NĚCO O JEDNOROŽCÍCH

Karel KOCOUREK


Na loňském 12. ERCONU podala jeho nejmladší účastnice Lucka Čápová návrh na záchrannou expedici do Tanajské pouště za jednorožci, kteří zde údajně dosud v malém množství přežívají. Tvrdé podmínky Querské náhorní plošiny v pouštním komplexu Tanais spolu s přirozenými nepřáteli však trvale decimují stavy tohoto bájného tvora a je otázkou, zda zde vůbec ještě jednorožci žijí. Dle zprávy slečny Čápové byly nalezeny pozůstatky jednoho z nich, roztrhaného zřejmě divokým potomkem Tanaiské kočky. Na základě těchto údajů jsem se rozhodl zjistit o celé věci více ještě před vlastním zahájením záchranné výpravy do severního cípu Wasbreedingu.
Podnikl jsem dlouhé pátrání, které mělo za cíl ověřit a doplnit poznatky slečny Čápové. Bohužel však ani rozhovory s předními vědci Skha-Darské university, ani úmorné pátrání v archívech a knihovnách všech možných ertarských institucí nepřineslo očekávané výsledky. Několik nadějných stop se ukázalo být pouze klamem, zdánlivě dobře podložená pozorování tajemného tvora se při podrobnějším zkoumání změnila v omyly či záměrné mystifikace, případně se vysvětlila záměnou běžně se vyskytujících živočichů za mytologického jednorožce. Samozřejmě, že toto hledání přineslo i zajímavé poznatky, například prokázalo existenci nevelkého stáda výhradně bílých koní, které s sebou z dosud neobjasněných důvodů přivedli Grówové při svém velkém pochodu ze severotaroských pouští na jih kontinentu. Jak je patrné ze skalních maleb ve městě Fill, byli tehdejšími nájezdníky koně jen velmi zřídka užíváni k jízdě či tahu, až na jedinou výjimku jsou v ostatních případech zobrazeni jako tahouni spíše bezrozí jeleni či podobná zvířata, výrazně subtilnější tělesné stavby než tehdejší zástupci rodu Equus. Zbytky tohoto stáda, které po rozprášení útočících Grówů na řece Quarc zůstalo na území dnešního Ertaru, lze vidět v dosud zachovaných původních lesích v okolí vesniček Gianton a Milkfuting severně od Pinie.
Ani tento zajímavý objev mi však nepomohl ve snaze o získání informací o jednorožcích a proto jsem pátral dále. Dlouho bohužel bezvýsledně. Teprve před několika týdny se mi podařilo, spíše šťastnou náhodou než poctivou vědeckou prací (jak musím bohužel přiznat) vnést do problematiky jednorožců aspoň záblesk světla. Pomoci se mi totiž dostalo z míst, odkud jsem ji v žádném případě nečekal. Ve svém zoufalství jsem se obrátil na jednoho z nejslavnějších odborníků na mythologické živočichy na Tarosu, na MgDr Kereka L´Rela.
S plným vědomím, že vědec jeho významu je jistě velmi zaneprázdněn a místo údajného výskytu jednorožců je tisíce kilometrů vzdáleno od sféry jeho zájmu - podhůří divokých Toránských hor na jihu kontinentu - jsem ho písemně požádal o radu, kde hledat další zdroje informací. K mému nemalému překvapení mi během několika dní poskytl krátký telepatický brífing, ve kterém mě odkázal na svůj soukromý archív. Doslova mi zapatnul:
“Milý příteli, samozřejmě, že vám pomohu. Jsem bohužel nyní mimo město, ale obraťte se na Qwit,1) ať vám v mém archívu vyhledá deníky z cesty povodím El Beja, to bude pro vás to pravé. Přeju vám hodně zdaru!”
Samozřejmě jsem jeho nabídku s radostí přijal a tak vám nyní mohu předložit skutečně unikátní poznatky o životě dalšího z mnoha tajemných živočichů Tarosu - bájného jednorožce.
Ale nechme už promluvit autentické deníky dr. L´Rela.

