Džerouslav Dženda – člověk

Standa Čermák


     Poznámka autora: Navzdory státní ertarské příslušnosti Džerouslava Džendy jsou v tomto autorizovaném položivotopisu používány pozemšťanům srozumitelné měrné, časové a měnové jednotky.

     Džerouslav Dženda se narodil 10. června 1957 v 8 hodin ráno pozemského času. V okamžiku dovršení 97. minuty svého života byl poprvé přebalen, sedm desetin hodiny po tomto historickém okamžiku dostal poprvé napít mateřského mléka. Tato událost se mu natolik nesmazatelně vryla do paměti, že vyžadoval její opakování dalších více než pět let. Rodinný kronikář a statistik v jedné osobě přísahá, že nakojen byl Džerouslav přesně 11890-krát. Ať již tomuto údaji budeme věřit nebo ne, připravme se na to, že šokováni budeme při probírání života letos třiačtyřicátníka ještě nejméně šestkrát.
     Ale vezměme to pěkně na přeskáčku.
     Šok č.2: Džerouslav Dženda dosud nikdy neopustil Ertar.
     Měl trvalé bydliště v patnácti větších ertarských městech, jednou se stěhoval dokonce už po dvou přenocováních. Nicméně zdánlivě neposedná povaha ho nikdy nepřivedla za hranice. S trochou nadsázky sám Dženda prohlašuje, že nemůže vycestovat do zahraničí proto, že nemá čas si udělat pas, avšak každý, kdo ho jen trochu stačil osobně poznat, ví, že jediným důvodem jeho ebród-cestovní zdrženlivosti je sázka s přítelem z dětství. Stalo se to v létě roku 1971, v quasarské okrajové čtvrti Womanhattan při nevinném turnaji v lidové mutaci lidové hry bikoko. Džerouslav celou dobu vedl, na záda mu stíhal dýchat pouze největší kamarád Pítr. Před posledními pokusy finálové části pronesl Džerouslav osudovou větu: „Jestli mě teď dohoníš, sním vlastní cestovní pas.“ Pítr ale protestoval: „To mi nestojí za námahu. Přijď s něčím, co mě víc namotivuje.“ Džerouslav se krátce zamyslel a pak řekl druhou osudovou větu: „Jestli mě teď dohoníš, moje první cesta do zahraničí bude na planetu Alfa Prájm.“ Pítr ho závěrečným pokusem nejen dohonil, ale i předhonil o dva body. Existuje nepodložené podezření, že Džerouslav záměrně pokazil poslední kolo, ovlivněn špatnými zkušenostmi svého strýce ze služebních cest do sousedních států Ertaru. Každopádně, dodržení výsledku prohrané sázky s Pítrem, s nímž se o sedm let později díky závažnému kriminálnímu pochybení přítele rozešel, dokládá jeho silnou vůli a smysl pro fair play.
     I tyto vlastnosti mu pomohly dostat se na seznam velikánů Ertaru, o nichž stojí za to držet přednášku na akci takového dosahu, jakou Ercon bezesporu je. Dženda byl vyhlášen Nejlepším podřízeným roku 1987, tento titul obhájil i v dalších čtyřech letech (to je šok č.3). Hned v dalším roce, tj. 1992, byl zařazen na seznam kandidátů Ceny nejlepšího šéfa roku, kde se každoročně vyskytuje dodnes. V roce1995 z tohoto pomyslného trůnu ertarského průmyslu sesadil velkoplantážníka Wajsnegra. Sedí na něm dodnes. A to všechno zásluhou své poctivé práce.
     Po bezproblémovém dokončení střední obchodní školy po bezproblémovém ukončení základní školy ne příliš ctižádostivý Džerouslav studoval hodně škol (přesně řečeno hodně vysokoškolských zařízení, konkrétně sedm), žádnou však nedokončil (šokováni byste měli být počtvrté). Nikdy ho z žádného školského ústavu nevylili, pokaždé bylo příčinou ukončení studia jeho vlastní dobrovolné rozhodnutí. Vzhledem k jeho skvělým studijním výsledkům je to více než překvapivé, při bližším zkoumání skutečných důvodů však přijdeme na důvody zcela realistické a odpovídající skutečnému naturelu Džerouslava. Takže popíšeme jeden vzorový příklad, který prakticky bez obměn platí pro všech sedm studentských kapitol: Zpočátku se náš mladý student pouze rozkoukával, ošahával si terén a zjišťoval studijní možnosti. V okamžiku, kdy si navolil vlastní studijní plán, šlo vše jako na drátku. Velmi rychle zvládal látku, skládal zkoušky. Stal se nejlepším studentem všech rozestudovaných ročníků. A to je ono. Nechtěl způsobovat trauma svým spolužákům, nechtěl svými excelentními výsledky, podle něj hanebným, způsobem zesměšňovat výsledky jejich práce – a opustil studium. Sice bez závěrečných zkoušek, zato však s absolutně zvládnutou problematikou. Takto Džerouslav „absolvoval“ zahraniční obchod, tuzemský obchod, elektronikotechniku, manažérství, obchodní právo, bankovnictví a samozřejmě i pedagogiku. Je považován za nejvšestrannějšího nedostudovaného muže mezi všemi dostudovanými.
     Na vysokých školách strávil Džerouslav neuvěřitelně krátkých deset let (šoková terapie právě absolvovala pátou sérii). Naposledy navštívil přednáškovou posluchárnu 16.října 1986. Spočítali jste si to? Za čtrnáct a půl měsíce od tohoto dne si vysloužil titul Nejlepšího podřízeného za rok 1987.
     V současnosti je ředitelem pojišťovny 2N (Nejistota Neexistuje), jejíž je jediným akcionářem. Řídí 4500 zaměstnanců, ovládá jako monopolní dodavatel celý ertarský trh s pojišťovnictvím pomocí poboček v každé obci nad tři sta obyvatel. Každá pobočka si sama obstarává brokerské služby – a tady můžeme vidět jednu z příčin, proč žádná konkurence nevydrží vzdorovat tržnímu prostředí více jak dva měsíce. Poplatky, které by si broker srazil z odvodu pojistného zákazníků, jež pro pojišťovnu sehnal, obstaral a finančně pohlídal, pojišťovna poskytuje pojistníkům jako slevu na pojistném. Bomba, ne?!?! (a také příležitost pro šestý šok!) Pro naprostou úplnost dodejme, že Džerouslav pracuje ve své vlastní megafirmě na částečný úvazek o víkendech jako řadový vrátný (komu nestačilo šoků šest, mohl právě absolvovat sedmý). Protože se sám postaral o naprosto nepřekonatelný bezpečnostní systém budovy ředitelství, kde jako hlídač slouží, může si dovolit veřejně nezakrývat, že nikde si tak neodpočine jako ve víkendové vrátnici. Nemá zde skoro nic na práci, protože zaměstnanci mají o volných dnech na své pracoviště vstup zakázaný.
     Dženda je autorem nového pojmu v pojišťovnictví – izolátor. Vlastní na něj dokonce patent, protože ochranná známka se mu zdála málo autoritativní vzhledem k uživatelům této pojišťovací novinky. Izolátor je vystavěn na ne zase tak jednoduchém principu a vychází z platného a jedině možného stavu, v němž každý občan státu má právo – nikoliv povinnost!! – se pojistit. Když se občan rozhodne uzavřít pojistku, musí naopak pojišťovna mít povinnost – nikoliv jen právo!! – učinit se zákazníkem takovou dohodu, aby pojistka mohla být uzavřena. Aby se zabránilo nepřiměřeným nárokům ze strany pojistníků, existuje jakési právo veta na znění podmínek pojištění, kterým vládne ředitel 2N, v současné době (a asi ještě hodně dlouho do budoucnosti) ztělesněný osobou pana Džendy. Aby ale občan měl možnost se bránit, pak v krajním případě použití práva veta (zatím se tak stalo jen jednou) získává občan, jemuž byly pro pojištění podmínky z titulu moci nařízeny, výhodu zvanou izolátor. Vybere si (tedy izoluje ze seznamu) jednu pojistku, na níž s ním pojišťovna uzavře podle jeho podmínek smlouvu v prvním roce trvání dokonce zdarma. Na místě je otázka, proč takhle hloupý institut sebeobrany zákazníka Dženda zavedl. To proto, aby dal najevo, že pojišťovna je v každém jednotlivém případě vždy ochotna k dohodě a ne k užití práva veta. A když už ho použije, tak ať za to piká. Poslední dvě věty jsou doslovnou citací prohlášení pana Džendy, které jsem exkluzivně získal pro dnešní akci, tj. 16. Ercon.
     Džerouslav Dženda o sobě tvrdí, že je docela obyčejný člověk. Možná je, možná není (vzhledem k jeho životnímu postoji, inteligenci a bohatství spíše není). Ale každopádně se tak chová.

