NEVIDITELNÍK NENÁPADNÝ

Pozorní účastníci loňského ERCONu si možná povšimli prázdné klece v kuchyňské části zasedacího sálu, ti méně pozorní si jí mohou povšimnout nyní na bohužel nepříliš zdařilých archivních snímcích - klec nahoře v pozadí, Dana dole v popředí. Málokdo z vás ale zřejmě postřehl, že klec je prázdná jen zdánlivě. V jejím levém zadním rohu ležel, stočen dle svého zvyku do pevného klubka, jeden z nejzajímavějších zástupců ertarských domácích dráčků, Neviditelník nenápadný (Novidima nixamata).

Tento živočišný druh, respektivě jeho divoce žijící biologický předchůdce, byl objeven již v počátcích éry zámořských cest (Letenerg Mořeplavec?) na nejjižnějším výběžku Severní Rhey, na samém úpatí Kopule. Podle tradičního podání došlo k objevu, jak jinak, než náhodou. Svou klasickou polohu i nenápadný vzhled totiž Neviditelník převzal právě od svého divokého předka, od kterého se liší vlastně jen velikostí a mírnou, domestikovanou povahou domácího mazlíčka. A tak první námořníci, kteří se s divokým dráčkem setkali, pojednou zjistili, že kráčí sice po pevném povrchu, avšak zdánlivě ve vzduchu, který je občas k úžasu jejich šťastnějších kolegů se spokojeným mlasknutím beze stopy pohltil.

Mnoho let uplynulo a mnoho odvážných mořeplavců bylo polknuto, než se znalci přírodozpytu, otci Gidforovi, podařilo s nasazením života mnoha námořníků a králíků prokázat, že ona tajemná nicota je vlastně neznámý živočich. Ještě déle pak trvalo, než se první dráčci objevili v menažeriích a zvěřincích ertarských panovníků a než se podařilo z nebezpečného plaza vyšlechtit dnešního domácího mazlíčka mnoha ertarských rodin.

Tento proces byl o to delší a složitější, že dodnes vlastně nikdo přesně neví, jak Neviditelník vypadá. Prostým okem je, jak samo jeho jméno napovídá, zcela neviditelný a jeho plazí původ znemožňuje i použití infračervené techniky. Dokonce i sonar či radar selhávají, pravděpodobně pro zcela zvláštní vlastnosti Neviditelníkových šupin, které pohltí beze zbytku celé frekvenční spektrum dopadajícího vlnění a naopak bez patrného zkreslení emitují elektromagnetické záření pozadí, před nímž se zvíře nachází. Nakolik se na této schopnosti podílí i Neviditelníkův zvyk stáčet se v každé volné chvíli do tvaru anuloidu není zatím zcela jasné, protože dráček si svou nenápadnost téměř beze zbytku zachovává i při pohybu, jak dokazují naše snímky z Neviditelníkovy procházky s paničkou, ve společnosti černého kříženého pudla.