Kvido 1999
Standa Čermák
Když na Zemi slavíme Silvestra, snažíme se celý den prožít ve společnosti velké dávky legrace, smíchu a pohody. Reportážní článek o oslavách konce ertarského roku musí proto využít každé příležitosti, aby s humorem operoval. A tou první je samotný název kvidovské reportáže. Je to „Kvido 1999“ napsaný ve fontu MS Outlook.
Na pozdní úvod několik suchých, přesto užitečných a potřebných údajů. Oslavu ertarského Silvestra pořádaly dvě právnické osoby: Embasy of Republik Ertar in Ček Repablik a Společnost Ertarsko-Českých vztahů.
Svolaly všechny dostupné ertology na 19:00 místního času do restaurace Na Bubendě, v Praze – Dejvicích, Bubenečská ulice 33. To byl průlom hned ze dvou důvodů.
1) Na pozvánce nebyl uveden den ani jeho datum, ctění ertologové museli prokázat svůj důvtip a orientaci v problematice jejich vědního oboru. V čase nezabloudil nikdo, všichni se dostavili v ten správný den.
2) Nikdy předtím se oficiální akce ertologů neodehrála tak uprostřed restauračního dění, tj. za plného provozu normálním životem žijící hospody.
Kdo mohl, přišel s dětmi, kdo mohl, přišel jen manželkou, kdo mohl, přišel sám. Výčet účastníků není rozhodující; kdo byl, ví, že udělal dobře, kdo nebyl, nechť lituje a příště přijde.
Obsluha byla ze začátku skvělá, stejně tak jediné dostupné jídlo (guláš). S postupujícím časem však obsluhující personál přišel na to, že větší část jeho restauračního zařízení zabrali lidé, z nichž nekoukají „stometrové“ ploty pivních čárek ani nekonečné rundy panáků, a ztratil aktivní zájem být společnosti k ruce. Přátelé, jsme tak kompaktní kolektiv, že jsem to prakticky nezaregistrovali, nikomu vůbec nevadilo. Co jsme potřebovali, došli jsme si objednat k výčepnímu pultu. Věděli jsme, že vyhodit nás nemohou, když mezi námi slaví Kvida 1999 majitel domu, kde je hospoda v pronájmu …
Na programu byla volná zábava. Nevázla, postupně se tvořily debatující skupinky, smích a dobrá nálada vítězily nad houstnoucím kouřem, pronikajícím sem z vedlejších prostor, plných štamgastů. A pak přišel na řadu první ze dvou jediných plánovaných oficiálních bodů programu. Byla jím přednáška Starknesta na téma srovnávací kalendologie, abychom si dokázali spočítat, proč bude půlnoc oslavena přesně ve 21:24 středoevropského času.
Druhým ze dvou zmíněných bodů pak byla ertarská půlnoc sama. Odšustilo ji papírovými náhražkami digitální odpočítávání a pak „výbuch“ bublinkového nápoje na přípitek. Ti, kdo se doposud nestačili ztřískat, to připíjecí sodovkou nedohnali …
Co se neoficiálních, tj. spontánně, na místě naplánovaných a realizovaných, bodů programu týká, bezpodmínečně musím ztratit něco slov o kabaretních skečích Lucky, Lucky, Pavlíny a Katky. Rychlostí světla (marná sláva, tři čtvrtiny jejich skupiny mají předky, zacházející se světelnýma rokama) nacvičily a pak nám všem předvedly tři scénky, z nichž dvě byly naprosto excelentní a značně nám zahýbaly bránicí přesně v souladu s kvidovskými oslavami. Zhlédli jsme patálie neschopného režiséra s příliš poslušným ansámblem, který zkouší hru Hrachová kaše, a vydali jsme se s naturalisticky moderními Jeníčkem a Mařenkou na jejich cestě New Yorkem.
Skončil rok 1999 e.k. (tj. etareánského kalendáře čili našeho n.l.) či, chcete-li, rok 11999 a.e.k. (tj absolutního, tj. o 10 000 let neredukovaného, etareánského kalendáře) nebo, nedáte-li jinak, rok 1814 a.k. (tj. áfter kaming). Jako poslední z řady e.k. měl na svém začátku jedničku, jinak z historického hlediska nijak významný nebyl. To hlavní totiž teprve přijde. Třetí tisíciletí přece začíná až po úplně poslední sekci roku 2000.
Zaplatili jsme každý host oslavy zvlášť (Embasy of Ertar a Společnost vzájemných vztahů se v tomto bodě tedy moc nevztáhly) a rozešly se domů dooslavit tento nejveselejší mimokalendářní ertarský den v soukromí svých pozemských bytečků.
Každá tradice někdy musí začít. Proto: za rok čau!