ERCON 1994

1. Malé zamyšlení
Rok l994.Pro mnohé je to jen jeden z roků, které plynou. Rokem, kdy se musí udělat spousta další práce, rokem, kdy jednoho čeká senzační dovolená, někoho úspěch v práci. Pro někoho je rokem důležitým, pro někoho ne. Pro město ERTHYS je to však rok tak významný, jakých bývá v dějinách opravdu málo. Rok 1994 je pro Erthys rokem neuvěřitelných, 3 500. narozenin. Mnohé obyvatele města to možná překvapí. Mnozí lidé v tomto městě žíjí léta, nezřídka celý život a ani si neuvědomují, jak staré jejich město je. Slovo staré by se možná mělo napsat v uvozovkách. Pokud se týče skutečného počtu let, po které se město rozprostírá na pobřeží Sargasového zálivu, je skutečně staré. Pokud se však procházíte po jeho ulicích, pozorujete jeho tep, jeho moderní budovy, nemůže se Vám zdát staré.
2. Erthys dneška
Erthys dnešních dnů je hlavním městem prefektury. Žije v něm dnes 920 000 obyvatel. Rozkládá se u ústí Pěnivé řeky a Rio Quarku do Sargasového zálivu. Hlavní činnost většiny obyvatel města vyplývá z jeho polohy. Město je největším přístavem a překladištěm zboží v celém Sargasovém zálivu. Rio Quark je důležitá dopravní tepna procházející severojižně velkou částí ertarského území. Díky poloze blízko hranic s Wasbreedingem, kde část toku tvoří dokonce státní hranici, je Rio Quark využíván značnou měrou i průmyslem Wasbreedingu v jeho povodí. Po této řece se plaví denně desítky lodí s nákledem k moři i do vnitrozemí. A všechen tento náklad se překládá na desítkách kilometrů přístavních mol Erthysu. Podobně je využívána i Pěnivá řeka. Do Sargasového zálivu se vlévá rovněž nejmohutnější řeka středního Tarosu, a to sice El Bejo. To tvoří dopravní tepnu nejen Země Wasbreeding. Plují po něm lodě Serentegy i Growenlandu. Přestože koryto El Beja je v dolním toku hluboké a umožňuje tak námořním lodím plout hluboho do vnitrozemí, je řeka používána především k dopravě říčními čluny. Díky tomu, že je Sargasový záliv zaříznut hluboho do vnitrozemí, jsou jeho vody poměrně dobře chráněny proti mořským bouřím. To umožňuje říčním plavidlům, která nemají paluby tak vysoko jako zaoceánské parníky, plout bez rizika z ústí El Beja těch několik kilometrů po moři až do přístavních doků Erthysu. A opět se v Erthysu překládá. Několik milionů kontejnerů ročně. A nepřekládá se jen z jedné lodě na druhou. V Erthysu končí mimo jiné jedna z tras vakuové železnice (VTT - Vakuum tjúbe Trejn), která spojuje důležitá střediska Ertaru a nahrazuje mu vnitrostátní leteckou dopravu. Tato rychlá, spolehlivá a ve srovnání s leteckou i levná doprava slouží především pro přepravu osob, je ovšem využívána i k přepravě spěšných nákladů. Tyto náklady i cestující musí v Erthysu změnit dopravní prostředek. Je tu k dispozici již zmiňovaný přístav. Ten není plný jen portálových jeřábů a stovek a tisíců kontejnerů. Jsou tu i turistická přístavní mola, luxusní odbavovací haly pro rychlé osobní námořní lodě. V Erthysu je umíštěno i moderní mezinárodní letiště, které spojuje více než stovka leteckých společností se 18O městy celého světa. Cestující do blízko položených měst na pobřeží Sargasového zálivu tak mohou požít raketové lodě do Danie (SAL), Prykenu a Dusaru (Etariskar) i do dalších měst Wasbreedingu (po řece El Bejo) nebo Honeycarry (podél pobřeží). Do vzdálenějších míst je tu k dispozici letiště. Erthys je rovněž důležitou železniční