* * *

Po prostudování těchto, místy až příliš kusých zápisků, jsem samozřejmě požádal MgrM M´Jouovou o další údaje, ale byl jsem zklamán jejím strohým odmítnutím:
“Podívejte se, vážený pane,” řekla, “já sama jsem se této cesty nezúčastnila, navíc jistě chápete, že nemám právě nejlepší vzpomínky na dobu, kdy se Kerek potuloval po Tarosu ve společnosti té nymfičky, takže po mě nic dalšího nechtějte vědět. Nevím a ani vědět nechci!”
Nakonec jsem však paní magistru přesvědčil o důležitosti dalších informací aspoň natolik, že mi laskavě zapůjčila několik artefaktů, které si dr. L´Rel z výpravy přivezl. Díky tomu vám mohu nyní předložit některé z autentických svitků doktorova deníku, jejichž překlad jsem zde uvedl, spolu s fotografiemi biotopu, kde jednorožci nalezli útočiště. Po dlouhém přemlouvání se mi podařilo získat i pannu, která Kereku L´Relovi umožnila přesně v duchu pověsti, podle níž jednorožci svou náklonnost a důvěru věnují jedině neposkvrněné panně, poodhalit tajemství tohoto dnes již téměř vyhynulého zvířete.
Pevně doufám, že jdouce v jeho stopách, získáme do příštího roku další a přesnější poznatky o tom, jak žijí a co vlastně jsou záhadní jednorožci.


