MEI-VANPHRY-MA
(Místo setkání a symbol míru)
Pavel Beneš
Motto 1: Postel vše srovná. (Ertarské přísloví)
Motto 2: Indiáni měli dýmku míru, Terulané mají rituál Xi´an a Ertové měli a doufám, že svým způsobem i nadále budou mít legendu Mei-Vanphry-ma. (ErDr. Prof. PHV Sauroon Grym)
Patří k naprosto běžnému společenskému životu ertů na všech jeho úrovních, najdete ji v každé veřejné budově, v každém parku, zkrátka na všech místech, kde se scházejí lidé. Současně je však, což si pro její "zažranost" do tradic a všedního života ertů, málokdo hned uvědomí jednou z nejzajímavějších legend v historii. A já bych vám ji tady, s dovolením, ve stručnosti nastínil současně s nejednoznačně přijímanou teorií (i když podle mě jde o více než jen o teorii) o kořenech a původu legendy.
Tady je namístě poznamenat, že pro ertarskou vědu je letošní rok ve znamení ztrát. Nejenže byl po několikaletém marném pátrání prohlášen za nezvěstného "Faktum Me Mort" profesor Complain, ale ve věku úctyhodných 117 let zemřel profesor politických a historických věd ErDr. Sauroon Grym.
Veřejnosti je ponejvíce znám jako hrdina legendární výpravy ertarských vědců do Toothu v jihorheiské Taridě (1927-1934), příznivec taridské kultury a muž, který zasvětil svůj dlouhý a plodný život fenoménu Mei-Vanphry-ma.
Obr. 1: Profesor Sauroon Grym v roce 1935, krátce poté co vrátil z výpravy do taridského Toothu.
Zprávy týkající se Mei-Vanphry-ma naleznete v snad ve všech historických pramenech, kronikách, úředních listech i lidových popěvcích. Ty nejstarší, pokud je mi známo vůbec první písemné a tedy doložené, zprávy pocházejí z doby krále Urrbina (1440-1466). Objevil je v roce 1911 právě doktor Grym tehdy ještě poměrně neznámý profesor Quasarské univerzity. Jako účastník Expedice Eigen 1911, se podílel na vykopávkách v lokalitě Coffej Hole a jako první si uvědomil význam zničených spisů, které tehdy jeden týmů operujících v lokalitě, objevil.
Po návratu do Quasaru se společně se svou tehdejší ženou Nebulou, významnou restaurátorkou, pustil do obtížné rekonstrukce zničených spisků. Práce trvala tři roky, ale je zřejmé, že se to vyplatilo.
Obr.2: Grymova rekonstrukce unikátního coffejholského spisku, probíhající v letech 1911-1914.
A teď už k samotné Mei-Vanphry-ma. Co to bylo? Abych to řekl co nejvíce laicky a lidově, pak to byla veliká pohovka, to je ale opravdu velmi lidové označení, nebo snad trůn.
Obr.3: Mei-Vanphry-ma. Rekonstrukce Dr. Gryma.
Vypadal jako kamenná, přesto však byl její drsný povrch na omak měkký a teplý. Tato pohovka přinášela těm, kdo na ni usedli neobyčejné sny o jejichž podstatě se lze jen dohadovat, podle dochovaných pramenů často prorocké. Na její kopii, která stála v každém hradě, v každém zámku a paláci, usedali vládcové a šlechta, aby uzavřeli spojenectví, mírové dohody, obchodníci na ní uzavírali obchodní smlouvy pokud jim chtěli dodat vážnosti. Obyčejní lidé na ní uzavírají přátelství a milenci si na jejích nespočetných kopiích slibovali, dodnes slibují a zřejmě i v budoucnu budou slibovat lásku a uzavírají na často manželství. Říká se, že v dobách původní Mei-Vanphry-ma, sloužila něco jako dýmka míru u indiánů. Dotyční si tam sedli a společně prožili nějakou tu vizi. Podle doktory Gryma hovoří prameny o vizích snad všech typů. Od klasických příběhových snů až po abstrakce plné barev podivných vzorů.