křižovatkou, kde se sbíhají tratě z celé země. Do Erthysu vede i několik velice významných mezinárodních a kontinentálních tratí. Několik velkých nádraží je patrných na první pohled na plánu města. A opět se překládají tisíce kontejnerů s vyváženým a dováženým zbožím. Nepodstatným není Erthys ani z hlediska silniční dopravy. Vzhledem ke známým specifikům dopravy v Ertaru (zákaz pohybu vozidel se spalovacími motory) není město přeplňeno tisíci kouřících automobilů. Nedaleko Erthysu však ještě donedávna panoval velmi hustý provoz na Sargasové dálnici (1). Poté co byl v roce 1992 uveden do provozu již dlouho budovaný tunel pod Sargasovým zálivem, který spojuje Ertar přímo s Etariskarem (tunel ústí na Ertarském území jižně od obce Ketvilič (Kocourkov) provoz na dálnici značně poklesl. Tento tunel zrychlil dopravu do jižních zemí Tarosu a značně snížil dopravní zatížení oblasti Erthysu a pobřeží SALu. Přesto všechno je v Erthysu silničních dopravních prostředků nemálo. I v Ertaru jsou kraje, kam nevede ani VTT, ani klasická železnice. A tak se mnoho zboží a zemědělských produktů přepravuje i velkokapacitními nákladními elektromobily. A toto zboží je rovněž třeba přeložit a poslat dál. Téměř milion obyvatel Erthysu se musí rovněž každý den dostat do zaměstnání, domů nebo za kulturou. Dopravní síť Erthysu je složitá a dobře zorganizovaná. Přímo ve městě je zřízena síť rychlostních silnic s množstvím mimoúrovňových křižovatek. Hromadnou dopravu pak zajišťuje síť metra, příměstské železnice a v některých místech kabelem napájených elektrobusů. Vzhledem k vysoké úrovni ochrany životního prostředí nenajdeme v Erthysu a v jeho přístavu to, co známe z mnoha jiných přístavů světa. Nejsou tu olejové skvrny na hladině, neplavou tu tuny odpadků. Stejný přístup je uplatňován v celém Ertaru, takže ani vody Pěnivé řeky a Rio Quarku nepřinášejí do vod zálivu nečistoty. Dnes jsou již i vody El Beja čisté. Poté, co se podařilo státům v okolí Sargasového zálivu a zejména Wasbreedingu prosadit i na území Serentegy a Growenlandu přísná ekologická opatření. Přes velký dopravní ruch jsou tedy vody zálivu čisté a díky velkému množství sladké vody dodávané třemi velkými řekami je voda v západní části zálivu jen minimálně slaná. Tyto vodní poměry jsou velice příznivé pro život velkého množství druhů ryb a jiných mořských živočichů. V Erthysu je tedy i množství továren na zpracování produktů erthysského rybolovu. V nížině Rio Quarku se na území Ertaru i v samých hranicích města Erthysu rozvíjí zemědělství. Velmi se zde rozšiřuje v posledních letech obdělávání půdy pomocí agromostů (3). Pěstuje se zde převážně subtropické ovoce a zelenina. Na to navazuje potravinářský průmysl se zpracováním těchto zemědělských produktů a ryb. V Erthysu jsou rovněž umístěny hlavní ertarské loděnice, ve kterých se staví velkokapacitní kontejnerové lodi, tankery a jiné speciální lodě obchodního loďstva. (Osobní lodě se staví v Taře). V Erthysu je rovněž speciální loděnice pro stavbu speciálních vojenských plavidel a největší ertarská vojenská námořní základna. V katastru města se nachází i několik dalších významných průmyslových a obchodních podniků. Erthys má rovněž vlastní universitu, námořní akademii a několik vysokých škol s technickým zaměřením. Množství kin, divadel a sportovních areálů pak zajišťuje dostatek možností pro trávení volného času.
