Dadák
Andrea Widtmanová a Vladimír Widtman
V Tarosu, v povodí řeky Terera, v bezprostřední blízkosti jezera Raora se nacházejí rozsáhlé pralesy. V této oblasti, v pradávném území Growú, žije kmen, v odborných kruzích známý pod označením – přírodní lid TCHI-BO (v překladu to znamená přibližně něco jako „ti, kteří si vaří kávu“)*1*. Lid TCHI-BO uctívá podivuhodného živočicha – zvíře dosud druhově nezařazené. Jeho domorodý název je DADÁK (latinsky Pragueus Standartus).*2*
Po stopách bájného zvířete se letos vydala vědecká výprava v čele s profesorem Wišem (mimochodem, též slavným ertarským filmovým hercem)3*. Výprava neměla k dispozici mnoho poznatků. Nebylo jasné, zda Dadák žije, či zda se jedná o vyhynulý druh či dokonce o fikci. S výjimkou pár letmých následujících zmínek není Dadák zdokumentován.
Poprvé byl Dadák popsán v knize Tabula Smaragdina, jejímž autorem je profesor Jacobs. Podle této knihy zvíře údajně měří asi třicet centimetrů, má čtyři končetiny a dlouhý stočený ocas. Nejpodivuhodnější je na něm jeho pestrobarevná kůže, kterou zvíře v pralesním biotopu dokáže vytvářet dokonalé mimikry, takže Dadák není prakticky vůbec vidět (viz ilustrace z knihy). Jacobs se zmiňuje též o jeho (rozuměj Dadákových) magických schopnostech.
Zhruba před pětadvaceti lety uveřejnila biologická stanice v Toránských horách zprávu, že objevila stopy Dadáka. Zobrazení stopy bylo uveřejněno v odborném sborníku (viz přiložené obrázky z periodika).
Nyní k samotné výpravě: Počáteční bloudění výpravy na neznámé půdě neneslo žádné výsledky. Postupem času se začali vědci seznamovat s místní kulturou. Také TCHI-BOvé byly zprvu nedůvěřiví. Po několika týdnech soužití se konečně podařilo, že členové výpravy byli pozváni jako účastníci k obřadu vzývání posvátného Dadáka. Obřad se od počátku vyvíjel velmi slibně. Byl podáván silný aromatický nápoj a šaman začal za zvuku bubnů předříkávat tajné formule. Profesor Wiš údajně tančil po stole. Několik členů výpravy shodně vypovídá, včetně jmenovaného profesora Wiše, že v transu viděli podivné zvíře připomínající popisovaného tvora z Jacobsovy knihy – Dadáka. Podle tvrzení členů výpravy to prý byl nezapomenutelný zážitek. Přesto ho žádný z nich nedokázal podrobně popsat. Jisté je, že ráno po obřadu se vědci probudili a kolem nich již nebyly žádné vesnické chatrče, ani jediný TCHI-BO, jen prales. Všichni odešli za Dadákem, dokonce i drahé foťáky, tranzistoráky a dřeváky. Na místě, kde se konal obřad, doutnal oheň. Ze žhavých uhlíků se podařilo vyprostit zvláštní předmět – postavu tvora nápadně připomínajícího Dadáka. Zdali se jedná o rituální figurku sloužící při obřadu nebo o skutečného (praženého) Dadáka, je zatím předmětem bádání.
Dámy a pánové, mám tu čest představit Vám vzácný exponát. Chtěli bychom ho tímto se spoluautorem článku darovat Ertarskému národnímu muzeu, které nám při dalším pátrání po Dadákovi přislíbilo spolupráci vědeckých ertarských veličin.
V Praze dne 4.12.2000
(pozn. Redakce: Autoři článku se problematikou vědeckých výprav za hledáním záhadných živočichů zabývají již řadu let a jsou ve svém oboru uznávanými kapacitami)
