ERCON 1999

      Mám pocit, že snad každý, kdo v této místnosti má příspěvek, byl na Ergee nebo aspoň v její blízkosti. Říká se, že výjimka potvrzuje pravidlo. Já se v tomto případě mezi výjimky neřadím. Možná, že někdo z vás ano.
      Stejně jako minulý rok jsem i letos odcestovala na Novou Dubai a odtud do Kukné Belby na Antagaenos. Tentokrát pouze za účelem navštívit RNDr. Doka. Přestože ani jeden z nás neměl v úmyslu po něčem pátrat, znovu jsme měli štěstí (nebo možná smůlu) a objevili jsme něco fantastického.
      Stalo se to čirou náhodou, když jsme s Dokem procházeli oblastí kolem jezera Ajs Lejk. Téměř v polovině cesty jsme narazili na asi 100m vysoký, zvláštně stavěný strom s velikou korunou. Nikdy předtím jsme nic takového neviděli. Průměr kmene tohoto dospělého stromu je přibližně 25m, průměr koruny pak asi šestkrát větší, tedy 150m. Korunu má tento strom velmi zvláštní. Snad je to tím, že už jeho kmen je velmi zvláštní. Není totiž jednolitý, ale spletený z jednotlivých větví. Ty se postupně rozplétají a tak koruna vzniká. Některé větve z kmene tohoto stromu začínají asi 3m nad zemí a tak můžeme vidět kořeny, kterými strom dýchá. Přestože je tak velký, má velmi málo listů. Ty rostou po trsech, čítajících 30 až 50 jednotlivých lístků, které na podzim opadávají. Na každém trsu listů můžeme na jaře spatřit asi 4 nebo 5 šedých květů. Při podrobnějším prozkoumání jsme zjistili, že strom nemá téměř žádnou kůru a jeho dřevo je velmi lehké. I přesto ale váží celý strom několik set tun.
      Hned po návratu do města jsme zašli do knihovny. Zde jsme ve starých novinách objevili článek o tomto stromu. Nazývá se KUKNÝŠOVNÍK DRAČÍ a nejstarším dosud žijícím exemplářem je ten u Ajs Lejku. Podle vědců je starý přibližně 1500 let.
      Z encyklopedie jsme se dozvěděli, že květy se sbírají a používají na přípravu čajů. Z květů se později vytvoří plody - KUKNÝŠE, které jsou ukryty v lusku a jsou velké asi jako hrášek. Po úpravě velmi dobře chutnají. Během dozrávání mění barvu. Z nezralé žluté přes dozrávající červenou až po možná trochu přezrálou modrou. Po dozrání lusky spadají, popraskají, vypadají z nich kuknýše a vyteče šťáva, obsahující semena. Některá z nich se ujmou na místě a některá odnese vítr.
      Možná ze zvědavosti a možná taky trochu z hladu jsme chtěli vědět, jak kuknýše chutnají. Přestože kuknýšovník roste tak blízko Kukné Belbě, nenašli jsme v tomto městě kuknýše na žádném jídelním lístku. Zajeli jsme tedy až do Eua Kilu a zde našli restauraci, kde kuknýše upravovali. S potěšením musím konstatovat, že kuknýše jsou velmi chutné ať už jako moučník nebo jako normální jídlo.
      Mám dojem, že návštěva Ergey mi znovu přinesla něco nového a těším se, až se tam příští rok zase vydám. Snad o kuknýšovníku zjistím zase něco víc.

Kuknýšovník dračí

Bára Kocourková