3. Počátky města
Kor Theyssus
3.1. Před založením města Území,na kterém se dnes rozkládá jedno z největších a nejvýznamnějších měst Ertaru, bylo podle nejnovějších archeologických výzkumů sporadicky osídleno již zhruba 3 000 let před naším letopočtem. Na tomto území je dokázán výskyt národa, označovaného etnology jako Jižní Tulové. Podle dostupných archeologických nálezů se jednalo o skupiny spojené rodovou spřízněností, které se pohybovaly po krajině a živily se sběrem lesních plodů, rybolovem a příležitostným lovem. Maso zdaleka netvořilo podstatnou součást jejich stravy. Tyto skupinky víceméně bezcílně bloudily krajem a žily. Podle archeologických nálezů není za téměř tisíc let zjištěn žádný pozorovatelný vývoj. Podle archeologů byla tato stagnace způsobena především příznivým klimatem, které mělo za následek bohatost bobulí a plodů, jakož i hojnost ryb v řekách. Jižní Tulové tak necítili potřebu zdokonalovat své postupy a zvyklosti a nerozvíjeli se. Drobná změna nastala na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem, kdy se podle výzkumů klimatologů podnebí mírně ochladilo. Úroda plodů se začala snižovat a ve svém důsledku to znamenalo, že se Jižní Tulové museli naučit plody vyhledávat a posléze i pěstovat. Tak se začalo v těchto končinách pomalu rozvíjet zemědělství a s tím související i chov zvířat. Se zemědělstvím byla spojena i nutnost usadit se na jednom místě. Tak začaly vznikat na počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem první osady. Jistě v té době vznikly i osady na tak příhodných místech, jako jsou ústí obou řek, Pěnivé řeky a Rio Quarku. Nemáme však o nich žádné přesnější zprávy. První hodnověrné zprávy pocházejí z vykopávek,(jsou to tedy jednoznačně ověřitelné údaje) které provedl profesor Erthyské university Iral Koternian na území města. Tyto vykopávky datují první stálé osídlení, první stálou osadu, která se rozkládala na území dnešního města do období kolem roku 1 500 před naším letopočtem.(A),(B) Přesnější datování počátku osídlení, tedy přesnější určení data založení města není z tohoto nálezu možné. Osadu prof. Koternian odkryl při vykopávkách prováděných na plochách ve čtvrtí Sergona. Tyto plochy byly ve druhé polovině 60. let a na počátku let 70. asanovány. Bylo zde zbouráno množství domů z první poloviny 19. a některé ještě z konce 18. století. Tyto domy neměly žádnou historickou hodnotu, nevyhovovaly požadavkům na moderní bydlení té doby a proto musely ustoupit moderní zástavbě. Univerzitě v Erthysu se podařilo pozastavit výstavbu na dobu potřebnou pro provedení podrobného archeologického výzkumu. A vyplatilo se to. Byly objeveny dosud nejstarší doklady o osídlení území města.
