BÁJE - DOBRO ČI ZLO ?

Karel Kocourek


      V poslední době se v souvislosti s rostoucím počtem moderního zpracování starých pohádkových či bájeslovných témat vzmáhá hnutí, jež tento typ literatury či filmu nekompromisně odsuzuje a dává mu za vinu většinu nešvarů moderní společnosti - násilím proti jednotlivci počínaje a vznikem antisociálních sekt a hnutí konče. Jako příklad může velmi dobře sloužit fenomén Harry Potter, který v celé Evropě vyvolal kromě nadšeného zaujetí, vedoucího až k tzv. potteromanii i rezolutní odsouzení za svádění mládeže k praktikám černé magie, zavrhování křesťanských zásad či dokonce kacířství a to i od osob na první pohled příčetných. Je s podivem, že podobného odsouzení se zatím nedočkal Pán prstenů ani ve své filmové podobě, přestože počet tolkienovských společností, klubů či sdružení mnohonásobně převyšuje počet obdobných organizací potterovských. Možným vysvětlením by snad byla komercionalizace potterovského hnutí, ale stejným procesem prošli i trekkies a žádného společenského odsouzení se nedočkali (ponechme stranou otázku, zda si ho zasloužili či nikoli).
      Necítím se být povolán k řešení problému, je-li současný trend v kultuře, resp. v jedné její části dobrý či špatný, už proto, že tato otázka zahrnuje mnohem více, než jen Harryho Pottera či rodinu Pytlíků. Neodlučně sem patří i nevinná víra v alternativní medicínu, mimosmyslové vnímání a předpovídání budoucnosti právě tak jako zavrženíhodné satanistické kulty, zvířecí či dokonce lidské oběti krvavých obřadů či hromadných sebevražd. Mezi těmito dvěma krajnostmi stojí pak nepřeberné množství dalších jevů, u kterých nelze bez důkladné znalosti podmínek a prostředí, kde vznikly, rozhodnout o jejich kladném či záporném významu. A mnohdy ani pak ne, vždyť jen těžko lze jednoznačně prohlásit čarodějnictví za negativní, když člověk zná Soudné sestry z divadla V Dlouhé. A naopak, nikdo nebude odsuzovat proutkaře za nález léčivého pramene, dokud v tom místě místo panenské přírody nevznikne průmyslový komplex plnírny minerálních vod a nezničí se tím přírodní rezervace.
      Všechny tyto nastíněné i další nezmíněné otázky mě dovedly k jediné:
      Jak to v tomto směru vypadá v Ertaru?
      Již dříve1) jsem se zabýval problematikou taroského bájesloví a rád bych se k tomuto tématu vrátil.
      Ve snaze zjistit o dané problematice co nejfundovanější informace jsem se nejprve zaměřil na dosud vydanou ertologickou literaturu a navazující odborné práce. Pátral jsem především v oblasti pohádek, mýtů, fantasy románů a pověstí, neopomněl jsem ani svět bájí, mytologie a některých hůře doložitelných historických skutečností a postav. A hle - nikde nic. Samozřejmě všechny tyto literární útvary lze bez problémů v Ertaru nalézt, ale bohužel v žádném z nich nelze vystopovat původní ertský pohádkový zdroj.
      Historie je vesměs slušně podložena archeologickými či literárními nálezy2), mytologie je postavena na skutečně existujících živočiších a bytostech3) , bájesloví je při hlubší analýze jen převyprávěním dávné skutečnosti4) . Co tedy s tím? Kde vezmu plánované důkazy o mnohem vyspělejším a kulturnějším vnímání pohádkovo - fantazijní skutečnosti, kterými jsem hodlal nade vší pochybnost prokázat nadřazenost Ertů nad krátkozrakými, zakomplexovanými a bigotně paranoidními pozemšťany?
      Přiznávám, že to byl záměr, s nímž jsem začal tento svůj příspěvek k ertologii zpracovávat, abych nakonec namísto toho zjistil, že Ertové nemají vlastní mytologii či pohádky5) v pravém slova smyslu a že tedy jakékoliv úvahy o jejich škodlivosti či prospěšnosti jsou jaksi nadbytečné. Vzhledem k množství času a námahy, kterou jsem výzkumu věnoval, se však nehodlám jen tak lehce vzdát. Protože mé bádání uvízlo na mrtvém bodě, uvítám jakoukoliv pomoc od každého erto- i ergeologa.
      Jako inspiraci vám zde předkládám jednu z pohádek, převzatých do ertarského Zlatého literárního fondu z pravlasti ertských kmenů. Díky neutuchající píli předního znalce oblasti Toránských hor MgDr. Kereka L´Rela a ochotě toránské dryády Paw L´Skha vyprávět se můžete seznámit s pohádkou
     
