SPIRALIUS HOPKENSIS
ErDr Petr Súkeník, ErL
Mnozí z Vás již viděli nový trhák ertarských kin, film TOTAL REGSAL. Do češtiny lze tento název přeložit jako "Maximální štěstí". Nebo vzhledem k mírně vulgárnímu zabarvení ertského originálu jako " Mít kliku". Hlavní roli hrál známý Arnolg Bleknégr. Na tomto herci je nejzajímavější to, že ačkoliv jeho jméno znamená negr, je bělochem.
V díle jde o to, že hrdina bojuje proti mafii ovládající spoušťový mechanismus zásobníků oxidu uhličitého znánechaných na planetě neznámou civivlizací. Bleknégr nakonec samozřejmě zvítězí a do ovzduší je vypuštěn CO2. Rolníci mohou konečně sázet své pozemské rostliny.
Impozantní je závěrečná scéna v níž Bleknégr bojuje proti obrovským inteligentním hlemýžďům maskujícím se jako části řídícího střediska. Předobraz těchto oblud našli tvůrci filu ve skutečném pravěkém živočichovi - dravém hlemýždi druhu SPIRALISUS HOPKENSIS MEGALOS, česky Spirálovci skákavému obrovskému.
Tento tajemný tvor se objevil na Ergei zhruba před 170 miliony let. Vyvinul se pravděpodobně z primitivního PROTOSPIRALISMUS LEZALIS ( Předspirálovce lezoucího ), žijícího
v dolnomastkových bažinách. Představitelé rodu Spiralismus
obývali pak planetu celé druhohory a třetihory. Poslední druh Spiralismus Hopkensis Minor vyhynul zhruba před 300 000 až
500 000 lety.
Tento tvor je již řadu let příčinou vášnivých přestřelek paleontologů celého světa. Někteří dokonce zastávají názor, že oplýval značnou mírou inteligence. Já bych na to nepřísahal. Přesto však uznávám, že se jedná o živočicha nesmírně zajímavého a neobvyklého. Obdivuhodný byl nejen způsob lovu tohotot dravého hlemýždě, ale zvláště pak jeho schopnost mimikry. Dravý byl pravděpododbně již Prototspiralisus Lezalis. Napadal drobný hmyz. Útočil dlouhým bodlem. Spiralisus Hopkensis byl již podstatně dokonalejší. Vyvinula se u něho pružná chrupavčitá panoha umožňující mu dlouhé skoky. Dále množství dlouhých chapadel k přidržování kořisti. to mu zlepšilo operativnost lovu. Měl pravděpododbně také jaakýsi základ plic, díky čemuž Spiralisus Hopkensis Megalos dosáhl monstrózních rozměrů. Průměr jeho ulity byl okolo jednoho metru. Kořist požíral tak, že podobně jako dnešní hlemýždi obrušoval povrch potravy chitinózní raadulou (zvláštním drsným jazykem). Nejdokonalejší zbraní hlemýždě rodu Hopkensis byly však mimikry: byly snad nejdokonalejší na světě a překonal je teprve člověk. Spiralisus Hopkensis dokázal na své ulitě vyvolat zjednodušený obraz prakticky jakéhokoliv tvora nebo rostliny. Tato schopnost mu umožnila přilákat kořist do blízkosti ostrého bodla, nebo naopak pomohla zahánět nepřítele. Z nálezu lze usuzovat, že na ulitě byla tkáň s vápnitou krustou. Ta se v určitých místech probarvovala a zvedala do požadovaného tvaru. Na zkamenělých ulitách je dnes možno rozeznat jemné linie posledních vyobrazení.
Nejprve se vědcdi dmnívali, že každý jedinec si své maskování volil a pravděpododbně i často měnil podle okolností( obrana, lov či velikost ulity). Obrazy dosahovaly obvykle reálných velikostí. Byla nalezena například ulita druhu Megalos na níž je zobrazena hlava a část trupu číhajícího RACHYTOSAURA.
Jak je vidět, rod Spiralisus Hopkensis musel mít dokonalý zrak a schopnost přizpůsobení. Jedinci pocházejí ze stejného období nalezení ve stejném teritoriu mívají často stejné vyobrazení, ať se již jedná o jakýkoliv druh. Není tedy divu, že někteří badatelé věří na vysokou inteligenci rodu Spiralisus Hopkensis.
Na obrázku můžete shlédnout velmi vzácný nález. Zhruba před 110 miliony lety byl jeden exemplář SPIRALISUS HOPKENSIS
MAJOR CERATUS překvapen na lovu sesuvem půdy. Po miliony let zůstal pak uzavřen v zemi spolu se svou obětí, ještěrem rodu CRETOGNATUS. Na fosili je zřetelně vidět kostra ještěra v agonii i způsdob útoku Spiralisa. Dobře znatelné jsou i pozůstatky ostrého lovného bodce a chitinozní raduly. Vcelku zachovaný je obraz na hřbetě hlemýždě, na který nalákal Cretosaura. Vidíme obří hmyz druhu SPINELIA OHAVIS (PAvoučnice odporná)
na květu kapradôrostu, přavděpodobně druhu Liinium.
Před třemi roky byla nalezena nedaleko Hatty jeskyně s pozůstatky desítek tisíc hlemýžďů druhu SPIRALISUS HOPKENSIS MINOR. Katastrofa, která je zahubila, se udála před 350 000 lety. Mezi množstvím střepů z ulity se dochoval značný počet krásně zachovalých exemplářů. Jeden z nich se nachází i v ertologickém muzeu. Na jeho ulitě jsou patrné ještě zbytky pigmentů a tak můžeme sledovat jedno z ochranných zbarvení. Tento jedinec si zvolil pro svou ochranu podobu jedovaté štíroještěrky druhou HORACIUS TRAVICIS (Horacius jedovatý). Zbytek ulity měl pak zabarvení pískovcového valounu.
