TAJEMNÁ TOVÁRNA
Bára Kocourková
Pro letošek bylo zadáno téma Významná stavba.
Místem mého pátrání se stal, jak jinak, do třetice všeho dobrého Antagaenos. Pravděpodobnost, že zde člověk nalezne nějakou tu zvláštní stavbu, je velmi vysoká, téměř stoprocentní. Kontinent není téměř probádaný. (Známe čtyři řeky, čtyři hory a tři města. A jižní pól.) Tudíž jsem se domnívala, že neobvyklou stavbu člověk nalezne doslova na každém kroku, ať už to bude chrám, kostel či obyčejný neobyčejný dům.
Nebudu líčit a pracně popisovat cestu až do Kukné Belby, bylo by to příliš zdlouhavé a zajisté i nudné. Mohu jen říci, že probíhala stejně jako poprvé, možná i o něco hůře. I když to už ani nejde... Prostě, naším výchozím bodem se stalo město Kukná Belba - malá víska, která nám poskytla už mnohokrát zajímavé zážitky. Říkám nám a mám na mysli sebe a RNDr. Derryho Doka.
Ze začátku jsme si mysleli, že by nebylo od věci navštívit kostel či kostelík, ale v celém tom zapadákově nebyla ani jediná stavba tohoto druhu. Chtěli jsme tedy nějaký specifický dům, ale všechny byly stejné a stejně nudné. Zarážela nás ale jedna věc - celá Kukná Belba byla nazdobena a vyzdobena spoustou nějakých lusků, které nám byly povědomé, a všude se prodávaly barevné kuličky velikosti hrachu. Kuknýše! V době, kdy jsme dorazili do toho malého a vcelku přívětivého městečka, začínala sklizeň těchto chutných plodů kuknýšovníku dračího. A tak jako my slavíme vinobraní či konec sklizně, v Kukné Belbě se slaví, a teď se podržte, kuknýšdejs.
Nebylo by na tom nic divného, kdybychom někde viděli, jak se kuknýše vylupují z lusků, jak je lidé zpracovávají, Dělí podle barev a zralosti a prodávají je. Ale nic takového jsme neviděli ani jednou, ani u jediného stánku. Kuknýše se všude prodávaly buď už vyloupané nebo naopak ještě v luscích či dokonce upravené na mnohé různé způsoby.
Začalo nás zajímat, jak se kuknýše zpracovávají, jakým způsobem se vylupují, zda je to náročná práce a tak podobně. Přestože jsme se vyptávali téměř všech prodavačů a prodavaček, nedozvěděli jsme se téměř nic. Někteří svou metodu nechtěli prozradit, jiní prý čekají, až lusky samy popraskají, někteří kuknýše kupují již zpracované. A právě poslední odpověď nás zaujala. Kdo a kde a jak kuknýše zpracovává? Proč je poté sám neprodává? Nebo snad má s prodavači smlouvu o prodeji? Vymlouvali se, vymlouvali, ale na nás si nepřišli. Po dlouhých rozhovorech, které vedl zejména Derry, protože skvěle ovládá tamní nářečí, jsme se dozvěděli, že někde v Ertaru existuje specializovaná prodejna kuknýšů, a že se tedy máme doptat tam. A tak jsme velmi neochotně podstoupili tu zdlouhavou a namáhavou cestu zpátky do Ertaru.
V informacích jsme zjistili, že ona prodejna, mimochodem, je jediná svého druhu na celém Tarosu, se nachází ve městě Tara. Při představě, že budeme muset strávit další čtyři hodiny v autě, nás jímala hrůza.
Díky vcelku dobře a přehledně umístěným upoutávkám a ukazatelům jsme onu prodejnu našli vcelku snadno. Jmenuje se Kukšop, kdyby se vám zachtělo ji navštívit. Domluva s tamními prodavači už tak snadná nebyla. Buď jsou obyvatelé Tary pomalu chápající nebo má a Derryho ertština jisté mezery. Tak či tak jsme si připadali jako v pohádce O perníkové chaloupce. Jistě si pamatujete na onu velmi veselou pasáž:
„Neviděla jste tu dvě děti?“
„Seju len.“
Přesně tak probíhal náš rozhovor s paní Nebulou. Abych řekla pravdu, měla jsem chuť tu ženskou zabít! Nakonec, po několika dlouhých minutách a snad i hodinách, jsme se dozvěděli, že existuje jistá továrna, která jako jediná na celé planetě zpracovává a vyváží kuknýše ve velkém. A sídlí, hádejte kde, na Antagaenu! Přímo u zdroje!
Ani přes usilovné přemlouvání a domlouvání jsme ale nemohli z paní Nebuly vytáhnout, kde že ta továrna přesně sídlí. Nemáme tedy žádné přesné informace, pouze dohady. Přesněji tři verze:
1/ Tajemná továrna neexistuje.
2/ Továrna sídlí poblíž města Nós Taun.
3/ Továrna má sídlo v jakési hoře kdesi u Kukné Belby.
Tak či tak doufám, že se nám podaří v příštích letech o továrně zjistit něco více a žádné vyhraněné téma pro nadcházející Ercony mi v tom nezabrání.
Ještě na úplný závěr chci všem, kteří pochybují o jedinečnosti této tajemné továrny, říci, že nebýt jí, nebylo by ani kuknýšů. Dobrou chuť!