Odhrnutá opona a démon alkohol
Slávek Švachouček
Pamětníci si možná vzpomenou, že někdy kolem roku 1989 byla ertologická společnost na Erconu seznámena s písní Ertar náš a její pohnutou historií. Nebudeme zkoumat, zda tato podnětná informace uspíšila u nás takzvanou listopadovou revoluci nebo zda se na Erconu objevila právě díky polistopadové glasnosti, to bych si musel vzpomenout, kdy to vlastně bylo. Proto přes výmluvnou časovou korelaci choulostivou otázku možné souvislosti opustíme hned v zárodku. Nejprve malé opakování pro nepamětníky. Píseň vznikla počátkem 10. století v Can Chu Dan Huai Na Hun Wan Hu (čti Kan Chu Dan Huai Na Hun Wan Hu). Autorem melodie byl Wun-sin-ťiang a její moderní provedení, neboli jak dnes říkáme remake, zajistil známý skladatel Lleven Teg. Tehdy byl autor původního textu ještě neznámý.
Dnes ovšem můžeme díky úsilí špičkových vědců tehdejší informaci zásadně doplnit. Odhrneme oponu skrývající totožnost onoho neznámého autora. Ano, přátelé! Nebyl to nikdo jiný než známý ctitel dobrého destilátu, básník, a rváč Al - Kochou - Lik mezi přáteli krátce zvaný Kung - Fu. Jak výzkumy prováděné špičkovým expertem v oboru, který si ze skromnosti nepřeje být jmenován, prokázaly, že básník se císaři neznelíbil díky zlidovění posměšné verze písně. Ano, přátelé, studiem dávno zapomenutých svazků jsem zjistil, že tomu bylo právě naopak. Básník byl vyhnán ode dvora pro opilství a pomstil se sepsáním úspěšného protimonarchistického pamfletu. Odhrnutá opona nám tedy ukázala, že i zde v pozadí stál démon alkohol.
Prapůvodní příčina byla prostá. Básník Al - Kochou - Lik trpěl trémou. Kromě toho byl velmi pověrčivý. Věřil, že pokud před císařem poklekne na pravé koleno, okamžitě zapomene text. Po řadě pokusů zjistil, že text zapomene, i pokud si klekne na levé koleno. Chyba byla ovšem ve hladině alkoholu v klasikově krvi. Když si jednou zkusil kleknout na obě kolena najednou, upadl a na místě usnul. A to bylo i na císaře moc. Nestabilního poetu okamžitě vyhnal.
Naštěstí se zachovalo dost prací z doby Likova působení u císařského dvora. Jejich krásu můžeme posoudit například podle zvukomalebnosti poslední sloky jeho známé básně Deset číší rýžového vína:
Tiao Taj Si Po Wej
Tiao Wej A Si Po Laj
Wej Tiao Si, Laj Omi Po
Hong Kong, Ping Pong, King Kong.
Pro potěchu znalců i laiků uvádíme i překlad celé básně. Je ovšem třeba si uvědomit, že číše v básni zmíněné mají obsah cca 1,5 deci a citované víno je ve skutečnosti téměř třicetiprocentní destilát:
Deset číší rýžového vína
Rýžové víno hrdlo ti spálí,
však zažene chlad.
Hlas sýčka teskný volá kdes v dáli
a sníh, co padal, dávno spad.
Tak zasedl jsem k dubovému stolu
a nohy v mokrých botách zebou.
My mnohou číši vína takto pili spolu.
Proč nemohu být dnes večer s tebou?
Druhá číše hrdlem klouže
a duši i tělo opět zahřeje.
Nešťastná láska je něco jako louže,
však změřit ji, to těžké je.
Zaplníš ji douškem třetím?
Dokážeš v něm stesk svůj utopit?
Před tvým vnitřním zrakem vzpomínka letí
a ty se ji marně snažíš uchopit.
Snad pomůže čtvrtý plný jisker jako oheň zrána...
Což nedá se těm krásným očím uniknout?
Však láska tvá je jak zamčená brána,
kterou dnes večer nechceš odemknout.
Pátý, šestý, sedmý za sebou jen letí,
dnes nebude to hezká noc.
Proč jen se k nám, lásko, vetřel někdo třetí?
Proč jeden je málo a tři jsou moc?
Osmá číše v rukou se mi chvěje
a krčmář účet počítá.
Z lásky a štěstí zbyl chlad beznaděje,
dnes jiný okusí tvou lásku dosyta.
Devátý doušek na jazyku váhá,
až vydá se taky na cestu.
Asi bylas mi příliš drahá,
teď musím hledat jinou nevěstu.
Už zapomněl jsem, proč vlastně žiju.
Desátou číši mi kdos do ruky nutí,
chvíli váhám, potom beru ji a piju...
... a pak tma... a bolné ráno procitnutí.
A nakonec dovolte, abych citoval hodnocení této básně přímo z kroniky, která byla ovšem nejspíš silně ovlivněna císařovým Źnázorem na jeho kdysi oblíbeného barda:
Autor vzletným štětcem vystihl, že se v krčmě ctihodného Wu- songa U toulavé kočky v Ulici Cválajícího koně v roce Něžné labutě, v měsíci Laně a hodině Ovocného netopýra ožral jako prase.
Na závěr bych chtěl podotknout, že toto odhalení zhoubné role démona alkoholu v dějinách Can Chu Dan Huai Na Hun Wan Hu nám všem pomůže lépe pochopit okolnosti, za jakých se dostala k filmu jakási Mary Brownová, která se později krátce proslavila pod uměleckým pseudonymem Carrie Fisher. (viz video-ukázka)
