Starknest
Bezesporu nejzáhadnější fenomén Ergei. Kopule. Silové pole neznámého původu, účelu a technického řešení se rozkládá na kontinentu Severní Rheia. Kopule je čočkovitý útvar o průměru …. A výšce 12000 m nad hladinou moře. Kopule je symetrická a sahá pod mořskou hladinu a do podloží do hloubky také 12000 m. Kdo ji postavil ani kdy byla postavena, nevíme. Doposud se nikomu nepodařilo do kopule proniknout žádným známým technickým prostředkem a přinést informace o jejím vnitřku. – tolik stručný slovník naučný.
Kopule je záhada. Nerozřešená záhada. Vyvolává zájem, vztek i strach. Záleží na povaze pozorovatele.
Kopule se nachází na planetě kam až sahá historie lidstva. Tedy abychom byli přesní, kam až sahá známá historie lidstva. Kopule se objevuje v prvních zprávách mořeplavců dávné Eritreie i dalších národů, je dokumentována ve všech známých historických dílech spolu se všemi nezdařenými pokusy o proniknutí do ní. Vůbec nejstarší písemné zprávy o ní pocházejí z klášterů v Zanoře. Ze spisů, jejichž stáří je určeno z jejich vlastní datace vládnoucích rodů na více než 6000 let. V klášterech existují podle náznaků i mnohem starší spisy, žádným moderním badatelům se však nenaskytla možnost do nich alespoň nahlédnout.
Kopule je silové pole, které doposud nikdo na Ergei ani laboratorně nenapodobil. Do kopule není vidět – je zahalena mlhou. V oblasti viditelného světla se při průzkumu dostáváme do hloubky cca 0,5 km, v oblastech radiových vln maximálně do 2 km. V horizontu dohlednosti dostupné pozorovací techniky zaznamenáváme pouze mírně zvlněný terén se slábnoucí až mizící vegetací nebo vodní hladinu. Všechna vlnová pásma jsou „mlhou“ kopule postupně pohlcována. Při pokusech o mechanické proniknutí do kopule technické prostředky postupně váznou ve větší či menší vzdálenosti od poměrně přesně ohraničeného okraje kopule v závislosti na síle svého pohonu v postupně houstnoucím prostředí.
Pocit při vcházení do kopule lze jen velmi obtížně popsat. Nejlépe snad funguje představa chůze na vzduchu a po dně bazénu naplněného vodou s tím rozdílem, že prostředí houstne postupně, spojitě až do fáze, kdy žádný další pohyb neumožňuje. Pro člověka představuje hranici kolem 100 m, pro těžkou pásovou techniku asi 500 m, pro letící raketu maximálně 800 m. Pole není radioaktivní a na pokusy o proniknutí dovnitř nebyla doposud zaznamenána jediná reakce z prostoru uvnitř kopule.
Pokusy kopuly podhrabat nebo podplout pod hladinou končí ve stejně váznoucím prostředí a bez výsledku. Při shazování sond z balonů a letadel sondy postupně mizí v poli a jejich signál se ztratí. Všechny doposud známé technické prostředky včetně kontinuálního laseru nepřinesly žádné poznatky o složení pole ani o vnitřku kopule. Jediný technický prostředek doposud nebyl vyzkoušen z obavy před možnou reakcí pole, a to termonukleární výbuch.
Celkově se výsledek mnoha desítek až stovek výzkumů a celkovými náklady převyšujícími minimálně 10 mld Gr dá shrnout do konstatování : 0.
Nevíme, kdo pole vybudoval, proč ani kdy. Nevíme co je v něm, jestli představuje hrozbu nebo ne, prostě nevíme nic. Kam až sahají výše zmíněné zdroje informací, nikdy z kopule nic nevyšlo, nevyjelo ani nevyletělo, ale mnoho pokusů o proniknutí zvenčí skončilo tragicky.
Stručný přehled nejdůležitější literatury:
G. Tark – Copula, Erprint Tara 1999
J.D.Fuikol – Sphere, Sajens Pablik, Quasar 2002
H. Sewak – D Big qveščn, Sajens Pablik, Quasar 2003
W.K. Quiquo – Sfér end menkajnd, erprint Tara 1989
U. Isaakovitch – Hů and Vaj ?, Mentalprint, Dalende 2004