Přehled kalendářů

Starknest



     Blížící se začátek roku 2000, roku s magickou dvojkou na začátku, nás nutí k zamyšlení nad budoucností. Třebaže staré století a tisíciletí končí a nové začíná až za rok, vkládáme do roku 2000 spousty nových nadějí, uzavíráme činy a události minulé. Je to i vhodný čas k ohlédnutí za kalendářem, za jeho vznikem a historií.
     Dějiny Ertů a ertské státnosti počínají podle známého hrdinského eposu Ertaoragea v době, kdy Taor, syn Hvězdy sjednotil kmeny žijící v Toránských bažinách a vyvedl je přes Toránské hory do úrodných nížin dnešního Etariskaru. Podle této báje byl právě Taor zakladatelem prvního vládnoucího rodu Ertů, rodu Labrisovců.
     První písemné zprávy, nalezené při archeologických vykopávkách v podhůří Toránských hor skutečně hovoří o Taorovi z Labrisovců (podle bájí možná synovi skutečného Taora, Syna hvězdy) jako o druhém ertském králi (po Roanovi Statečném). Podle dostupných možností datování zpráv a nálezů nastoupil Taor z Labrisovců na trůn kolem roku 2470 př.n.l. A tím se dostáváme k první záležitosti, kterou je třeba objasnit.
     Zkratka -př.n.l.- je do češtiny „přeložená“ zkratka –b.k-, což znamená „bifór kamink“, tedy před příchodem. Před příchodem na nové území po strastiplné cestě na sever. Budeme tedy nadále používat zkratku z ertologického hlediska správnou, tedy Taor z Labrisovců nastoupil na trůn kolem roku 2470 b.k.
     Kolem roku 2470 se uvádí v odborné literatuře proto, že destička s první zmínkou o Taorovi z Labrisovců není datována. Podle dalších výzkumů a novějších nálezů lze tuto událost omezit roky 2478 b.k. až 2485 b.k.A o hodnověrnosti těchto pramenů se dosud vedou spory.
     V této době ještě nebyl zaveden kalendář tak, jak jej používáme dnes. Na nejstarších písemných záznamech se objevují termíny jako Rok sestupu z hor, Rok velkého sucha a přesnější časové údaje v roce vycházejí z přírodních a astronomických úkazů. Tak jsou uváděny události v době Druhého velkého novoluní, Třetího malého novoluní, Dva dny po druhém modrém novu a podobně (názvy jsou pochopitelně velmi volně přeloženy do češtiny kvůli větší srozumitelnosti).
     Až v době vlády třetího krále z rodu Labrisovců Roana II zřejmě syn prvního ertarského knížete, podle báje blízkého přítele Taora – syna Hvězdy [1], [2]) se objevuje první datování. Je to datování počínající nástupem krále na trůn. Pro krále v té době byl pochoitelně rok, kdy nastoupil na trůn, kdy se ujal vlády tím nejdůležitějším rokem v životě. Je proto pochopitelné, že při tehdejším, zvláště pro vysoké hodnostáře charakteristickém sebestředném vnímání světa začínal tímto datem letopočet celého království. Takže datování vypadalo následovně: 1.rok vlády krále Roana, 5. rok vlády krále Gremella. Až král Elrond přestal počítat svou vládu od začátku a pod vlivem představitelů Víry v hvězdu zkorigoval státní letopočet s Hvězdou. Učenci stanovili dobu příchodu Taora mezi Erty a určili počátek nového kalendáře na rok sestupu Ertů z hor, respektive na rok příchodu do nové země (nebo staronové, bereme-li v úvahu teorie o tisícileté mezeře). Tak se rok nástupu krále Elronda na trůn stal rokem 212 nového ertského letopočtu. A protože tento letopočet byl odvozen od Taorova příchodu, byť je tato událost dodnes předmětem sporů a bádání, nazývá se taorský letopočet nebo taorský kalendář.
     Ten byl pak po celou dobu vlády Labrisovců a existence ertského státního útvaru na území dnešního Etariskaru státním kalendářem. Jeho zánik pak souvisel především s Gróvskou invazí na jih, rozpadem státního útvaru Eritrejské říše Labrisovců a následující Cestou na sever.
     Přestože tento kalendář již dávno vymizel z běžného života, v chrámech Víry v hvězdu jej používají dodnes a všechny události převádějí do letopočtu taorského.
     V době gróvské invaze byl všem obsazeným územím vnucen gróvský kalendář, který počítal roky od narození prvního velkého vojevůdce …. Tento kalendář sice nezohledňoval zcela přesně veškeré astronomické skutečnosti, ale vzhledem k síle (především vojenské), která za ním stála, se jevilo malicherným, že kalendář je nepřesný. Během několika dalších staletí, když hrozilo, že se kalendář prakticky rozejde s ročními obdobími, byl několikrát korigován a posunován a v některých částech Tarosu platí dodnes (Etariskar, Growenland,..)
     
