O ZVIŘÁTKU, KTERÉ POMÁHALO MĚNIT DĚJINY

Petr SÚKENÍK



Píše se rok 1145. Válka trvá již třetí léto a Riserrakova vojska se vítězně valí na území dnešního Wasbreedingu. Ertské oddíly pokořily Durgrunské knížectví, svobodná města Samon, Tuzal, Quescetl, Republiku Durr a nyní pochodují na Sigal hlavní město Wasgeránského království. Již loni připojil Riserrak ke svému jménu přídomek Veliký. Wasgeránský král Breeding utrpěl dvě porážky v otevřené bitvě a stáhl se za zemská opevnění. Ta však Ertové jedno po druhém dobývají. Obránce vlastně zachránily prudké deště, které proměnily terén v neschůdnou bažinu a znesnadnily zásobování. Nyní uprostřed léta je však zem suchá, pevná a duní opět pod kroky neporazitelných Ertských bojovníků.

Zatímco se jednotlivé pevnosti snaží alespoň zpomalit postup útočníků, uchýlil se Breeding k partizánské válce. Malé, rychlé oddíly jezdců napadají zásobovací karavany. S tím si Riserrak prozatím hlavu příliš neláme. Očekává právem, že do žní bude v hlavním městě. Do té doby zásoby vydrží a pak sklidí úrodu na polích před hradbami.

Vše vychází podle plánu. V půli srpna zahlédly předsunuté hlídky věže Sigalu. Stalo se však cosi neočekáváného. Nad městem se vznesl tmavý oblak. Přes suchá pole se žene množství jezdců s pochodněmi.

HOŘÍ !!

Breedind nechal zapálit své sídlo i úrodu v okolí. Stahuje se se všemi obyvateli na sever. Ertové prchají před ohněm, který k nim vítr žene. Jakmile unikli a vojsko se uklidnilo vydal Riserrak rozkaz k pronásledování. Musí nepříteli vnutit bitvu dříve než se dostane do hor a hlubokých lesů. Poslední čin ukázal, že Wasgeránci jsou ke všemu odhodlaní. Válka by se mohla vléci neúnosně dlouho.

Jako psi na čerstvé stopě vyrazili vojáci kupředu. Jsou mnohem rychlejší než nepřítel, který pochoduje se starci, ženami i dětmi a zdržuje se navíc ničením všeho co by mohlo sloužit Ertům jako potrava či úkryt. Breeding aplikuje doslova metodu spálené země.

Trvá to jen pár dní než jízdní křídla Riserrakova vojska začnou uzavírat nepřítele. Wasgeránský panovník má pouze tři možnosti. Prchnout a vydat tak všanc svůj lid, pokusit se probít přes jedno z křídel a riskovat, že mu hlavní voj vpadne do zad a nebo ustoupit kam až to půjde a přijmout bitvu. Rozhodl se pro třetí možnost. Zastavil se na úbočí zalesněného kopce a rozvunul linii.

Ertové zaútočili jako bouře. O výsledku bitvy nelze pochybovat. Až bude Breeding poražen čekají je už pouze řídce osídlené Growenské výšiny. To budou nové hranice říše. Vše běží podle očekávání. Tu se uprostřed víru bitvy setkaly družiny obou králů. Podle nepsaného kodexu cti je čeká vzájemný duel. I v tomto případě se zdá být vše rozhodnuto. Pětapadesátiletý Riserrak je mladší a silnější. Breeding je o dvanáct let starší a nemocný.

První střetnutí. Breeding padá s koně a těžce se zvedá. Riserrak dbá pověsti rytíře, sesedá a pokračuje v pěším boji. Okolo se zatím hlava nehlava řežou jejich družiny. Panovníkům ponechávají volný prostor. Riserrak zasypává soupeře sprchou ran, kterým otřesený Breeding odolává jen stěží. Čím dál tím méně se pokouší o chabý protiútok. Riserrak se rozmáchne ke konečné ráně. V tom jako by ho nějaká silná ruka uchopila za pravou nohu. Nemůže s ní pohnout, nemůže se ani pořádně otočit. Rána šla do prázdna. Breeding ho obchází z prava a udeří z boku. Riserrak nemůže uhnout a z tohoto úhlu přes ruku ani pořádně odrazit ránu. Je zasažen a padá. Breeding jej doráží.

V ertském táboře propuká zmatek. družina se vrhá ke králi, odtrhává ho od země a odnáší z bitevní vřavy. Velení nad vojskem je pryč a někteří z kapitánů nařizují ústup. Jiní pokračují v boji. Takto se ale bitva vyhrát nedá. Řady útočníků se lámou a Ertové jsou odraženi.

Když však Prokop, Riserrakův syn a budoucí král znovu zformoval vojsko, přinesl posel zprávu, že Wasgeráncům přichází pomoc. Zbytky armády republiky Durr a oddíly Growů poplašených rychlým postupem Ertů. Tehdy Prokop udělal osudovou chybu. Rozdělil své voje a část jich poslal v ústrety novému nepříteli. Tento oddíl byl poražen a oslabený Prokop byl nucen se obrátit. Jeho hladové vojsko ustupovalo spálenou, zpustošenou zemí a ztrácelo jednu pozici za druhou. Nakonec byl rád že uzavřel mírovou dohodu a udržel na čas Durgrundské knížectví.

Prokop se po prožitých událostech velmi změmil. Ztratil do značné míry zájem o zahraniční politiku, stal se z něj spíše filosof, zavrhl dosavadní náboženství a přijal kladně křesťanskou misi.

Wasgeránská říše se spojila se svobodnými městy a republikou Durr. Vytvořila mocné království, které se na Breedingovu počest přejmenovalo po jeho smrti na Wasbreeding.