Zatímco na tvaru se všechny výzkumy shodují, viz obrázek, u barvy je přesně naopak. Prameny se zásadně rozcházejí. Zatímco marvelská kronika z roku 1456 tvrdí, že byla barvy modročerné s jiskrami zlata a stříbra, které na povrchu zářily jako hvězdy, jiné prameny uvádějí snad celé spektrum barev, od bílé, přes černou až zpět k bílé. Prof. Kaldmoun se domnívá, že původní Mei-Vanphry-ma měnila barvu.
Ta však někde mezi letech 1497 - 1506 zmizela a té chvíle se stala mýtem, něčím na způsob kamene mudrců, El Dorada a podobných nedosažitelných snů. V průběhu posledních 400 let je hleali statisíce hledačů pokladů, nadšenců i odborníků, jednotlivců i výborně vybavených vědeckých výprav zatím však bezvýsledně. Patří k nejhledanějším relikviím starého světa.
Obr.4: Kresba neznámého autora někdy z let 1558-1567, zachycující jednu z horeček, kdy se objevila fáma o místě, kde by se relikvie mohla nacházet as vzápětí se do těch míst začaly sjíždět stovky a později tisíce hledačů.
Současně se zmizením původní Mei-Vanphry-ma, se začaly objevovat její napodobeniny, které se v průběhu staletí staly neoddělitelnou součástí ertarské kultury. Jak jsem říkal i dnes najdete podobné v každém parku, v každé veřejné budově. Když se lidé chtějí seznámit, pobavit s neznámými uzavřít přátelství, či někoho přesvědčit o upřímnosti svých citů či slov, sesedají se na nich, a jak bych řekl lidově klábosí, seznamují se, diskutují. Vedle těchto nepravých Mei-Vanphry-ma, existovala snaha objevit tajemství hmoty z níž byla ta původní vyrobena. Od nepaměti se vědci, šarlatáni, kouzelníci, alchymisté, zkrátka vědci starého věku, pokoušeli odhalit její tajemství.
Obr.5: Dílna Vanprystů, kteří se pokoušejí odhalit tajemství hmoty Mei-Vanphry-ma. Kresba z roku 1698.
Vrátil bych se ještě na moment k tomu hledání. Dlouho byl považován za místo, kde by mohla být objevena, hrad Diistrybutor. Přestože hrad i dnes vypadá majestátně a velkolepě, je dnes už víc než zjevné, že jde o falešnou stopu. Dalším ze žhavých a nutno dodat, že nejslibnějších tipů na místo, kde by se mohla zmizelá relikvie nacházet je skalní sídlo Iepac. Mám zde kopii ozdobné desky, která znázorňuje sídlo Iepac tak jak vypadala na přelomu let 1490-1500. Nad vchodem je zřetelně vidět stylizovaná podoba Mei-Vanphry-ma. Vědcům se ovšem dosud nepodařilo zjistit, co znamenají písmena na dolní straně desky. Profesor
Sauroon Grym se domnívá, že jde o nepřesný přepis názvu Bal´Vo´Byl, což je název rozsáhlého hradního komplexu v Taridě, místa obestřeného řadou záhad a legend.
Obr.6: Náčrt desky znázorňující sídlo Iepac se zakreslenou Mei-Vanphry-ma.
S tímto názorem ovšem řada vědců nesouhlasí. Na druhou stranu mi ovšem toto tvrzení nahrává na další a již závěrečnou část mého povídání a tím je kontroverzní hypotéza profesora Gryma. Ten totiž tvrdí, že Mei-Vanphry-ma se nikdy na území Ertaru nenacházela. Že jde o exportovanou legendu o Mae´Van´Phry´Ma, která patří k základním pilířům Taridské kulury a taridské historie. A byla přivezena starověkými plavci stejně jako přísloví, že Postel všechno vyřeší. Toto ertarské přísloví, i když pravdivé a výstižné, prý vzniklo nepřesným překladem tariského Mae´Van´Phry´Ma vše vyřeší.
Pokud vás tato Taridská záležitost zajímá, odkazuji vás na (svou budoucí přednášku. Pokud ovšem hoříte nedočkavostí, pak vás odkazuji na bohatou a velmi rozsáhlou odbornou literaturu, která o tomto fenoménu existuje. - původní text) na studii Sempsona Wtajta, vydanou letos v Quasaru a to v novém rozšířeném vydání.v
