15. (Read)Ercon

Standa Čermák


     Nějak to ve mně stále vězí. Nemohu se stále zbavit onoho neodbytného pocitu, že před název zajetého conu Ercon zapomněli jeho organizátoři něco předpojit. Vím, dohodli jsem se jako žádná opozice s koalicí nikdy předtím, že označení Readercon bude zkráceno. Nicméně (a to mě osobně těší čím dál tím více), číslování Ercon-ů nezačalo od nuly, ale převzalo započatou historii od Readercon-ů. Ten neodbytný pocit ve mně uvázl zřejmě proto, že jsem se doposud nedokázal rozejít s fenoménem Světelných roků. A proto vyzbrojen jejich nejnovějším vydáním 1-24/1999 jsem onoho podzimního uplakaného dne vyrazil přes náměstí Jiřího z Poděbrad (nabíral jsem Vláďu a Andreu) na Pražské prozatímní výstaviště, do pavilónu firmy AB Win.
     Zde se již podruhé tato akce odehrála. Starknest nás jako organizátor na pozvánce strašil, že se budeme muset obejít bez služeb přilehlého restauračního zařízení, neboť prý zkrachovalo. Tato skutečnost se ovšem ukázala jako obrovská výhoda. Za prvé: minulý Ercon sice vařili docela chutně, ale díky neuvěřitelně dlouhé době, kterou zaměstnanci této restaurace potřebovali k přípravě objednaných jídel, se neúměrně protáhl program akce – především však nervy hladových čekajících. Za druhé: provizorní řešení (telefonem objednaná pizza – česneková, sýrová, vegetariánská, šunková, kuřecí, žampiónová) se ukázalo jako nesmírně pohotové a chuťově nadmíru vyhovující. Za třetí: uvolněné prostory po restauraci bylo možno využít jako výstavní sál, hernu pro připravené sportovní soutěže, výběh pro odreagování dětských účastníků apod. Řekl bych, že z tohoto hlediska (aniž bych chtěl nějak snižovat úroveň a historickou hodnotu konferenčních místností v Byšičkách) jsme se zúčastnili doposud nejkomfortnějšího conu přátel Ertaru a Světelných roků.
     I když má tento článek ve svém záhlaví Súkeníkovu ikonku pro reportáž, nechci se příliš věnovat běhu událostí a jednotlivým bodům programu 15. Ercon-u. Mám však pár postřehů a srdcehladivých pocitů, s nimiž bych se chtěl s vámi podělit.
     Jsem potěšen stálým zájmem všech skalních pilířů ertologických výzkumů. Navzdory všemožným problémům s časem kvůli osobním či pracovním povinnostem si opět našli čas všichni a přišli. Zcela upřímně řečeno, vůbec mi nevadilo, že někteří (bylo by nečestné a nesportovní je jmenovat) jen jako diváci bez aktivní účasti. Myslím si, že by měli skoro naopak obdržet pochvalu za statečnou přízeň. Dovedete si představit, jaké museli mít výčitky svědomí? Já to vím, já tak jednou na Ercon přijel …
     Dalším strašně příjemným překvapením byl počet zúčastnivších se dětí. Lucka a Pavlína sice již patří k oněm skalním přispívajícím účastníkům, ale Verunka a Jakub u TOHO byli poprvé. Ani v tomto odstavci nebudu nic skrývat: moc jsem nevěřil tomu, že hlavně malá Verunka vydrží až do samotinkého konce. Převezla mě. Ona i Jakub se s první účastí vypořádali na jedničku a neokradli své rodiče o příležitost také zůstat až do „posledního zvonění“. Nevím, jestli jsme si to na místě a v den konání akce dostatečně uvědomili, ale roste nám nová generace ertologů. To, že tentokrát nepřijeli Švachoučkovic kluci, nic neznamená. Počkejte, až se rozběhne zamýšlený projekt rozdělit Ercon na letní a zimní část a bude se vesele filmovat nebo připravovat jiná kolektivní kratochvíle. U toho určitě ani jeden z nich nebude chybět.
     Po účasti na 14. Ercon-u letos vynechal Zdeněk Rampas. Označovat ho za odpadlíka by ode mne nebylo fér; prostě je na jiné časově ideologické vlně, jejíž frekvence se na tu naši dostane zase až za rok či dva. Letos ho ovšem plnohodnotně nahradil Egon Čierny. Byl to on, kdo se velmi zasloužil o veřejnou propagaci Světelných roků svého času v Poutníkovi, ani dnes nezanevřel na ertarskou partu a přišel pobejt. Nevím, jak vy, ale já ho strašně rád viděl. Vlastně už nemám jinou příležitost, jak ho potkat. Vím, je to škoda a především můj problém, avšak to je osud nás všech, kdysi tak mohutně aktivních fanů. Dnes již to nemůžeme dohnat, ani kdybychom tisíckrát více chtěli.
     Tuhle téměř úvahu píši pět dní po 15. Ercon-u. Nemám ani tu nejmenší představu, jak dopadne a zda se vůbec uskuteční oslava Quida dne 31. března 2000, netuším, jestli rozdělen na letní a zimní část bude již ten příští 16. Ercon (ponese když tak označení 16a a 16b?). Na mých názorech na ten uplynulý se ovšem nic z toho nemůže podepsat. Svým způsobem nejistá budoucnost nemá vliv na jednoznačně prožitou minulost.