     Autorizováno v listopadu 2000. Stvrdil:

     Podklad pro televizní proslov p. Džerouslava Džendy
      Máj nejm iz Džerouslav Dženda. Let mí spík česky, protože někteří z vás by mohli mít problémy se srozumitelností mé krátké řeči. Vtírá se vám do myslí otázka, kde jsem se tak dobře naučil češtinu, když jsem nevytáhl paty z Ertaru? Nu, myslete si třeba, že mám k dispozici přístroj, zvaný univerzální tlumočník, nebo že jsem se díky své genialitě naučil vaši řeč během příprav na tento proslůvek. Zároveň bych se chtěl omluvit, pokud mi sem tam z úst uteče nějaké to ertarské slovíčko.
      Ale inaf planých řečí.
      Chtěl bych touto cestou srdečně pozdravit ól účastníky 16. Erconu, který se koná v historicky velmi zajímavém jíru 2000. Změna jedničky ve dvojku na začátku letopočtu znamená pro každou hjúmn bytost příležitost k bilancování. I já jsem se zamyslel sám nad sebou a nad wŕldem, jenž mě obklopuje. Závěry, k jakým jsem dospěl, vám tlumočil pan Stanislav. Chtěl bych k nim dodat jen smól poznámku. Zkuste se každý ponořit do svých dosavadních úspěchů a nezdarů, zanalyzovat je a pak se vynořit nad hladinu morálně očištěný. Je to úžasný fílink.
      Na závěr bych chtěl autorizovat svůj životopis, jenž byl předmětem přednášky pana Stanislava. Pokud se ve své řeči držel mou vlastní hend podepsaného textu, je vše v pořádku.
      Jestli přijedete někdy do Ertaru, dejte vědět. Rád se s vámi mítnu.
      Na viděnou.