx, Acheron, Léthé.
A tak země, která v minulosti, kolem roku 1200 př.n.l., utrpěla při srážkách Eritrejské armády se sjednocenými barbarskými kmeny ze severu při pronásledování uprchlíků z řad uctívačů Hvězdy, a dlouho se vzpamatovávala, byla znovu, tentokrát nadlouho, opuštěna. Sousedící státy toto území neosídlily, hranice mnohde ani nebyly pevně stanoveny. Zůstalo území nikoho, pustá krajina, mrtvá, spálená země. Postupem času sem z různých koutů světa přicházeli lidé, kteří hledali domov. Tito první stateční osadníci nenaráželi na odpor, proto v této oblasti asi v 5 st.n.l. našlo domov stálé obyvatelstvo.
Ale ani později se nestala Země tří řek zemí klidu. Často se zde střetávaly zájmy rostoucích a slábnoucích říší, Wasbreedingu, Sery, Etariskaru, které zemi deptaly.
Poslední velká bitva na tomto území byla roku 1374, kdy vysoko položenými průsmyky Darejského pohoří pronikla až sem průzkumná vojska Říše ohnivého draka (dnešní Wan- Hu).
Naštěstí pro tehdejší svět byla tato armáda zdecimována tak, že její zbytky nebyly schopny vrátit se zpět, aby podaly císaři zprávu o bohatství zemí na západě. Ovšem země byla opět silně zpustošena.
Ale život se tenkrát vracel rychleji. Obyvatelstvo, přežívající v drsné krajině, za neustálých útlaků a nájezdů, vytvořilo postupně skupiny. Roku 1396 se sešli zástupci význačných rodů a hlavy klanů v centrálním sídle oblasti Lethedrienu, kde vytvořili základ nové unie, složené z hlavních provincií země: Lethedrienu, erbtunkelu a Anarethu. Tato Lethedrienská unie byla založena na zásadách, jinde světu cizích. Jak psáno v cenných svítcích díla Cronica Acheronica:" jen takový poutník či obchodník bezpečně jejím územím prošel, který nejen žádné zbraně nepoužil, ba ani ji nenosil."
Pacifistické tendence krutě zkoušené země sice obstály proti jednotlivcům, záhy byla ovšem Unie opět nucena čelit častým nájezdům v pohraničních oblastech, kde bohatá, jen řídce osídlená země lákala kořistníky jak ze sousedního Wasbreedingu, tak z Etariskaru. Rada Unie tehdy učinila zásadní rozhodnutí, sice v dané situaci trochu riskantní, ale jak později historie ukázala, správné. Vyslala totiž roku 1595 k ertarskému králi, Mirrilovi Moudrému (1572-1641), poselstvo s obrovskám zlatým pokladem, jež téměř celé bohatství okolí podsvětních řek, a s přísahou věrnosti celé Unie ertarskému králi. Byl to krok, jímž se Unie formálně vzdala svobody v zájmu bezpečnosti. Ertarský král přijal jejich přísahu a učinil s nimi Dohody, dodnes uložené v Lethedrienu ve zlaté truhlici, která po celou další pohnutou historii nebyly porušeny a jimiž slíbil, za značné zisky, ochránit území podsvětních řek mečem i politikou, bez jakýchkoliv zásahů do vnitřního života Unie.
Ertarskému králi Elirimovi (1612-1676) se roku 1652 podařil husarský kousek, když získal od wasbreedingského krále Theododra III. zdánlivě méně důležité území na pobřeží Sargasového zálivu za úrodné a větší území na středním toku Rio Qarku. Ertar zde získal přímé spojení s Unií, Easbreeding naproti tomu ztratil spojení s mořem. Aby ovšem dohoda byla čestná, věnoval Elirim Theodenovi ostrov Thar v ústí El Beja a zajistil dohodu, rovněž dodnes neporušenou, volný přístup lodí Wasbreedingu plujících středem El Beja k tomuto ostrovu. Ostrov je dodnes součástí Země Wasbreedingu, ač je od ní územně oddělen.
25.11.1698 vyhlásil ertarský král Brunnonis šlechtickou republiku, jejímž poddaným Lethedrienská unie nemohla formálně zůstat. Po dohodě s představiteli Unie bylo tedy vyhlášeno Spojené království Styxu, Acheronu a Léthé (dnes S.A.L.), kde byly pod formální vládou krále spojeny všechny tři správní celky dřívější Lethedrienské dohody. Na faktickém vztahu Ertaru a S.A.L. se ovšem prakticky nic nezměnilo, s jedinou výhradou, že formálního vládce S.A.L. uváděl vždy na trůn nejvyšší představitel Ertaru. Z tohoto se časem vyvinul velice zajímavý a unikátní ceremoniál, kdy nastupující vládce S.A.L. přijímá korunu z rukou koordinátora Ertaru.
Dávná Země tří řek žije dnes v míru a bezpečí. Uzavírá se však před světem i nadále. Kromě Ertaru prakticky nemá partnera ani politického, ani obchodního. A zdá se, že je tomu tak k plné oboustranné spokojenosti. Ertarští představitelé kromě formální korunovace nezasahují do vnitřního dění Unie, která si svá tajemství střeží s až nepochopitelnou žárlivostí. A přesto je zřejmě země nepředstavitelně bohatá, žijící vzděláním, kulturou, uměním a hlavně překrásnou přírodou. Jen málokterému zahraničnímu turistovi se podaří prožít v některém z krajů S.A.L. dovolenou. Kdo však alespoň jednou spal v lethedrienských lesích, procházel divoké rokliny Anarethu, nebo se jak stéblo trávy ztrácel v pláních Erbuenkelu, nikdy nezapomene. A jen on mnohé v této zemi pochopí.