1)pozn. autora: Qwit M´Jou = L´Relova životní družka



Překlad originálního cestovního deníku MgDr Kereka L´Rela:
3. dekáda září
Pondělí, 21. září
Úterý, 22. září
Středa, 23. září
Čtvrtek, 24. září
Konečně na cestu! Vyrážíme trajektem z Erthysu přes Sargasový záliv do Přístavku. Poslední noc v civilizaci. Kontrola vybavení - stále nemáme pannu. Paw2) se urazila. Nemůžu přece za její návštěvy Obřadní hory! Jdeme spát každý do svého pokoje.
Pátek, 25. září
Nakupujeme zbývající potraviny, schůzka s vedoucím veslařů. Prohlídka starého majáku a přístavu v Přístavku. Paw má nápad! Je úžasná, už se nezlobí. Máme pannu!! Po obědě vyrážíme do loděnice. Katamaran je krásný, Paw ho křtí Seidh-eanae.Oba vzpomínáme. Uložení nákladu a cestujících - tedy nás.
Jsou 4 sekce 50 period - vyrážíme proti proudu El Beja. Šťastnou plavbu!
Šestek, 26. září
Plujeme proti proudu El Beja.
Ertek, 27. září
Plujeme proti proudu El Beja.
Pohoda, 28. září
Plujeme proti proudu El Beja.
Sobota, 29. září
Plujeme proti proudu El Beja.
Neděle, 30. září
Máme den odpočinku, vyrážíme s Paw na prohlídku krajiny. Nachytala nás pohraniční hlídka U.K. S.A.L. Naštěstí máme listiny v pořádku, takže nám dovolují posbírat šaty, obléci se a vrátit k lodi. Večeře, jdeme brzo spát.
1. dekáda října
Pondělí, 1. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Úterý, 2. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Středa, 3. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Čtvrtek, 4. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Pátek, 5. října
Utekli veslaři, plujeme po proudu El Beja.
Šestek, 6. října
Zakotvili jsme na hranicích se Serentegou - pohraniční stráž se diví. Vidí nás podruhé ve dvou dnech. Půjčujeme si motorový člun, plujeme do Dalende. Večer v hotelu na břehu jezera - strašně štípou komáři, koupat se lze, nic víc ne. Paw je nespokojená, já taky.
Ertek, 7. října
Prohlídka Dalende, vyhlídková plavba po jezeře Dalija. Odpoledne najímám nové veslaře. Zpět ke katamaranu.
Pohoda, 8. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Sobota, 9. října
Plujeme proti proudu El Beja.
Neděle, 10. října
Míjíme Lettyu, krátký odpočinek. Končí civilizace, dál už jen lesy.
2. dekáda října
Pondělí, 11. října
Kotvíme na soutoku Sonyi a El Beja. Opouštíme Seidh-eanae a vyrážíme na západ. Náš průvodce už zde na nás čekal - prý ví, kde jednorožce najdeme. Dlouhý pochod do lesů - je mi to divné, ale neptám se. Příšerná noc - komáři, pavouci, hadi.
Úterý, 12. října
Brzy ráno vyrážíme. Stále do lesů - kde je poušť? V poledne jsme unaveni - ptám se,jak dlouho ještě půjdeme. Šut R´Holba (průvodce) říká, že dva denní pochody. No nazdar!
Středa, 12. října
Jdeme na západ do lesů.
Čtvrtek, 14. října
Jdeme na západ do lesů.
Pátek, 15. října
Jdeme na západ do lesů. Šut R´Holba tvrdí, že jdeme pomalu. Ani náznak pouště. Jak je to možné? Ptám se.
„Každé zvíře se umí přizpůsobit, všichni chtějí přežít. V poušti není voda, jsou tam dravci, není kde se skrýt. Proto les,“ odpovídá R´Holba. No dobrá.
Šestek, 16. října
Prý se blížíme - musíme být opatrní. Jednorožce je nejspíš vidět ráno. Táboříme, jsme unavení. Spíme každý sám.
Ertek, 17. října
R´Holba mě budí před svítáním, jdeme tiše, všude leží mlha, vlhko, šero. Čekáme pod stromy. Zablesknou se sluneční paprsky, ticho pralesa se rozezní zpěvem ptáků. Jednorožci žádní, ale nádherná chvíle nás zcela uchvátila. Takovéto okamžiky stojí za všechny útrapy. Vracíme se do tábora, příprava na zítra. Vybalujeme pannu, zobrazovací koule, maskovací sítě a oblečení. Jdeme brzo spát. Nesmíme zapálit oheň, vyplašili bychom celé okolí.
Pohoda, 18. října
Ráno znovu na mýtinu. Paw vypadá stejně, jako když jsem ji potkal prvně - oblečená do kusu lesa, se všemi odhaleními a drážděním. To se nedá vydržet! Zdrželi jsme se, na jednorožce je pozdě. Šut R´Holba to bere filozoficky. Když ne dnes, tak zítra. Odpoledne nás bere na mýtinu - byli tady! Ukazuje nám stopy drobných spárků. Copak jsou to sudokopytníci? Moc tomu nevěřím. Asi to byl jelen. Uvidíme zítra.
