Na začátek trochu suchých faktů
Bod 1. KOLIK SLOV MÁ JAZYK ERTŮ?
Především je třeba konstatovat, že počet slov v živém jazyce, jakým je ertšitna, nelze nikdy přesně stanovit. Stále je tu možnost tvořit slova nová, zejména odvozováním, montáží, skladebným krácením a dalšími metodami. Počet slov v živém jazyce se proto jen odhaduje a to podle počtu hesel ve Slovníku spisovného jazyka Ertského. Heslem přitom rozumíme základní podobu slova bez přiražených segmentů. Patří sem přitom slova, která se označují jako celonárodní, k nim se řadí i slova termíny, slova knižní a také slova hovorová a folklorní. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se pro ertštinu v současné době odhaduje slovní zásoba na 450 000 slov (a v to nepočítám téměř 170 000 slov obecné ertštiny, která je dnes silně na ústupu a je považována za mrtvý jazyk a slepou větev lingvidstické evoluce). Což je úctyhodné číslo v porovnání s ostatními jazyky. Například Toránština – asi 300 000 (jazyk velmi příbuzný ertštině), Growština – asi 250 000, Tulánština – asi 220 000, Moanština – asi 120 000, Wanština – asi 170 000, Terulánsština – asi 150 000.
To však neznamená, že každý Ert zná téměř půl milion slov, a od toho je tu další suchá informace, která dává odpověd na otázku JAK VELKÁ JE INDIVIDUÁLNÍ SLOVNÍ ZÁSOBA? U individuální slovní zásoby je třeba rozlišit slovní zásobu aktivní, tj. slova, která někdo skutečně uživá a pasivní, kam patří slova, kterým rozumí, ale jichž aktivně nepoužívá. Slovo se tu chápe v podstatě jako heslo, různé slovo. A jak to tedy je? Slovní zásoba ertského dítěte ve věku 5 let, tj. před zahájením školní docházky byla například odhadnuta takto: Aktivní slovní zásoba asi 3000 slov, Pasivní slovní zásoba asi 6000 slov. Aktivní zásoba dospělých má v ertštině rozsah asi 5000 – 20 000 slov, přičemž průměr je asi 12 000 slov. Je pochopitelné. Že rozdíly zde záleží na věku, na vzdělání, sečtělosti, paměti a dalších faktorech. Pasivní slovní zásoba dospělých je v ertštině asi 4x až 9x větší než je slovník aktivní.
A než vlastně zjistíte nač do vás hustím všechna ta suchá čísla, ještě poslední otázka, která zní KTERÁ JSOU NEJČASTĚJŠÍ SLOVA V ERTŠTINĚ? O tom vypovídají tzv. frekvenční slovníky, které uvádějí jak často se kterého slova používá. Ertština má těchto slovníků několik přičemž ten nejstarší vyšel před téměř dvěma sty lety a zpracovala ho katedra jazyka na Roos-dan-mot, nejnovější před deseti lety, byl zpracován v akademii matematické lingvistiky UJE). Na základě frekvenčního slovníku můžete zjistit, že nejčastější slova v ertšitně, resp. Prvních 10 nejčastějších slov jsou:
Spojka - at (a)
Sloveso - to (být)
Předložka - ka (v, ve)
Předložka – se (na)
Zájméno - na (ten)
Zájméno – nety (který)
Spojka – ju (že)
Předložka – t (z, ze)
Zájmeno – nazi (tento)
Předložka – ha (s, se)
Z toho plyne, že nejčastějšími slovy jsou spojky a předložky, což je pochopitelné a myslím, že stejně na tom budou i jiné jazyky, například čeština. Jedná se samozřejmě o nejčastější slova v slově psaném. Mluvené slovo tento seznam poněkud mění používáním některých spojek (tedy), příslovcí (tak), která v jsou v hovorové řeči používána jako pouhá částice, a ztrácí svůj původní význam a funkci. Taková slova označujeme, za „vycpávková“ slova.
A teď už k hravým Ertům.
Jak jistě všichni víme, k základním povahovým rysům Ertů patří nejen na naše poměry předimenzovaná touha sebezdokonalování, ale také soutěživost spojená s jistou hravostí. Jejich kombinace se pak projevují v mnoha oblastech života a jednou z nich je pochopitelně jazyk. Zatímco u nás jsme ustrnuli někde u křížovek a jazykolamů, Ertové své hrátky s jazykem rozvinuli do celé řady zvláštních her, které jim umožňuje nejen bohatá slovní zásoba, ale také poměrně volná gramatická pravidla.
Menší či větší skupinky přátel, rodiny, kolegové na pracovišti, ale i celá města nebo občas i celý Ertar hrají jazykové hry. K jedné z nejznámější patří Hláskovaná (Mitazajda), která má dvě základní varianty. Snadnou a obtížnou. Facilis et brutus jak by možná řekli latiníci, Soft and hard, jak by řekli přátelé britští. Snadná varianta spočívá v tom, že se na určité časové období (většinou od jedné sekce po jeden den, ale jsou známy i případy delší, nebo při boji vyřazovacím způsobem dokud nezůstane jeden poslední – to většinou, když se hraje v uzavřenějších skupinách), po které se některá hláska stane zakázaná. Úkolem všech, kteří se účastní je během řeči psané i mluvené se této hlásce pokud možno za každou cenu vyhnout. Ten kdo ji v tomto období vysloví, vypadává ze hry. Tato varianta pak má ještě řadu variací, kdy jsou třeba vybrány dvě zakázané hlásky, nebo jejich kombinace či spojení. Obtížnější varianta se opět dělí na snadnější a obtížnější… v té snadnější je vybrána jedna hláska, která se musí objevit v každém slově alespoň jednou, v té obtížnější musí slovo tímto znakem začínat a skuteční mistři slova hrají ještě extra náročnou variantu, kdy je vybrán spojovací znak a soutěžící mohou používat slova, která obsahují pouze tento spojovací znak.
Takže, když je kupříkladu zakázána hláska: P nelze říci „Podejte mi prosím tenhle padesátník.“ Ale třeba „Smím vás zažádat o tuto malou minci?“
Pokud je naopak vybrána hláska P v lehčí verzi obtížnější variace pak nelze říci: „To je dobře, že po dvou měsících nezájmu se diskuse rozbíhá a my můžeme doufat, že se objeví zajímavé názory, že?
Ale třeba „Prima, po přibližně padesáti promarněných podvečerech přispivatelů přibývá, předpokládejme přísun pěkného počtení, pravda?“
A větu „Po potravě přichází přirozená potřeba představovaná puzením povolit pnutí, překážejícímu pocitu pohodlí pozadí postavy.“ Si jistě každý přeloží sám…