Zuzana KRÁLOVÁ
Možná si vzpomínáte, že dne 9. října letošního roku proběhla agenturami zpráva týkající se objevu dobře zachovalé chlupaté nohy záhadného tvora nalezené ruským horolezcem na Altaji. Ten svým nálezem mimoděk oživil místní legendu o sněžném muži.
Shodou okolností ve stejné době archeoložka českého původu Suza N´Korko opouští nedokončené výzkumy Chrámu uctívání Sríen poblíž Kocourkova v Ertaru na Ergey a vrací se zpět na Zemi. Souvislost mezi oběma událostmi vám blíže objasní následující rozhovor, který byl součástí hlavní zpravodajské relaci na nejoblíbenější ertarské televizní stanici.
„D nekst pís of ňůs is ebaut d archeolodžikl ekskevejšns det ár dan nýr d komjůnyty of Kocourkov. In dis loukality voz faund d Templ of Woršipink of Sríen end d sajentist tým of daktr N´Korko from d Ček repablik et d plenyt of Írt hef bín důink d rysírč dér. Bat jestrdei voz faund e ňů pís of ňůs ebaut Sríen enyml at mauntyns in Raša on d Írt. Sou Suza N´Korko hes imídyjetli stopt hr vórk in Kocourkov ent můft bek tu d Írt. Ví hef kólt daktr N´Korko tu ásk hr fór d dýtejls.”
MODERÁTOR: „Dobrý den, Suzo.”
SUZA: „Dobrý večer.”
MODERÁTOR: „Můžete divákům prozradit, o jaký objev se jedná, že Vás přiměl k tak okamžitému odjezdu?”
SUZA: „Samozřejmě, velmi ráda. Jeden ruský horolezec jménem Sergej Semjonov nalezl na Altaji ve výšce asi tři a půl tisíce metrů nad mořem ve věčně zmrzlé půdě velice zachovalou nohu neznámého tvora. Její stáří je odhadováno na několik tisíc let. Zde na Zemi převládá mínění, že se jedná o pozůstatky tzv. sněžného muže, yettiho, jehož existence však nikdy nebyla dokázána.”
MODERÁTOR: „Ale Vy si myslíte něco jiného.”
SUZA: „Ano. Já jsem přesvědčena, že se jedná o nohu tvora, jehož zkoumání jsem zasvětila několik uplynulých let – totiž Sríen.”
MODERÁTOR: „Můžete divákům velmi stručně vysvětlit, o jakého tvora se jedná?"
SUZA: „Pochopitelně. Jedná se s největší pravděpodobností o mimo- ergeana, který nejspíš dosud ve zdegenerované podobě žije na Ertaru. Jeho jméno vzniklo podle toho, že jedná o tvora se dvěma zadními, ale třemi předními tlapami.”
MODERÁTOR: „Podařilo se Vám již učinit nějaký pokrok v pátrání, které jste započala na Zemi?”
SUZA: „V současné době si vyjednávám povolení účastnit se všech výzkumů souvisejících s tímto vzácným nálezem. Bohužel administrativní opatření jsou zřejmě všude stejná, takže sehnání patřičných dokladů mi nejspíš zabere ještě několik dnů. Znáte to...”
MODERÁTOR: „Jistě, děkuji za rozhovor.”
SUZA: „Já také děkuji. Na shledanou.”
Možná vás překvapilo, že ertarský moderátor hovořil se Suzou v jejím rodném jazyce – v češtině. Pro to existuje jednoduché vysvětlení – na Ertaru si prostě potrpí na zdvořilost a váží si svých hostů. Z tohoto důvodu se snaží vždy komunikovat s cizími hosty v jejich mateřském jazyce. Navíc chybějící jazyková bariéra přispívá k pohodě celého interview a dobré náladě moderátora i zpovídaného. V případě krátkého a dopředu připraveného rozhovoru to obvykle nebývá žádný problém, ovšem u improvizovaných a mnohdy několika hodinových rozhovorů vyžaduje toto důkladnou přípravu a opravdu spoustu nadšení pro novinářskou profesi. Neboť, jak je každému jasné, málokdy se stává, že by hosté přicházeli stále z jedné a té samé země…