LUKOV

Martina Benešová



Vážení ertologové,
        na letošním semináři bych Vás ráda seznámila se zajímavou historií jednoho z nejznámějších hradů ERTARU Lukova.

        Asi uprostřed státu Ertar, hned za jednou z nejspletitějších křižovatek, obklopen malými malebnými vesničkami, úrodnými lány, zdravými lesy a mohutnými skalisky se rozkládá LUKOV. Město, které dnes můžeme počítat mezi velkoměsta. Město s vysokou hospodářskou, kulturní a vůbec životní úrovní. Lukov patří také mezi jedny z nejstarších měst ERTARU, což dokazují písemné pozůstatky a vzácné nálezy z okolí LUKOVA, které jsou bezpečně ukryty v městském archivu. Lukov, jak tedy vidíte, má mnoho a mnoho nejrůznějších nej a nej, ale jedno nade všechny vyniká. Lukov je také město nejkrásnější.
        Srdcem města je osamělý, nepříliš vysoký, homolovitý kopec Lukov a tam, mezi vysokými porosty a skalními hradbami, stojí dějiny Lukova. Stará, ze 3/4 rozpadlá, přesto však velmi krásná zřícenina, jejíž zdi byly tichými svědky mnoha slavných příběhů, chránily mnoho slavných panovníků a knížat a vpíjely jejich slzy, krev i víno v dobách největší slávy i úpadku.
        Hrad byl již mnohokrát prozkoumán a vše, co se našlo, putovalo do trezoru městského úřadu. Průzkumy však nadále pokračují, neboť mnohým archeologům vrtají staré podzemní kobky hlavou, které jsou spojeny mohutnou sítí tunelů, chodeb, občas rozdělené hlubokou propastí.
        Jedním z nejnovějších a také nejzáhadnějších objevů je nápis na hlavním kameni dříve zapadajícího do kamenné mozaiky trůnu.
        Stejný nápis byl nalezen také na nedalekém hradu ČERVENÁ. Oba hrady byly postaveny téměř současně někdy ve 3. stol. vlády knížete ELTONA a patřily různým knížecím rodům. Za vlády krále ATTONA ve 4. stol. byli majitelé obou hradů již v příbuzenském vztahu a patřili mezi nejuznávanější panstvo u královského dvora.
        Do tohoto období zapadá legenda vyprávějící příběh o smutném osudu hradu Lukova.
        Legenda vysvětluje tajemnou zkázu hradu, o které se vedou dodnes spory. Podle nejznámější legendy se zkáza hradu spojuje s oním tajuplným nápisem, který byl nalezen na nosném kameni trůnu. Legenda vypráví o plodných a šťastných dobách za vlády krále ATTONA, o hojnosti, úrodě a o plodnosti žen a o slavné svatbě knížete PLATTORA, majitele hradu Červená, s TINGE, krásnou dcerou knížete PANTHERA, majitele hradu Lukova. Svatba trvala několik dní a nocí a na obou hradech se vystřídalo mnoho hostů, vypilo mnoho vína a spálilo mnoho dřeva. Jedním z hostů byl podle legendy také kníže JERK, bývalý nápadník TINGE. Ten se již v notně podroušeném stavu vypravil do podzemního hradu Červená a ztratil se tam. Dále se zde mluví o jeho údajném setkání se starcem v černé kápi v jedné z propastí pod hradem , o jejich rozhovoru a vyslovení kletby na hrad Lukov. Cestou zpět na povrch zemský narazil na starou hrobku a objevil to, co nikdo předtím. Velký, pohádkový poklad, jemuž vévodila stará koruna a pečeť kdysi dávno vládnoucího knížete. Ano, byla to přesně ta, o které se zase v jiné legendě říkalo, že zaručovala neomezenou moc a vládu nad celým územím. Bylo na ní napsáno ono podivné slovo nalezené na kameni hradu Lukova. JERK se nějakým způsobem dostal zpátky do hradu a vysílen usnul. Druhý den ráno se z ničeho nic sebral a odjel bez rozloučení a bez požehnání novomanželům. V hlavě měl jen a jen ten ohromný poklad, který náhodou objevil a promýšlel plán, jak poklad získat. JERK byl dobrý vojevůdce, a tak jeho plán spočíval v naprosté likvidaci hradu. Plán dobytí byl dokonalý. Byl tu však jeden problém.JERK si za nic na světě nemohl vzpomenout, na kterém z hradů ten večer zrovna byl a do labyrintu kterého hradu to vlastně sešel. (Tady bych si dovolila připomenout tajemnou kletbu vyřčenou na hrad Lukov). JERK přemýšlel jen chvíli.Po chví li byl přesvědčen, že to byl právě Lukov, hrad jeho bývalé milé. Bude to i zárověň dobrá pomsta za domnělou nevěru TINGE, pomyslel si.
        Na obou hradech nerušeně pokračovaly slavnosti a JERK zbrojil. Na ochozech hradeb Lukova se sem tam prošel nějaký strážný, a to většinou, když si chtěl odskočit. Však co, měl pohov, vždyť se slavilo. JERK se zatím potmě a co nejtišeji blížil k hradu. Muži těžce oddechovali a povozy šramotily po kamenité stezce vzhůru k hradu. Jeden ze strážných, při své chvilce úlevy,zaslechl zvuky povozů a tiché řinčení mečů. Na Lukově byl vyhlášen poplach, ale to už JERK zapaloval pochodně a chrastí a zaútočil na hrad. Útok byl rychlý. JERKOVI vojáci se hnali branou, s žebříky přes hradby a kosili všechno živé, co jim vběhlo do cesty. Lukovští strážní se zmohli jen na chaotickou obranu, takže bitva trvala necelých 25 minut. Hrad svítil v plamenech, ozývalo se jen praskaní dřeva, šustění trávy, kvílení zmírajících. Dým štípal do očí a bitva byla velmi zmatená a nepřehledná. JERK už jen čekal na vhodnou chvíli, aby svím vojákům poděkjoval a slíbil bohatou odměnu. O pokladu nic neřekl. Z trosek hlavní budovy hradu však náhle přiletěla poslední střela a trefila jásajícího JERKA přímo do srdce. JERK padl mrtev, aniž by se jeho vítězný výraz ve tváři změnil. Své tajemství si odnesl s sebou na „bojiště věčnosti“.
        Vojáci, ztrativše vůdce, neměli co dělat, a tak se rozutekli do všech krajů.

        Svatební masakr byl dokonán a hrad Lukov nenávratně zničen. Byla zde sice ještě v následujících letech snaha dát hrad alespoň trochu dohromady, ale nikomu se to nepodařilo. Kletba Lukova byla splněna, hrad byl dobyt. Smutné je to, že byl vlastně dobyt omylem, neboť vzácný poklad skrývala propast pod hradem Červená.
        Co se stalo s pokladem a vůbec s hradem Červená se doposud nepodařilo zjistit a ani žádná ze známých legend o tom nemluví. Otázkou však zůstává, jak se dostal nápis z pečetě na hlavní kámen lukovského trůnu a co vlastně znamená. To vrtá hlavou mnohým historikům, kteří se k legendě Lukova neustále vracejí a neúnavně hledají odpověď.
        V příloze si můžete prohlédnout jednu z možných rekonstrukcí hradu Lukova.

Děkuji Vám za pozornost