3.2. Počátky osídlení
Podle Sergonského nálezu byla tedy osada založena Jižními Tuly. Jednalo se o osadu, která mohla podle odhadu archeologů poskytovat přístřeší zhruba stovce lidí. Ve vykopávkách byly nalezeny jednoduché železné nástroje jednoznačně zařaditelné jako zemědělské náčiní, hliněné nádoby a další předměty charakterizující rannou zemědělskou společnost. V době mezi roky 1500 až 1400 př.n.l. Bylo území dnešního Ertaru obydleno Jižními Tuly, kteří zde vytvořili poměrně volný státní útvar složený z velkého počtu drobných knížectví a rodových držav a vesnic. Jsou prokázány nepříliš časté obchodní výměny se severními Tuly za Quardilerami a Dunarisem. Kolem roku 1400 př.n.l. se v osadě objevily první rybářské a obchodní lodě z pomalu se rozvíjející Eritrejské říše, která postupně sílila na jih od Sargasového zálivu. Jižní Tulové se postupně naučili stavět malé rybářské loďky a tak se k obživě obyvatel osady postupně přidal i rybolov. První písemná zmínka o osadě rozkládající se na území dnešního Erthysu pochází z obchodního deníku lodi Koral, který se zachovat z Eritrejské královské knihovny. Osada se tehdy nazývala Kor Theyssus, což by se dalo ze starotulánštiny přeložit jako Šťastný domov. V deníku je dále obsaženo množství údajů o vykládaném a nakládaném zboží, z nichž je patrné, že loď přivezla především hedvábné látky a nakládala kožešiny medvědů a vlků. U dochované části deníku však bohužel chybí datování. Podle dalších písemností z archívu se dá usuzovat na období bolem roku 1350 př.n.l. S dalším rozmachem Eritrejské říše, s růstem moci Labrisovců, vládnoucího panovnického rodu v Eritrei se postupně rozrůstá území, které se stává součástí Eritrejské říše. V první polovině třináctého století př.n.l.se objevují častěji zmínky o osadě a posléze již o přístavu Kor Theyssus. V době, kdy Labrisovci rozšiřovali území říše směrem na sever, byli ve službách vládnoucích panovníků vynikající diplomaté. Díky jejich působení nedošlo vlastně k žádnému válečnému konfliktu s tulánským státním útvarem ve třináctém století. Tak se podařilo převést pod státní správu Eritreie téměř třetinu území ovládaného Jižními Tuly. Tak se v soupisech královských držav z roku 1306 př.n.l. objevuje i přístav Kor Theyssus. Rod Solkar, který v té době řídil chod života Kor Theyssusu složil přísahu věrnosti Eritrei, neboť to byl rod obchodníků a od spojenectví s prosperující říší si sliboval větší rozvoj obchodu. K válečným konfliktům mezi eritrejskou armádou a bojovníky Jižních Tulů docházelo až ve 2.polovině 13. století před naším letopočtem. K regulérní válce však nedošlo. Více či méně organizované skupinky tulských bojovníků však nemohli dlouho odolávat dobře organizované a dobře vyzbrojené eritrejské armádě. Celé území ovládané Jižními Tuly se tak stalo součástí Eritrejské říše počátkem 12. století př.n.l. Tyto boje se však již nijak nedotkly Kor Theyssusu především díky postupu Solkarů, kteří město připojili k Eritrei dobrovolně. Přelom 13. a 12. století před naším letopočtem znamenal pro přístav období rozvoje. Díky značnému zvětšení Eritreie se Sargasový záliv stal centrem námořního obchodu. Přes přístavy na jeho březích se již nedopravovalo pouze zboží vyvážené nebo dovážené do říše, ale i zboží dopravované uvnitř říše. Lodní doprava dosáhla v té době vrcholu v celém období před naším letopočtem. Kor Theyssus se stal díky své výhodné poloze u ústí Yokvy (později přejmenované na Rio Quark) nejdůležitějším přístavem na území mimo původni Eritreu. Lodní doprava se začala vzmáhat i po El Beju, kde se v té době začal organizovat státní útvar anolského národa a Kor Theyssus se tak stal vpravdě centrem mezinárodního obchodu. Písemné prameny té doby se zmiňují o tomto přístavu velmi často. Nejčastěji pochopitelně jsou zmínky v obchodních denících a účetních spisech. Po celou zmiňovanou dobu je Kor Theyssus královským majetkem. Ještě v polovině 12. století spravuje město rod Solkarů, i když vykonává již pouze moc správní. Politické ambice různých zájmových skupin byly tvrdě potlačovány pevnou centrální vládou, která činila z Eritreie mocnou říši až do začátku 12. století. Obyvatelé Kor Theyssusu se tak mohli cele věnovat svému hlavnímu poslání, t.j. námořnímu obchodu.
