Koers van Tuilt současná hvězda magorien folk mjúzik

Petr Súkeník

       V severním Etariskaru a na malém území v jihozápadním Ertaru (konkretně v Kocourkově a okolí) žije nepočetná národnostní menšina. Magorové (česky Magoři) tvoří jednu ze starobylých vedlejších větví hlavního kmene Ertů. Jejich nářečí se liší od spisovné ertštiny pouze nepatrně, jsou na něj však velmi hrdí podobně jako na různá dávná privilegia. Například na právo, že museli odevzdávat jednu třetinu příjmů králi Ertaru a jednu třetinu králi Etariskaru. V dnešní době kdy se rozdíly mezi jednotlivými regiony stírají, stává se nejviditelnějším představitelem tradice magorská lidová hudba. Dá se říci, že je odlišná od všeho, co pod pojmem lidová hudba známe. Ukázkou je deska Koerse van Tuilta The folk saund of Magorien pípl. Tuilt je velmi zajímavá osobnost. Ačkoli je černoch jedná se o po otci čistokrevného Magora. Matka pocházela z kmene Zublů. Díky tomu podědil i jiné hudební tradice, které mu umožnily upravit skladby tak, aby byly bližší i nemagorskému posluchači. Zrychlil tempo, přidal bicich nástrojů a položíl důraz na rytmiku. Deska graduje od úvodní Divoké řeky přes Modrý sabbat až po strhující Umtata tornádo. Po poslechu desky jste dobře připraveni na klasickou magorskou hudbu a zcela jistě pochopíte, odkud vzalo slovo magor v eritreištině (potažmo v češtině) svůj význam. Klasičtí magorští hudebníci van Tuiltovi vytýkají přitvrzení zvuku, příliš ostré tempo a v neposlední řadě i malou délku skladeb. Tvrdí, že končí dříve než stačí vychutnat úvod. Magoři totiž dokáží prosedět v kruhu celé hodiny, mručí, hrají na šuman (nikkde jinde se nevyskytující hudební nástroj - hliněný nebo kovový kotel s třítkem na vyluzování šumu) a premier shromáždění občas udeří na buben či kolejnici. Jeho vstupy se řídí přesnými (a nám vpodstatě nepochopitelnými) pravidly vyplývajícími z nálady hudebníků. Přes všechny výhrady "skalních" si van Tuiltovo podání získalo oblibu nejen u magorské mládeže, ale i dokonce i u ostatní populace, zejména pak mezi milovníky tzv. "úchylného jazzu".

       Další van Tuiltův zájem se obrátil k magorské lidové milostné pisni. I zde upravil aranžmá a po úspěšné Magorien lyrik end láv songs vydává Magorien lyrik end láv songs II. Album se v sousedním Etariskaru vyšvihlo na první místo magorské hitparády. Tuiltovi se podařil husarský kousek. Nahradil klasické "dřouny" elektrofonickou kytarou. Zpomalil tempo skladeb, položil důraz na vokál a na artikulaci zpěváků tak, aby lépe vynikla malebnost křehké magorské lyriky. Zajímavé a neotřelé je též úvodní spojení magorské lidové milostné písně s románským chorálem, které symbolizuje, že láska je výtvorem božím. Mistrovské je i řazení skladeb. Po lyrické první Miluj mě miluj následuje rozverná Vlezu k tobě večer okýnkem ty moje kočičko zlatá a pak hned smutná a sentimentální Konec mé lásky nastal včera o půl sedmé pod lampou, když jsem dostal košem. V současné době Koers van Tuilt usilovně pracuje na dlouho očekávaném albu Magorien medli - mišmaš sound.



Následující hudební tituly byly udělovány jako ceny v soutěži "Diskovaná", byly však kvantovým stykem poškozeny natolik, že se záznamy na nich nepodařilo obnovit. Nejsou zde uvedeny všechny tituly, které byly k dispozici, protože někteří výherci je do muzea nevěnovali.