ČESKÝ FOLKLÓR V ERTARU

Karel KOCOUREK

I přes pouze nahodilý, přísně kontrolovaný kvantový pohraniční styk mezi Svobodnou republikou Ertar a Českou republikou jsme my zasvěcení stále častěji svědky prolínání obou kultur či aspoň přebírání prvků jedné druhou. je pravdou, že tento druhý případ je častější a obvykle nabízí i značně kuriózní a nečekané poznatky.

Česká či britská hospodská verze bykoka již zevšedněla a štamgasti, kteří se jí s náruživostí sobě vlastní věnují, by se asi divili, kdyby jim někdo začal vysvětlovat původ a historii této oblíbené kratochvíle. Bikorb naproti tomu u nás znají a hrají jen opravdoví fajnšmekři, o tribolu ani nemluvě.

Samozřejmě je třeba si uvědomit, že život není jen sport a neodmyslitelnou součástí kulturní výměny jsou např. filmy (Men in bek a pod.) či televizní vysílání. To jsou však více či méně plánované a kontrolované akce, zatímco já bych raději poukázal na jistou živelnost a mnohdy z ní pramenící nepochopení některých předávaných či odpozorovaných kulturních prvků.

Příkladů, kdy prostý český či moravský (slezského nevyjímaje) turista v cizině cosi shlédne, špatně pochopí a pak to šíří dál, je nepočítaně, vždyť i mnohé ertologické, event. ergeologické studie vznikly na zpočátku chybně postavených premisách, např. tanajský pes - kočka, sríen jako domácí zvíře, fénix z ptačí říše a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Já bych ale rád zachránil naši národní hrdost a sebevědomí a dokázal vám, že ani vyspělý národ Ertů nemá patent na neomylnost.

Hle, krásný příklad nepochopení starého českého velikonočního zvyku barvení vajec v duchu lidového folklóru: ertarská kraslice!