3.3 Počátek úpadku V souvislosti s postupným oslabováním eritrejské říše (C), její moci i vlivu na územích více vzdálených od centra státní moci začala nepozorovaně klesat i pozornost, kterou panovníci říše věnovali vzdálenému přístavnímu městu. Jak postupně ve 12. století př.n.l. slábla moc vládnoucí dynastie eritrejské říše, Labrisovců, (D), slábla i pevná ruka, která v této oblasti udržovala pořádek. V první polovině 12. století se počínají množit drobné šarvátky mezi jednotlivými obchodnickými cechy, což je věc do té doby nevídaná. Rod Solkarů, který již nemá prakticky žádnou oporu na dvoře Labrisovců ztrácí jakoukoliv možnost zasahovat do života města. Tulští obchodníci, kteří jaksi samozřejmě považují území, na němž se přístav rozkládá za své, postupně stále hůře nesou rozvíjející se anolský obchod a rostoucí aroganci anolských kupců. Na počátku 11. století př.n.l. je tak Kor Theyssus sice stále jedním z největších přístavů té doby, postupně však přestává být místem obchodníky vyhledávaným. Riziko ztráty nákladu se zvyšuje, až se v polovině 11. století objevuje podle kusých zpráv muž jménem Mor Thess, který se prohlásí za vládce města, v němž zavede jakousi diktaturu.Jeho působení ve městě vynikajícím způsobem líčí částečně historický Guriův román (E). Kor Theyssus se pod Morovou hrůzovládou postupně stává postrachem skutečných obchodníků a poctivých lidí. Je z něho pirátské doupě s nejhorší chátrou z celého pobřeží sargasového zálivu. Majetní lidé postupně utíkají z města, ať už na sever, hlouběji na území ovládané Jižními Tuly, Anolové pak prchají zpět proti proudu El Beja nebo přes záliv do přístavů blíže státní moci. Přístavní mola chátrají, hráze lemují vyrabované, vypálené nebo napůl potopené koráby, kdysi pýcha obchodního loďstva Eritreie. Jedině rychlé štíhlé pirátské lodi křižují vodami přístavu a vyplouvají i daleko do zálivu, za kořistí. Eritrea již však není schopna účinně zasáhnout. Se zhoršujícími se morálními vlastnostmi obyvatel se pochopitelně snižuje i důraz na čistotu a tak na počátku 11. století zachvacuje město první velká epidemie cholery, které během několika týdnů padlo za oběť přes 15 000 lidí. To však stále nebylo to nejhorší, co mohlo město potkat.
3.4 První velká katastrofa Kolem roku 1100 př.n.l. se daleko na severu formuje poměrně náhle v pustinách a písku ambiciózní a vojensky velice silný grówský stát. Jeho rozpínavost překvapila a zaskočila snad všechny okolní kmeny a státní útvary. Během dvaceti let se obrovské zástupy krvelačných a nesmírně krutých Grówů vydávají všemi směry na dobyvačné cesty. U jezera Dália porážejí na hlavu vojsko anolské říše a jako nezadržitelný proud se valí údolím El Beja na jih. Předsunuté oddíly již prakticky neexistující eritrejské armády jsou rozprášeny a na jaře 1075 př.n.l. se dobyvatelé objevují před branami Kor Theyssusu. Město již zpustošené piráty a zdecimované epidemií nepředstavuje pro nájezdníky velkou hrozbu. Jejich hlavní voje směřují dále na jih, kde cítí před sebou bájné bohatství již nemohoucího státu. Obyvatelé se však přesto chystají k obraně a podnikají v zoufalé snaze o záchranu několik nočních výpadů ke grówským táborům, aby nasatalého zmatku mohly využít skupiny žen a dětí k útěku do bezpečí. Snad právě tyto noční výpady, připomínající bodání dotěrného hmyzu značně rozlítily velitele obléhajícího vojska Shadish Khana. Po třech dnech zuřivých bojů město padlo a pro skupiny přeživších obyvatel nastalo peklo. Drancování, znásilňování a vraždění trvalo několik nocí. Kor Theyssus byl zpustošen, vypálen. Městské hradby a stavby pevnostního charakteru byly srovnány se zemí. Obyvatelstvo bylo vyvražděno do posledního člověka. Po tomto masakru se Grówská armáda pohnula k dalšímu zhoubnému pochodu na jih. Dny existence Eritreiské říše byly sečteny.(F) V roce 1075 tak fakticky přestal Kor Theyssus existovat a trvalo několik let, než se do ruin vrátili zbytky původního obyvatelstva, kterým se podařilo včas z města prchnout. Život se do zpustošených míst vrátil, ale už to nebyl Kor Theyssus Úplným zničením města a masakrem většiny jeho obyvatelstva skončila první etapa osídlení této oblasti. Vzhledem k tomu, že se přece jen části obyvatelstva podařilo ukrýt a posléze vrátit do trosek a znovu obnovit život na tomto, tak strategickém místě svědčí nejen o významu místa, ale i o mentalitě a vůli lidí. Město vstalo během několika následujících desítek let z popela a vrátilo se k tomu, co jej celá léta živilo, totiž k námořnímu obchodu. Kolem roku 1000 př.n.l. zde již opět přistávají lodě a čile se obchoduje, i když pod přísným dohledem grówských atamanů. Město se v té době již jmenuje pouze Theyssus, což se lety zkomolí na Thysus a Thys.