Sobota, 19. října
Vyrážíme před úsvitem. Panna stojí od včerejška na okraji mýtiny, ukrýváme se do křoví. Nic. Vychází Slunce, rozhání mlhu. Dělám obrázek lesa. Najednou - stín! Ale není bílý, je hnědý, skvrnitý. Zklamaně vzdychnu, stín vztyčí hlavu - má na ní stříbrný, spirálovitě stočený jeden roh!! Neuvěřitelné! Prudce jsem se pohnul - divoký úprk. Ne jeden, ale pět , šest, osm hnědobílých stínů s většími či menšími rohy! Vracíme se, Šut R´Holba vysvětluje:
„Přizpůsobili se. Jsou hnědí, bílí jen v zimě. Mají dvě kopýtka, aby se nebořili. Koňské kopyto je pověra, nesmysl. Nehodí se do pouště ani do lesa. Možná se už nevrátí - blíží se podzim, odcházejí do hlubokých houštin.“
Neděle, 20. října
Čekáme marně. Procházíme les, je zde krásně. Stromy, vzduch, tráva. Večer velmi chladno, hřejeme se s Paw jeden o druhého.
3. dekáda října
Pondělí, 21. října
Opět nic, ráno jinovatka, listy se zbarvují všemi odstíny žluté, rudé, hnědé. Nádhera!
Úterý, 22. října
Jednorožci zřejmě změnili oblast, odešli na zimoviště. R´Holba:
„Možná se vrátí za dekádu, možná za měsíc, možná na konci zimy. Tady nepomůže ani vaše panna. My musíme zpátky, přichází zima.“
Středa, 23. října
Vzdáváme pozorování, balíme tábor, vracíme se. Bylo tu krásně, snad někdy nashledanou, jednorožci!
* * *
Původní neupravená verze originálního cestovního deníku MgDr Kereka L´Rela:
3rd dekid of 1st otm mans
Mandy, 1st otm mans 21th
Tjusdy, 1st otm mans 22th
Vensdy, 1st otm mans 23th
Tersdy, 1st otm mans 24th
Fajnly gon on e džerny!
Ví ár seting aut vis d féry from Erthys e kros d Sargas gulf in tú Smólport. D last najt in d civilizejšn. Kontrol of d ekvipement - til nan ví hef got non Virdžin. Paw tejk ófus. Her visiting of d Seremony Mauntin is not maj mistejk! Tunajt ajdr of as slip in his oun rúm.
Frajdy, 1st otm mans 25th
Ví baj d rest of futstafs, e dejt vís d lídr of oursmen. D visit of d ould lajthaus end of d Port in Smólport. Paw hes got en ajdija! Šís emejzing end hezend tejkn ofns jet. Víf got d Virdžin!! Aftr lanč ví set aut in tú d šipjard. Our Katamaran is bjútifl, Paw is baptizing it „Seidh-eanae“. Ví bous ár rykoling. Kergo end pesindžrs - it mins ví - ár putlin tu d Bórd.
It is 4 sekšns end 50 periods - ví ár siting ap strím d Rivr El Bejo. Gut lak fór d vojdž!
Sixdy, 1st otm mans 26th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Ertsdy, 1st otm mans 27th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Strejdy, 1st otm mans 28th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Setrdy, 1st otm mans 29th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Sandy, 1st otm mans 30th
Víf got e dej frí aj end Paw set aut tu d visit of d landskejp. D Bódrgards of U.K. S.A.L. kont as. Forčnetly our dkjúmens ár O.K., so tej permit as tu pik ap our klouts, put tém on end kam bek tú d šip. Dinr, ví gou slíp erly.
1st dekid of 2nd otm mans
Mandy, 2nd otm mans 1st
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Tjusdy, 2nd otm mans 2nd
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Vensdy, 2nd otm mans 3th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Tersdy, 2nd otm mans 4th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Frajdy, 2nd otm mans 5th
Oursmen hev ran evej, ví ár sejling daun strím d Rivr El Bejo.
Sixdy, 2nd otm mans 6th
Víf enšórd ou d frontír bódr vis Serentega - d bódr Servisis nandr et lit. Dej sí asd seknd tajm in tjú dejs. Ví rent d motorbout end sejl tú Dalende. Ívng in d hautl on d lejk beug - gnec ár bajting, ví ken svim, nasing mór. Paw is disetisfajd, mí tú.
Ertsdy, 2nd otm mans 7th
D visit of Dalende, d sajtsíing vojdž ouvr d lejk Dalija. In d aftrnún aj hajr d ňú oursmen. Bek tú d Katamaran.
Strejdy, 2nd otm mans 8th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.

Setrdy, 2nd otm mans 9th
Ví ár sejling ap strím d Rivr El Bejo.
Sandy, 2nd otm mans 10th
Ví ár pesing Letya, e šórt rest. D civilizejšn is ending, fadr dér ár only d forists.
* * *