      O duhovém mostě
     
     Před dávnými časy, v hlubokém lese pod svahy vysokých hor, žil lovec. Žil sám a skromně, kladl pasti na zvěř, které byla všude hojnost, sbíral lesní plody a byliny na sluncem prosvětlených mýtinách či voňavé houby v zeleném, vlhkém mechu a žil spokojeně.
     Jednoho dne čekal v houští u jedné ze svých pastí, když tu na lesní stezku vyšla nádherná laň. Celičká byla sněhobílá, jen mezi jemnými slechy jí k nebesky modrým očím spadala kadeř zlatavě zbarvené hřívy. Drobná kopýtka neslyšně našlapovala do mechu, růžový čeníšek opatrně zkoumal lesní vánek. Jistými krůčky sestupovala k blízkému jezírku, mizejíc tím zrakům lovce, kterého ani nenapadlo sáhnout po kuši, jak byl uchvácen její něžnou krásou.
     Netrvalo dlouho a lovec, s myslí ještě plnou vzpomínek na krásnou laň, opět kráčel stezkou k lesnímu jezeru. Jaké bylo jeho překvapení, když mezi vrbovými pruty pobřežního houští zahlédl bělostný záblesk hedvábné srsti! Opatrně se připlížil až na břeh a tam, na malé písečné pláži, ji opět spatřil. Vysoko zdvižená hlava na štíhlé šíji, jiskřivé modré oči, pozorně sledující okolí, zlatavá hříva, vlnící se v mírném vánku. Však, co to? Mžiknutím oka se bílá laň ztrácí a místo ní . . . Neuvěřitelné! Na břehu na okamžik stanula krásná dívka a vzápětí zmizela pod vodní hladinou. Jen několik zčeřených vlnek se rozplynulo v písku.
     Dlouho lovec přemýšlel o tajemné lani, která se proměnila v ženu. Dlouho nevěděl, zda jej nešálil zrak, oslepený odleskem slunce na vodní hladině! Mnohokrát jej kroky dovedly znovu na břeh lesního jezírka, ale bílou laň nezahlédl. Zvolna zapomínal na svůj krásný sen.
     Listí na stromech se začínalo zbarvovat zlatou, rudou i okrovou, pavoučí sítě připomínaly kapkami rosy perlové náhrdelníky, jinovatka pokrývala ranní trávu tisící diamantů. Lovec už nebyl v lese sám, začal čas podzimních panských honů. Klidné hvozdy se rozezněly štěkotem výžlat, dusotem koňských kopyt a halasem loveckých rohů. Byla to doba, kdy lovec raději ani nevycházel ze své chaty, aby se vyhnul nechtěné lidské společnosti.
     Jednoho dne se však přece vypravil pro něco k snědku a tehdy ji znovu uviděl. Jeho bílá laň se míhala jako sněhová vločka ve vichru mezi kmeny stromů a za ní vrčící a štěkající smečka! Při představě jejího něžného těla, rvaného na kusy tesáky loveckých psů či zbroceného krví po zásahu ozubeného šípu se mžiknutím oka rozhodl a vpadl mezi honce a jejich kořist. V čele družiny se ženoucí černý kůň se vysoko vzepjal, téměř se dotýkaje lovcovy hrudi svými kopyty. Dvé mrazivých očí nad černou hřívou ho probodlo pohledem:
     „Kdo jsi, že překážíš mému lovu?“, zaskřípal temný hlas.
     „Jsem pouhý lovec, pane, ale nedovolím ti zabít tuto krásu,“ ukázal na bílou laň, která padla opodál vyčerpáním.
     „Nemáš ponětí, s kým hovoříš, človíčku. A pak, víš, co je ta laň zač?“
     „Viděl jsem ji jen dvakrát, pane, ale zamiloval jsem si ji. Je to zvláštní stvoření, které se snad umí v ženu proměnit..“
     „Ano, je to zvláštní stvoření. Však když ji zachráníš, víš, co tě čeká?“
     „Chci ji jako ženu. Má ústa z jeřabin, paže z břečťanu, oči z oblázků, vlasy ze vřesu, zemřu, když ji nezískám!“
     „Zemřeš, když ji získáš, bláhový člověče. Její ústa jsou z popela, paže z větvoví, oči z kaluží, vlasy z bodláčí. Víc nezískáš a to k životu nestačí. Ale zvolil sis a není pro tebe cesta zpět. Najdi ji a odveď po duhovém mostě a možná budete žít!“
     Záblesk lovce oslepil a když opět prohlédl, byl sám. Zmizeli lovci se svým černým pánem, zmizela divoká smečka a zmizela i bílá laň.
     Dlouho bloudil jako bez duše lesy i horami, horkem i mrazem, slunečním žárem i noční temnotou. Dlouho. Nevěděl ani kdy ani jak se ocitl v lese dryád. Polapily ho jako vetřelce, ale nezabily. Přivedly ho před svou vládkyni a té se svěřil se svým žalem.
     „Pomohu ti, lovče, znám tvou laň. Byla jednou z nás, ale zpronevěřila se svému údělu a Pán hor a lesů ji zaklel v bílou laň. Teď musí žít životem štvaného zvířete v lese nebo trávit čas jako nymfa v nedostupném vězení v kmeni tisíciletého dubu. Jen vroucí srdce a nesobecká láska to mohou změnit. Dokážeš-li za ní připlout na bílém obláčku a odvést ji po duhovém mostě do čarovného jezera, kletba bude zlomena. Ale dej pozor, ani zlomená kletba nemusí přinést štěstí!“
     Lovec se ale nedal odradit. Vydal se na dlouhou pouť k vrcholkům vzdálených hor, bojoval s větrem a mrazem, mrzl na ledových polích, tonul ve sněhových závějích, až nakonec dorazil na vrchol, zahalený v bílém závoji mraků. Dlouho čekal v zimě a vichru, spaloval ho mráz i slunce, hladověl a žíznil, až jednoho dne, hluboko v údolí, nad vzdálenými lesy, se přehnala bouře a slunce vyčarovalo na projasněné obloze duhu.
     Lovec neváhal, skočil na bílý oblak, putující kolem jeho hory, a doplul až k nejvyššímu dubu lesa. Byl dlouhým putováním a strádáním tak zesláblý, že ho obláček unesl a tak našel svou bílou laň. Vysvobodil ji z dubového žaláře, přivedl ji na svůj obláček a neseni láskou, dospěli až k duhovému mostu nad čarovným jezerem. Ruku v ruce, nohy zašpiněné barvami duhy, sklouzli do jeho vln, jež se nad nimi navěky zavřely.
     Žijí? Ano, jejich láska a cit dodneška přežívá v písních a pohádkách. Ale oni sami? Kdo ví.

