Slovo k filmu Men In Bek

Slávek Švachouček




Koordinatorum Ertarensis Stork
(instalováno autorem přednášky na čelní stěnu pro dotvoření důstojného rámce pro přednášku - dle autorových vlastních slov - pozn.red.)

     
     Vážené dámy, vážení pánové, milé děti,
     dovolte, abych vám jménem Společnosti ertarsko-českých vztahů přednesl úvodní slovo k následujícímu pořadu. Je to celovečerní hraný film ertarské produkce.
     Jak si jistě mnozí pamatujete - ty ostatní vítám jako hosty nebo je prosím, aby vyhledali lékaře a konečně s tou sklerózou něco začali dělat - je to svinstvo, přátelé, začíná to tím, že zapomínáte drobné nedůležité věci a za chvíli nebudete vědět, jak se jmenujete - hm - ale to je ještě ta lepší varianta, to se týká těch, koho nestačila do té doby ranit mrtvice - nebezpečný je hlavně cholesterol, víte? - v našem věku se to už nedá podceňovat - to si třeba dáte obložený chlebíček s vajíčkem a majonézou, pak se rozčílíte, když vám řeknou, kolik to stálo a do večera jste na prkně - mimochodem, kdybych vám řekl, kolik jsem zaplatil za prkna na opravu stodoly u nás na chalupě, to byste se bavili - hm - ale mě by to zkazilo náladu, tak vám to neřeknu - a ti zedníci byli ještě horší - víte co? Radši se budeme bavit o něčem jiném!
     Tak třeba ten film. Jedná se o celovečerní hraný film, ovšem letní. V Ertaru se filmy orientačně dělí na letní a zimní. Každý z vás ví, že v zimě jsou delší večery, takže zimní filmy bývají až dvouhodinové, letní tak asi půlhodinové, těm mezi se říká jarní nebo podzimní, ale nevím, podle čeho se pozná, jestli jarní nebo podzimní. Možná, že na to časem někdo ze společnosti přijde, ale zatím mám pocit, že v tom sami mají zmatek. Tenhle má asi čtyřicet minut. Natočila ho společnost Alkoholoví anonymici a pro prezentaci byl vybrán především pro svou délku. Jak si jistě mnozí pamatujete - aha, to jsem chtěl před chvílí říct, no jo - pohraniční styk s Ertarem probíhá na kvantové úrovni. Jedná se o prolnutí dvou realit stimulované bleskem nebo umělými výboji vysoké energie, kdy dochází k výměně hmoty mezi jinak oddělenými paralelními světy. Protože se v Ertaru k záznamu filmů používá už výlučně elektronická forma - my bychom to nazvali asi "magnetický superkompakt," oni tomu říkají "múvíflet," což by se dalo přeložit asi jako "filmová placka" - dochází při pohraničním přechodu k tak rozsáhlému poškození dat, že jsou prakticky nepoužitelná. Pro odborníky doplním, že používané médium se kapacitou blíží DVD, ale používá podobný princip jako ZIP, takže je velmi náchylné k poškození elektromagnetickým polem, což mimo jiné přispívá k ochraně copyrightu. To si koupíte film, přinesete ho domů, zapomenete na opatrnost, pustíte si mixér a můžete si jít koupit novou kopii. V Ertaru prakticky neexistují pirátské filmové kopie, jak je známe my. Filmové společnosti totiž kopírují placky v obrovských sériích a velmi levně, kopírování na koleně je téméř dvakrát dražší. Rozvoz a prodej placek pak vyžaduje magneticky stíněná pouzdra připomínající trezory a když k tomu připočteme fakt, že se smazané placky v obchodech zase vykupují zpět za poloviční cenu, nemá černý obchod žádnou šanci.
     Kopii filmu tedy museli někteří členové naší společnosti pečlivě zrestaurovat a nadabovat do češtiny ve svém volném čase. Myslím, že si přes sporný výsledek zaslouží dík nás všech. Byla to děsná práce a dělal jsem ji prakticky sám, protože ostatní členové společnosti buď nemohli z časových důvodů, nebo o tom nevěděli, nebo se zkrátka odmítli na takové fušeřině podílet. Problém byl nejen ve slabém počítači, ale sharewarové programy, které jsem chtěl vyzkoušet se svou videokartou a ten nejlepší koupit a použít, mi připravily nečekaná překvapení.
     
