Lucie "Amenophus" ČÁPOVÁ
V místech, kde Toránské hory postupně spadají do Toránských bažin, byla nedávno nalezena skupinou deseti ertarských dobrodruhů neznámá budova. Při bližším ohledání Ertové usoudili, že jde nejspíše o velmi starý chrám jejich předků, věnovaný (samozřejmě) Hvězdě. Dominantou chrámu je mramorová trojcípá hvězda o pěti metrech v průměru, nacházející se uprostřed kruhové haly. Je to metr vysoká deska, která sloužila pravděpodobně jako oltář. Objevitelé na ní našli několik měděných a stříbrných mincí (nebo spíše předků mincí), cínový náramek, náhrdelník z kůže a kostí a několik dalších drobností, jejichž dřívější účel nedokázali určit. Tyto předměty tam byly položeny snad jako díky Hvězdě za přízeň. (Momentálně si je můžete prohlédnout v Národním muzeu Ertaru v Etarei, jsou uloženy sekci Historie národa Ertského.)
Po návratu do Ertaru se tato skupina dobrodruhů, v čele s profesorem Arettem, ponořila do historických pramenů, aby zjistila, zda nejsou nějaké zmínky o tomto tajemném chrámu. Mnoho hodin tvrdé práce nakonec přineslo své ovoce. V knize Tajemný Taros je zmíněna jakási „Kruhová svatyně“, kde prý našla útočiště skupinka ertských dětí, které se ztratily při cestě na sever. Jiná, blíže již nespecifikovatelná kniha vypráví legendu o jakémsi bardovi, působícím za vlády krále Ukurruribu, který se vydal hledat „tajemství minulosti“ (co myslel tímto „tajemstvím minulosti“ je záhadou, v knize totiž chyběly některé listy) zpět do Toránských hor. Po dlouhé a strastiplné cestě jich nakonec dosáhl a překročil je, ale došly mu poslední zásoby a vyčerpaný padl na zem. V zoufalství pak začal hrát na svůj nástroj (bližší určení druhu nástroje nečitelné) Baladu o ztraceném a vyčerpaném bardovi. Náhle ho oslepilo neznámé světlo. Otočil se směrem odkud přišlo a spatřil otevřenou bránu do chrámu, kterého si předtím nevšiml.
Vešel dovnitř a našel tam mísu s ovocem a džbán plný lahodné pramenité vody. Důkladně se nasytil a napil a z vděku nechal na obětním stolci stříbrnou strunu svého nástroje. Pak se rozhodl, že nejspíš už našel „tajemství minulosti“ a vydal se na cestu domů. Náhodou potkal ertského rytíře na koni, který se uvolil, že ho vezme s sebou a půjčí mu svou nákladní mulu. Po svém návratu bard napsal Ódu na Chrám zázraku, která je v pozměněné podobě známá dodnes.
Pravým pokladem je však svazek Spisy našich praotců, v němž jsou obsaženy záznamy Etona, Betona, Setona a Ketona o cestě na sever a také několik legend z té doby. Ta nejzajímavější vypráví o jednom ertském klanu, který byl při putování na sever napadeni asi stočlennou hordou krvežíznivých barbarů. Ze čtyřiceti členů tohoto klanu nakonec přežilo patnáct. Ti byli pronásledováni mnoho mil pryč od trasy pochodu a naděje pomoci od jiných Ertů. Nakonec se skupina vyčerpaných Ertů zastavila před skalní stěnou, aby svedli poslední zoufalý boj. Tu se však v té „skalní stěně“ otevřela brána a z ní se vyřinulo sto padesát dětí v růžových šatečkách a s hrozivě vypadajícími plyšovými medvídky. Barbaři se rozprchli v panické hrůze, neboť byli přesvědčeni, že si pro ně přišly stvůry z podsvětí. Ertové, kteří nemohli uvěřit svým očím, vstoupili do chrámu a děkovali hvězdě. Jako poctu jí tam zanechali všechny své mince.
Vedeni malým trojcípým světélkem, našli Ertové cestu a připojili se k jinému klanu. Po dětech v růžových šatečkách nebylo ani památky.
Velmi zajímavá je také zmínka v knize Nejkrásnější družicové snímky, kde je na snímku části Toránských hor a bažin vidět jakýsi pruh světla, stoupající z „neidentifikovatelné“ kruhové stavby – podle většiny příčetných lidí „tam přece nic takového není!“.
Je samozřejmě ještě mnoho dalších legend a náznaků o kruhovém chrámu Hvězdy. Nebylo nalezeno nic, co by vypovídalo o tom, kdo ani kdy chrám postavil, ale jasné je, že je velice starý a do dnešní doby perfektně zachovalý. Ertarští i Etariskarští archeologové plánují několik expedic a doufají v získání více informací o tomto mysteriózním místě. V současné době objevitelé chrámu dál pátrají v knihovnách a muzeích a jejich práce dál přináší výsledky. Pokud byste se i vy chtěli zapojit do výzkumu, stačí, když to oznámíte profesoru Arettovi na e-mail D.Arett@fenix.er a pátrejte (nejen) v Ertarské národní knihovně a Národním muzeu Ertaru.
Popis chrámu
Obecný vzhled:
Velká kruhová stavba s kamennými stenami i podlahou. V jejím středu je obetní stolec z lešteného svetlého mramoru ve tvaru trojcípé hvezdy. Z neho se táhne k okraji osm sloupořadí. Sloupy jsou ze stejného materiálu jako steny i podlaha. Nad hvezdou je ve strope otvor, kterým z chrámu v noci vychází podivuhodné svetlo.
Po obvodu chrámu je osm bran, umístených vždy uprostřed mezi dvema konci sloupořadí. Každá z techto bran je z masivního dubového dřeva a je vysoká pet metrů.
Rozměry:
Průmer: 120m
Výška: 10m
Zastavená plocha: cca 11 304m