     
     Tak zaznamenal tuto pohádku z podhůří Toránských hor na dubových listech MgDr. Kerek L´Rel podle vyprávění dryády Paw L´Skha.
      --------------------------------------------------------------------------------
     1) Např. v článku Jako bájný Fénix ve spolupráci se S. Čermákem, vyšlo v Sedmičce pionýrů, č. 52/1991; dále rozvinuto v Souborné zprávě o Fenoménu Fénix, Účelová publikace pro potřeby 10. Ertologického kongresu 1994, str. 18 – 23; násl. Báje a legendy ve slovesnosti toránských dryád, Konferenční materiály z 12th Ertological congress.
     2) Jako příklad lze uvést Ercyklopedii, sv. 1, str. 22 – 86.
     3) Zde bych uvedl opět již zmiňovaný FF – viz1); Příspěvek k poznání života dryád, Zvláštní materiály 11th Ertological congress; dále Něco o jednorožcích, Konferenční materiály 13. Ertologického kongresu, str. 45 – 51; či Ertové a Tulové, Konferenční materiály a příspěvky 15s Ertolodžikl kongres, str. 12, 14 a 15 a Draci, Konferenční materiály ERCON 2001, str. 17 a 18.
     4) Především v MMEE, články jako Zpráva o výzkumu objektu P4, Mr. Knowes, Mr. Skha, Legendy z úpatí Toránských hor a další.
     5) Zveřejněná díla jako např. Noc a Den či Pohádka o kominíčkovi, obojí v Konferenčních materiálech z 12th Ertologiccal congress jsou zjevně převzatá z neertarské, příp. dokonce neergejské slovesnosti.