Nejrudovatější ze všech rudovatých rud
Petr Súkeník
Jak známo, jedním z největších vývozních artiklů Ertaru je elektrická energie. Není však jediná, kdo se podílí na úspěchu ertarské ekonomiky. Kromě všech ostatních složek výzkumu a výroby je to i metalurgie a těžba železné rudy. Ona totiž ertarská ruda není jen tak obyčejná ruda. Je to ruda rudovatá a u nás známá švédská ruda jeví se vedle ní jako pouhá hlušina. Ruda těžená již po generace v Ertském Rudohoří obsahuje totiž téměř 90-ti % železo. Vlastně, co železo, přímo ocel a to legovanou takovými přísadami, které ji umožňují vyskytovat se ve formě minimálně zasažené oxidací.
Už na čerstvě vytěžené rudě je patrné, že se skládá z malých kuliček oceli promíšených s oxidy a dalšími nerosty. K získání běžných konstrukčních ocelí pak stačí často pouhé přetavení.
Teorií, jak ke vzniku tohoto unikátního ložiska došlo, je mnoho. Jedna dokonce vážně tvrdí, že se jedná o předvěké smetiště neznámých mimoergeanů . Toto vysvětlení považuji osobně trochu přitažené za vlasy, neboť rozloha takového smetiště by musela být nepředstavitelná. Na druhé straně je tato teorie stejně dobrá či špatná jako desítky dalších. Spokojme se tedy s úžasem, který se v nás vzedme při spatření pravé ertarské rudovaté rudy.