     První z nich umožňoval pro přezkoušení dělat jen desetisekundové kousky a přes celý obrázek psal reklamní nápis, to by na ověření funkce nevadilo, ale při jakémkoliv pokusu o střih zkomprimovaný výsledek při přehrávání v počítači zamrzal. Druhý vypadal velmi slibně, ale když jsem chtěl zaplatit registraci u českého zástupce firmy, setkal jsem se s neochotou tak komplikovanou záležitost vyřizovat. Chtěl jsem si postěžovat e-mailem přímo firmě a domluvit si zaslání přes Internet a platbu bankovním převodem, ale na e-mail mi odpověděl automat tak, že jsem hned pochopil, proč si firma vybrala právě tohoto zástupce. Zdá se, že především chtějí mít klid, maximálně by ještě vzali peníze, ale reklamace neuznávají, technickou podporu neposkytují a se zákazníky se přímo vůbec nebaví. Přiznávám, že jsem se zalekl a slibný shareware zavrhl. Nejsem odborník, ale zdálo se mi, že film s nehybným obrazem, bez zvuku nebo bez obrazu je pro tuto příležitost příliš avantgardní. Vrátil jsem se tedy ke třetí možnosti, kterou byl program firmy Microsoft. Přestože byl bezkonkurenčně nejhorší, umožňoval práci jen s omezeným objemem dat, při konverzích ztrácel audiodata a při střihu vkládal podivné šumy, v konkursu vyhrál. S jeho pomocí se tedy podařilo zrestaurovaný snímek po nadabování nejen dostat zpět na úroveň originálu poničeného kvantovým pohraničním přechodem, ale navíc jej rozdělit na tři díly a doplnit o rozjetou synchronizaci zvuku a další drobné vady, kterých si jistě ani nevšimnete. Vzhledem k některým organizačním potížím také občas stejné postavy dabují nebo komentují různí herci, odborníkům a fajnovkám se proto předem omlouváme.
     K vlastnímu snímku by bylo asi vhodné ještě říct, že se jmenuje Men In Bek, neboli Muži v pozadí. Natočila ho společnost Alkoholoví anonymici, taková skupina mladých nadšenců, kteří si s ničím nedělají moc velké starosti. Je to typické ertarské béčko, pokud tedy nesáhneme ještě po nějakém dalším písmenu v pořadí. Film především dobře ilustruje nešvar, který se v Ertaru rozmohl. Při odletech výprav na Zemi a jejich návratech totiž dochází k otevírání startovacího okna a televizní diváci zachycují náhodné úryvky pozemského televizního vysílání. Protože Ertar nemá zatím se žádným státem na Zemi smlouvy o autorských právech, béčkoví producenti bezostyšně využívají zachycené záběry ve svých filmech, aby ušetřili za triky a kaskadéry. Při této příležitosti všem členům společnosti připomínám, že film je určen pouze pro ně pro studijní účely, jakékoliv veřejné promítání se přísně zakazuje a vztahují se na ně zde platné zákony o copyrightu. Film by tu naštěstí veřejně promítal stejně jenom sebevrah.
     Film sám má velmi slabý děj, ale poskytuje zajímavý pohled na to, co o nás asi tak vědí obyčejní lidé v Ertaru. Krásné jsou chyby v reáliích. Například Washington byl zkomolen na Wašíkton a představa filmařů o Bílém domě je pro nás dost nezvyklá. Také obrázek o tom, jak dopadla naše ekonomická krize, o níž něco někde zaslechli, na tajnou službu, je kuriózní a ukazuje, jak hluboké nepochopení může někdy vzniknout i mezi blíízkými národy. Další roztomilou drobností je identifikace podezřelých podle velikosti zadků. Tuhle pitomost mají zřejmě z jednoho téměř neznámého amerického filmu, kde se vyhrožuje mladistvým delikventům, že FBI má ve Washingtonu experty na tento druh identifikace. Omylů je ovšem víc, pro Erty jsme totiž stejnými exoty s podivnými zvyky. My také asi dost dobře nechápeme, že je v Ertaru obvyklé točit film takzvaným korepondenčním způsobem. Jedná se o oddělení scén podle herců, aby bylo možné do filmu dostat různé hvězdy, protože se navzájem nesnášejí nebo jim společné natáčení nedovoluje nabitý rozvrh. Je to ovšem metoda náročná na přesné dodržení textu. Tvůrci filmu se proto v rozhovoru uveřejněném v Quasarském zpravodaji rozhodli poděkovat za přesnost replik představiteli velitele tajné služby, známému chrakternímu herci Basfovi a naopak jemnou výtku adresovali představiteli akčního hrdiny Segalovi. Jeho improvizace jim byly trnem v oku, ale stejně jako jiní režiséři a producenti se s nimi museli smířit kvůli jeho dokonalému hereckému projevu.
     
     Dalším pro nás nezvyklým momentem je milostná scéna nebo alespoň vášnivé líbání v přesně určeném místě filmu, kde má podle složitých analýz nejvíc zapůsobit na diváka. To má každý ertarský film, bez toho to prostě nejde. V tomto snímku však zřejmě došlo k nějakému nedorozumění mezi herci a střihač bohužel vzniklou chybu nenapravil, takže se emocionální náboj ztrácí. Pro úplnost jsme tam záběr nechali, ale sami uvidíte, že to s vámi nic neudělá. Tvůrci filmu se dále pokusili propůjčit mu větší autentičnost tím, že v něterých záběrech se uvádí čas a datum ve formátu obvyklém u nás na Zemi. Podle reakce ertarských kritiků to jenom blbne lidi a k ničemu to není.
     Na závěr dovolte, abych vám popřál hezký zážitek a vyslovil naději, že pokud se vám film zalíbí, dočká se někdy v budoucnu verze Spešl Edišn, což je původně ertarský vynález, jak udělat z béčka áčko.


     
A na závěr jsem chtěl původně vyhlásit soutěž, ale předám vybraným zástupcům, zdůrazňuji "vybraným" a "zástupcům" ceny rovnou.