4. Vysvětlující poznámky
(1) Sargasová dálnice - Kvalitní vysokorychlostní dálnice umožňující přes území Ertaru průjezd vozidel se spalovacími motory. Vede přes území všech států na pobřeží Sargasového zálivu a je to jedna z nejdůležitějších dopravních tepen Tarosu. Na území Ertaru má 2 x 4 jízdní pruhy a umožňuje průjezd na tzv. Dvacetihodinové vízum určené pro průjezd právě po této dálnici. Jeho získání není problematické. Dálnice není de jure územím Ertaru a každý sjezd je hraničním přechodem.
(2) Sargasový tunel - O jeho stavbě se začalo uvažovat již na počátku tohoto století. Technologie však na takovýto úkol nebyla ještě připravena. První seriôzní projekty se objevily na konci 40. let. Zahájení stavby však přerušila válka. Diskuse se obnovily až v 70. letech v souvislosti s velkým nárůstem pobřežní dopravy, který začal nadměrně zatěžovat okolí Erthysu a pobřeží SALu. Toto království se nejvíce bránilo nárůstu dopravy přes své území. A tak se v roce 1978 započaly práce na stavbě tunelu za spolupráce Ertaru, Etariskaru a SALu. Tunel budovaly především ertarské podniky, které měly za sebou již stavbu jedné tratě VTT. Generálním projektantem tunelu se stala firma Džeolodžikl inženýrink institut v Danii. Vlastní tunelářské práce probíhaly v letech 1984 - 1991. Po dokončení technických zabezpečovacích zařízení byl tunel v roce 1992 uveden do provozu.
(3) Agromosty - V podstatě jsou to velké portálové jeřáby s rozpětím od 200 do 500 metrů, které pojíždějí po pevných kolejnicích. Na těchto mostech jsou zavěšena veškerá rekultivační a další zařízení potřebná pro obdělávání půdy pod tímto mostem, včetně sklizně úrody. Soubory těchto agromosty obdělávaných pozemků jsou patrné i na plánu města.
5. Použitá literatura
(A) prof. Iral Koternian, ProfSc, Sergonský nález, Erthys, Univ.publ. 1985
(B) prof. I. Koternian, Osady Jižních Tulů, ArchPrint, Tara 1978
(C) Tegga du Dionar, Pád říše Eritrejské, Erprint Tara 1984
(D) Tegga du Dionar, Lesk a bída Labrisovců, Erprint Tara 1965
(E) Luonar Ber Guria, Černý vlk, Zlatý fond, Quasar 1956
(F) Lia Koralin, Soumrak Eritreie, Erprint Tara 1986
period. Nový Erthys, Erbook Erthys, roč. 1993 1-26
period. Nový Erthys, Erbook Erthys, roč. 1994 1-18

E R T H Y S 3 500 let od založení města

E R T H Y S
3 500 let od založení města