Historické multizbraně
Petr Súkeník
Dočetli jste právě pověst o Skonanovi v níž padlo jméno středověkého města Sirigilu. To,že šlo o poměrně bohatý městský stát není zase až tak zajímavé. Takových měst bylo v rozmezí 12. až 16. století více.
Mnohem zajímavější byla spořivost Sigrilských měšťanů a jejich úporná snaha být připraven na všechny možné eventuality.
To vedlo mimo jiné k rozvoji fenoménu zvaného "Sirigilské multiunkční zbraně". To znamená, že většina výzbroje sirigilské armády nabyla jen a pouze neosobními chladnými, vražednými nástroji, ale sloužila zároveň i k jinému, mnohdy velice odlišnému účelu.
Tak například jednotky, které měly obsluhovat katapulty a další válečné stroje byly zčásti vybaveny speciálními meči.
Známa je i válečná motyka rolníka zákopníka a pilový luk, u něhož bylo možno nahradit tětivu pilovým listem, který se nosil stočený kolem toulce.
Obzvláště zajímavý byl řemdich pro štábního písaře. Na krátké dřevěné násadě byla řetězem připevněna železná dutá koule se šroubovacím víčkem. Uvnitř byl duběnkový inkoust. Brky se zasunovaly do drážky v rukojeti.
Je nasnadě, že v případě potřeby bylo lze se takovýmto nástrojem domluvit srozumitelněji než se sebelépe napsaným textem.
Unikátní byla výzbroj a výstroj rotního kuchaře.
Pro přímou obranu měl takzvaný "paličkový palcát", jehož hlavice měla dvě části. Jednak typickou palcátovou s třemi listy, jednak kladivovou s profilem paličky na maso sloužící k naklepávání řízků.
Na obrázcích vidíte krásně zachovalý exemplář tzv. "kotlíkové přílby". Přilba se nasazovala přes kříž (bohužel se nedochoval) na kožešinovou čepici. Skládala se z vlastního kotlíku a odnímatelné zesilovací pánve. Povšimněte si laskavě tvaru přilby. Jasně je patrno, že od něj je odvozena podoba dnešních klasických kuchařských čepic.