Co se vlastně tehdy před osmi sty padesáti dvěma lety stalo? Kdyby tehdy padl Breeding, kdo ví? Možná by dnes sahal Ertar až ke Growenlandu. Co bylo vlastní příčinou těchto historických zvratů? Odpověď je téměř neuvěřitelná. Maličké zviřátko známé pod názvem Amorfník Podivný (dříve pryskyřičný). Je to vskutku zvláštní tvor.Nelze ho zařadit ani mezi faunu, ani mezi floru. Dříve byl považován za živočicha a byl pro něj ražen název zviře (s krátkým i). Amorfník se nezi živočichy svou stavbou příliš nehodí. Konec konců vzato čistá rostlina to ale také není. Nakonec se přírodovědci dohodli a zavedli kategori třetí formy života. Tzv. PODIVNÍKY. Amorfník je v ní prozatím jediný zástupce a tvoří jedinou čeleď, řád i druh.

Jak vlastně amorfník vypadá, jak žije, čím se živí? Nejvice připomíná hrudku huspeniny vonící po smůle. Však také pryskyřice tvoří až 94% jeho hmotnosti. Zbytek připadá na vodu a buňky živočišné i rostlinné stavby. Dorůstá průměru do cca 8-mi centimetrů. Způsob stavby roztroušené nervové soustavy je živočišného typu a odlišuje ho od jednobuněčných organismů jimž se podobá některými vlastnostmi. Reaguje na světlo, teplo a mechanické podněty. Má pravděpodobně i jiné smysly, které mu umožňují hledat potravu. Způsob obživy je komplikovaný. Část pryskyřičné složky svého těla získává vstřebáním výronů borových porostů, část vytváří sám. V určité míře mu slouží k obživě i některé mechy a lišejníky. Potřebuje také výluhy solí a živin z půdy. Minerály získává i z nerostů, které vtáhne dovnitř svého těla a podrobuje reakcím s jeho pryskyřičnou složkou. I proto se mu někdy říká lidově Kamenžrout zahnědlý. K dýchání potřebuje kyslík i oxid uhličitý. Plyny adsorbuje povrchem těla. Je schopen fotosyntézy, Jak to dělá je dodnes záhadou, neboť neobsahuje chlorofyl. Množství vznikajícího kyslíku je vyšší (podobně jako u rostlin) než množství vydýchaného. K životu rostlinnou stravu a výluhy nezbytně nepotřebuje. V případě nutnosti se obejde s minerály a stopovými množstvími vody. Jeho vývoj je však zpomalen, hůře se rozmnožuje a dožívá se kratšího věku. Cukry vznikající za chemických reakcí, začínajících často až u čistého uhlíku (který je schopen získat z anorganické hmoty) zpracovává na celulózu, kterou vylučuje v podobě papíroviny.Vytlačuje ji vespod a pohybuje se po ní podobně jako slimák na slizu.

Amorfníci se rozmnožují zvláštním způsobem. Někdy se dva jedinci spojí a rozdělí na tři. Řídčeji tři, kteří se dělí na čtyři. Naprosto vyjímečně čtyři, kteří se dělí na pět. Zprávy o tom, že bylo pozorováno pět amorfníků, kteří se dělili na šest jedinců nebyly nikdy řádně potvrzeny a lze je odsunout do říše bájí a pohádek.

Když se na amorfníka pomalu tlačí ostrým předmětem napříč dokáže se rozdělit na dva žijící jedince. Úder ho však usmrtí. Amorfnící se dožívají přibližně čtyř až pěti měsíců. Nyní jsme se dostali k jeho velmi zajímavé a dá se říci dějinonotvorné vlastnosti. Pryskyřičné tělo amorfníka je interesantní chemickou laboratoří. Obsahuje řadu složitých sloučenin. Když amorfník zahyne proběhnou velmi rychle reakce, které mají za následek vytvoření síťové struktury v pryskyřici a amorfník ztvrdne (lidově vytuhne). Reakce je silně exotermní (za vývinu tepla) a amorfník dosáhne teploty až 70OC. Z této skutečnosti lze usuzovat, že živý amorfník se nalézá v silně metastabilní poloze a veškeré jeho životní procesy mají za cíl zamezit síťovací reakci. Je to nesnadné a snad právě proto tato třetí forma života není více rozšířená, a ani dosud nedokázala vytvořit složitější organismy.

Amorfník je druh prastarý. Vědci se dosud dohadují není-li zavlečen z jiného koutu vesmíru, či zda jde o čistě ergeyský organismus. Snad se jedná i o prapůvodní první život, který svou činností tj. schopností uvolňovat uhlík z anorganických sloučenin, vytvářet složité organické sloučeniny a produkovat kyslík umožnil vznik rostlin a živočichů. My bychom zde pak byli jako jakýsi odpad jeho metabolismu. Některé poznatky na to ukazují. Výzkum je však velmi složitý, neboť horniny z "předživého" období jsou zásluhou tektonické činnosti těžko dostupné a po vzniku rostlin se k nim amorfnici stahovali, neboť využívali částečne jejich smolu. V jantarových ložiscích je pak skutečně amorfníka téměř nemožné rozeznat.

Dnes žije amorfník převážně v Growenlandu. Je znám řadu staletí. Byl vždy velmi vzácný a velice ceněný. Growští řemeslníci vyvinuli metodu jak ho dělit na menši kousky a používali ho k lepení podobně jako se dnes užívají epoxidová lepidla.

Těm bystřejším (a to jste jistě všichni) je nyní naprosto jasné co se tedy v pozdním létě roku 1145 přihodilo. Riserrak šlápl na zbloudilého amorfníka vyhřívajícího se na skále. Co však přivedlo amorfníka, který se vyskytuje v tomto kraji skutečně vyjímečně, do místa bitvy nevíme.