Kukna Belba
Barbora Kocourková
Před dvěma lety se mi nějakým záhadným způsobem dostaly do rukou materiály z 12. Ertologického kongresu. Ze zvědavosti jsem v nich začala listovat. A to byla asi osudná chyba. Pročítala jsem je a nejvíce mě zaujal článek o erkordech. Dočetla jsem se, že nejvyšší horou planety, pokořenou člověkem, je Čum-na-Lunu, vysoká 10 000 m n.m. Zajímalo mě, jak vysoká je nejvyšší hora celé planety, ať už pokořená nebo ne. Ale ať jsem hledala v Ercyklopediích nebo v jakýchkoli jiných materiálech, nic jsem nenašla. Proto jsem se rozhodla, že se to pokusím zjistit sama.
Přemýšlela jsem, kam bych měla jet pátrat, a při prvním pohledu na mapu Ergey mě napadlo jediné možné místo - Antagaenos. Jediný kontinent, který není skoro vůbec prozkoumaný. Takže jedině zde jsem měla šanci na úspěch.
Po dlouhých přípravách a náročném shánění povolení pro cestu na Ergeu jsme spolu s geografem RNDr. Dokem jednoho dne přistáli na plošině Parnas, ze které jsme pravidelným letem ErAl dorazili na Novou Dubai. Odtud jsme lodí společnosti KROM pokračovali do Eua Kil. Zde se nám podařilo zakoupit mapu. Byl na ní zakreslen Glejsink Rejndž, řeky Omec, Deltok a Belb a vesnička Kukná Belba. Ale ani jedna hora, nížina nebo vysočina. Z mapy jsme zjistili, že řeka Belb je po většinu roku zamrzlá. Tak jsme se vydali podél pobřeží a doufali, že právě nyní je období, kdy je zamrzlá, protože jsme s sebou měli lyže a brusle a usoudili jsme, že je výhodnější jet na bruslích po rovném ledě než na lyžích neschůdným terénem.
Po několika dnech jsme dorazili k ústí řeky Belb do Nós Sí. Belb byl zamrzlý. Nazuli jsme si brusle a jeli proti proudu řeky. Protože byla zima, museli jsme asi po hodině cesty zastavit a ohřát se u ohně. Takto jsme stavěli ještě asi 3x či 4x. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme přece jen dorazili do vesnice Kukná Belba, která nás přivítala vstupní branou s nápisem: „Velkom in Kukná Belba!“ Dost nás překvapilo, že ačkoliv se o Kukné Belbě mluví jako o vesnici, je to docela velké město, jen o málo menší než Eua Kil. Hned za branou jsme zahnuli vpravo a dostali se na náměstí, kolem kterého stály domy a obchody. Za náměstím byla škola a také hotel STÁR, ve kterém jsme se ubytovali. Pak jsme šli na večeři. Bylo už pozdě, když jsme šli spát.
Ráno jsme si najali letadlo místní firmy ANSOF a letěli jsme na průzkum Glejsink Rejndž. Po necelé hodině letu jsme dorazili k Ajs Lejku, kde se nám podařilo přistát a pořídit nějaké snímky. Pak jsme pokračovali směrem ke Glejsink Rejndž. Asi 200 km za Ajs Lejkem jsme
objevili horu, která je podle měření nejnovějšími sonary vysoká 28 436 m n. m. Podle vesničky, ve které jsme byli ubytováni, jsme ji pojmenovali Kukna Belba.
Ale naše cesta nebyla ještě u konce. Nevěděli jsme, jestli je to nejvyšší hora planety. Bylo možné, že v pohoří Glejsink Rejndž se nacházejí ještě vyšší hory. A tak jsme pokračovali směrem k Saus Poulu. Na poloviční cestě jsme objevili horu Mt. Olav - 16 538 m n. m. Pro nedostatek paliva jsme na Saus Poul neletěli. Na zpáteční cestě se nám podařilo objevit ještě horu Mt. Barc, vysokou 19 668 m n. m. Žádnou další vysokou horu, která by stála za zmínku, jsme nenašli.
Ve vesnici jsme pořídili ještě několik snímků a pak jsme letěli domů. Tedy ještě jsme se museli dostat po Belbu do Nós Sí. Byli jsme celí zmrzlí, když jsme se konečně dostali na loď a trvalo skoro celou cestu na Novou Dubai, než jsme postupně rozmrzli. Odtud jsme pravidelnou linkou ErAl přeletěli na plošinu Parnas a pak hurá domů.
Aspoň částečně se nám podařilo prozkoumat a zmapovat Antagaenos a také jsme objevili nejvyšší horu planety. Myslím, že můj záměr byl splněn a doufám, že Antagaenos bude v příštích letech ještě více objevován a prozkoumáván a že toto nebyla moje první a zároveň poslední návštěva Ergey.
