Ertarské objekty na vlastní smyslové orgány
Embéčka
Kateřina Čermáková
literárně zpracoval táta
V Ertaru se nám moc líbilo. To jste už ale asi pochopili v loňském roce, kdy jsem se vám s mou sestrou Luckou snažila přiblížit vymoženosti ertarské civilizace, které jsou pro obyvatele Ertaru naprosto normální a nad nimiž my, obyvatelé České republiky, naprosto žasneme.
Když jsme tam tehdy byli, nechtěli jsem se sdělováním svých zážitků a poznatků čekat až do návratu domů. Co když je zapomeneme, co když si budou všichni myslet, že jsme byli v české Zaprášené Lhotě a teď se jen vytahujeme??!! Musíme prostě všechny naše známé a příbuzné aktuálně informovat hned teď, přímo z místa dovolené, řekli jsme si nakonec.
Dopisem? Na psaní jsem neměli čas!
Telegramem? Tuhle službu jsme v nabídce poštovních ertarských služeb nenašli!
Telefonem? Jistě, to je ono!
Bohužel, Ertar je na tom z hlediska spojení s Českou republikou mobilními telefony stejně jako např. Japonsko. Provozovatelé jednotlivých sítí se ještě nestačili dohodnout. Možná, že dnes (tedy na podzim roku 2002) už je situace jiná, ale před více než dvěma lety jsme se museli spolehnout výhradně na pevné linky. I když mě právě teď napadá, že díky prostorové propasti mezi Ergeou a Zemí vlastně nemůže být o pevném spojení ani řeči!
Ale pojďme už konečně k objektům mého dnešního příspěvku.
Tak jako pouliční toalety, ani telefonní budky nepřehlédnete. Jejich venkovní vzhled je velmi vkusně pojat jako architektonické ztvárnění prvků z oblasti, využívající vynález pana Bella (mimochodem, muž, který vynalezl telefon na Ergee, se jmenoval Jiří Zvon): obrovské sluchátko, mobilní telefon, kudrnatý kabel, telefonní zásuvka, starodávný telefon, mikrofon z handsfree sady apod. Budky nemají dokonalý a do nejmenších detailů propracovaný tvar těchto předmětů, jen je svým tvarem, několika prvky a případně typickým zbarvením připomínají.
Vnitřek každé budky je vždy originál, nicméně kromě toho, že je vkusný a nevtíravý, není ničím jiným zajímavý. A je to přirozené, protože při telefonování by vás nemělo nic rozptylovat (porovnejte to s úplně jiným pojetím pouličních toalet, v nichž je naopak vnitřní zařízení konstruováno za úplně jiným účelem - viz můj loňský příspěvek). Snad bych pouze měla zmínit multifunkční sedátko, které může díky důmyslnému řešení fungovat jako sedátko, klekátko, skorolehátko a dětská židle.
Samotný telefonní přístroj svým vzhledem připomíná všechno možné, jen ne nástěnný telefon tak, jak jej známe my z našich českých končin. Poznáme v něm notebook - a to včetně klávesnice, automat na občerstvení, kopírovací přístroj, fax. Jenom to nezbytné sluchátko nám napovídá, že opravdu stojíme před telefonním automatem. Mozkem přístroje je samozřejmě počítač, který napojen do celostátní telefonní a počítačové sítě umožňuje řadu neobvyklých funkcí.
Nyní výčtem uvedu všechny možnosti použití, které jsem si zapamatovala:
1. telefon lze použít na mince a bankovky všech volně směnitelných měn planety, telefonní karty, kreditní karty a speciální dětské žetony
2. v případě potřeby, kdy se do budky nahrne více lidí, je možné přístroj přepnout do módu hlasitého odposlechu volaného účastníka.
3. používáte-li raději plastikové telefonní karty (ať už jste sběratel nebo šetříte - protože telefonování s kartou je asi o 15% levnější) a právě vám ta vaše došla, nevadí, přístroj vám na požádání a po zaplacení příslušné částky vydá takovou, jakou jste si z bohaté nabídky designů a částek vybrali.
4. pokud vám vyschne z dlouhého mluvení v krku, automat vám je schopen nabídnout širokou škálu nealkoholických nápojů, výhradně v plechovkách a výhradně za velkoobchodní ceny, protože v embéčkách se hlavně telefonuje a nemají sloužit k vytváření zisku z prodeje nápojů.
5. v embéčkách je zakázáno kouření. Aby byl tento zákaz dodržován, je celý systém vybaven blokačním mechanismem. Jakmile si zapálíte cigaretu (doutník, dýmku apod.), přístroj se okamžitě zablokuje. Abyste mohli pokračovat v telefonování, musíte jediným v té chvíli funkčním tlačítkem provést rychloodvětrání. Teprve poté můžete dál hovořit. Abyste ovšem nemohli zbaběle po zablokování přístroje utéci, automaticky se zamknou i vstupní dveře. Já osobně jsem nekuřák, zvědavost mi sice velela spolehlivost tohoto systému vyzkoušet, ale nakonec jsem nenašla odvahu, zápalky ani cigarety.
6. můžete odeslat fax
7. můžete naskenovat fotografii, mapu, nákres či jiný obrázek a odeslat jako digitální soubor do připojeného počítače volaného účastníka
8. zcela pochopitelně lze budku použít i jako volanou stanici. Jejich čísla jsou důmyslnou variantou pozemských filmových telefonních čísel ve tvaru 555-XXXXXX-555 (to X je tam celkem šestkrát)
9. paměť přístroje obsahuje kompletní telefonní seznam všech účastnických stanic, jednoduchým, uživatelsky velmi příjemným prográmkem si můžete kterékoliv ověřit a počítačem vytočit; reklama (ale je to pravda pravdoucí!) hlásá, že počítačové seznamy jsou upgradovány každých 60 vteřin.
No, možná bych si vzpomněla i na další podrobnosti, ale to bychom tu byli moc dlouho a nemuselo by se dostat na další ertology. Velmi doporučuji si volání z embéčka vyzkoušet na vlastní kůži. Třeba z budky do budky tak, jak jsem to s Luckou vyzkoušela i já. Měly jsme telefonní hovor z 555-121255-555 do 555-121256-555.
Možná vám vrtá hlavou, proč má můj příspěvek podtitul Embéčka. Nemůže to mít nic společného se značkou někdejších modelů automobilů Škoda (na ně se totiž nepamatuji a kdyby mi o nich neřekl táta, tak se o nich nemohu zmínit). Jedná se jen a pouze o v Ertaru zlidovělou fonetickou variantu zkratky MB (což je v ertarštině maltiboks), původně em bí, postupem času přetvořeno přečastým používáním na embéčko.
Děkuji vám za pozornost a těším se u dalšího ertarského objektu, zkoumaného mými smyslovými orgány, na shledanou.
Katka Čermáková, říjen 2002, Praha