     
     Kalendář, který až donedávna ( do roku 1985 ) platil v Ertaru, vycházel z toho, že část národa Ertů po dlouhé cestě na sever přišla do nového domova vedena praotci (Eton, Beton, Seton a Keton) a začal se tak čas počítat „po příchodu“, tedy „áftr kamink“, což je známá zkratka a.k.
     Pro další vysvětlení je nutno poněkud odbočit k věcem zdánlivě nesouvisejícím.
     Ertarské hlavní město, vystavěné před necelými padesáti roky na pláních náhorní plošiny Parnas nese jméno, jehož původ není v ertských dějinách ani v ertštině. Etarea je soubor klášterů a svatyní na skalním štítu vysoko nad plošinou Parnas. O těchto klášterech bylo napsáno mnoho literatury a natočeno několik více či méně realistických dokumentárních filmů. Proto jen stručně připomínáme, že tento komplex tam stál již v době, kdy praotcové přivedli erty do údolí ertarských řek. Jeho historie se ztrácí „v šeru dávnověku“ a pro badatele dneška je obestřena neproniknutelným tajemstvím. Existují zřejmě spojitosti mezi Etareou a klášterem ve Wandaru, o kterém se zmiňuje báje o Mr.Skhovi. Faktem zůstává, že národy obývající území dnešního Ertaru tento klášter respektovaly a tento respekt přetrval až do dnešních dnů. Suverenitu Etarei uznávali i všichni ertarští králové. Etarei se vyhnuly i všechny boje a vojenské konflikty a dokonce ani za kontinentální války si terulanský diktátor Kim Ramsehan nedovolil Etareu obsadit.
     Vzhledem k úctě a vážnosti, kterou Etarea získala v průběhu věků, její vliv na vzdělanost okolních krajů měla vliv i na to, že se postupně stala uznávanou autoritou i mezi ertarskými panovníky. Ertarští králové, počínaje zřejmě již … odcházeli ve vážných situacích a před státnickými rozhodnutími vyslechnout názor kněžích z Etarei, případně poprosit o radu. Jedním z nejvýznamnějších projevů respektu pak bylo zasedání 14 králů roku 1635 e.k.(tedy roku 1450 a.k.), kterého se zúčastnil i ertarský král Mirril Moudrý. A jehož výsledkem bylo sjednocení kalendářů civilizovaných států Tarosu a převzetí tzv. etareánského kalendáře, kterým se řídil klášter již od počátků. Tehdy došlo i k rozhodnutí, o kterém se dnes již téměř neví, o zkrácení kalendáře. Kalendáře všech zemí, jejichž králové se účastnili jednání se vzájemně nelišily o více, než několik set let podle toho, od kterého data která země počítala ten svůj „začátek“. Etareánský kalendář, který sahá do téměř neskutečně vzdálené minulosti se lišil přímo propastně ode všech ostatních kalendářů. Lišil se o téměř 10 000 let. Aby se tento, pro lidi nepřijatelný skok, částečně eliminoval, rozhodli se panovníci převzít etareánský kalendář bez těchto 10 000 roků. Neboli snížili číslo o 10 000. Takže namísto roku 11 455 se psal „pouze“ rok 1455. Pro rozlišení se v odborné literatuře dnes používá zkratka „a.e.k.“ neboli absolut etarean kalendr na rozdíl od „e.k.“ tedy obecne vžitý a obvykle používaný etarean kalendr. Zkratka „e.k.“ tak odpovídá tomu, co se do češtiny překládá jako „n.l.“.
     14 králů tedy převzalo etareánský kalendář. Tedy přesněji řečeno, převzalo letopočet. Nikoliv dělení měsíců na dekády. Vzhledem k tradicím a obtížnosti prosazovat takto rozsáhlé změny, které navíc významně zasahovaly do různých náboženství některých zemí, byly i v novém číslování roků ponechány tehdy obvyklé sedmidenní týdny. Jak se postupně rozšiřovaly po světě informace a obecná vzdělanost, stal se etareánský kalendář postupně jakýmsi nepsaným standardem a dne se etareánským letopočtem řídí přes 48 % obyvatelstva planety. Záměrně zdůrazňujeme letopočtem. Přechod na úplný etareánský kalendář, znamenající zavedení dekád a tzv. „mimokalendářních“ dnů, které vyrovnávají rozdíl mezi skutečným astronomickým ergejským rokem a rokem kratším o 5 dnů, který popisuje etareánský kalendář (tedy jiné astronomické skutečnosti nebo špatné výpočty kohosi v dávné minulosti) je zatím proveden v malém počtu zemí. I pro dnešní, moderní a na převratné změny zvyklé lidstvo je to velký zlom. Na zasedání Wórld Organizejšn for Standardizejšn v roce 1971 (e.k.) bylo rozhodnuto, provést postupný přechod zemí nepoužívajících dosud etareánský kalendář na tento kalendář a postupně zavést nejen letopočet, ale kalendář úplný. Mezi prvními zeměmi, které provedly úplný přechod, byl v roce 1986 i Ertar a S.A.L. O dva roky později dokončily přechod na etareánský kalendář i Wasbreeding, Terulan, Tulan, Gentoran na Tarosu a další stány na ostatních kontinentech.
     
     
      Tolik tedy stručný úvod ke kalendáři. Ještě pro pořádek uvedeme srovnání času:
     Časové pásmo – letní SEČ je o jednu sekci posunut za ertarský čas. Takže půlnoc v ertaru je ve 21:24 LSEČ
     
     ROK 1999 e.k.
     ROK 11999 a.e.k.
     ROK 1814 a.k.