Když zabrousím ve vzpomínkách do kolotoče uplynulých 20ti let ertologie (a o něco méně ergeologie), zjistím zajímavou skutečnost: Ertové jsou hravý národ!
Pokusím se nyní tuto svou teorii dokázat, i když si myslím, že i bez důkazů se mnou už teď všichni souhlasíte. Nejprve tedy malá exkurze do minulých ERCONů:
r. 1994, jubilejní 10. Ertologický kongres: Standa Čermák nás vtahuje do úžasné atmosféry TRIBOLových utkání
r. 1995, 11. Ertologický kongres a 10. Readercon: Pavel Beneš přináší zprávu o historickém původu BYKOKA s prezentací současné podoby soutěží
r. 1996, 12. Ertologický kongres: nic netušící Petr Súkeník přináší rekvizity a ceny na DISKOVANOU, aby je nečekaně (ty ceny) předal jednomu z hostů, nemajících s Ertarem nic společného
r. 1997, 13. Ertologický kongres a 11. Readercon: pod odborným vedením Slávka Švachoučka se všichni zamotáváme do stužek při hře HVĚZDA
a konečně po delší pauze r. 2001, 17. Ertologický kongres a 15. Readercon: Kocourkovi přináší pálky a košíčky a snaží se naučit ertology TOPKORB.
Samozřejmě bych měl dodat, že některé hry a soutěže se už staly nedílnou součástí všech nebo skoro všech Erconů, kde to podmínky dovolily, takže s trapnou pravidelností již předem známe vítěze bykoka (že, Dalibore?), všichni se pamatujeme na hrdinství navigátora Lukyho Tremla při stejné hře a již tradiční nechuť vítězů diskované odevzdávat lukrativní, těžce vybojované ceny do Ertologického muzea. A to jsem ještě záměrně vynechal vědomostní soutěže typu REKLAMÁTOR a další.
Ale zpátky do současnosti. Jak jste si mohli všimnout, frekvence uvádění nových pohybových a sportovních her na scénu klesá. Nemyslím, že by to bylo způsobeno vyčerpáním možností, protože Ertové jsou nade vší pochybnost hravý a fyzicky zdatný národ, bohužel ale druhá část tohoto výroku neplatí tak docela o ertolozích (ba ani všech ergeolozích). Navíc některé hry a sporty lze do našich podmínek jen sotva přenést. Kde taky vzít vybavení na takový SUPERFLAŠ, že.
Jedna z oblíbených ertarských her si ale o rozšíření k nám přímo říká. BIKORB totiž nevyžaduje o nic náročnější vybavení než jeho lenivější bráška topkorb a je zárukou dobré zábavy pro všechny, zvláště ty, kdo jen přihlížejí. Nebudu zde zbytečně rozebírat historii a modifikace této živé hry, přejdu rovnou k pravidlům a následně k prezentaci za použití dobrovolníků.
BIKORB, jak jeho název sám napovídá, je v podstatě badminton hraný s dvěma různobarevnými košíčky zároveň. To vyžaduje určitá „špecifíka“ v pravidlech. Tak tedy:
Hra je určena pro dva hráče, každý má jednu pálku a jeden košíček odlišné barvy. Úkolem je dosáhnout co největšího počtu výměn bez přerušení hry. Je povoleno upadnuvší košíček sebrat a odpálit, ale jeden hráč se smí dotknout košíčku jedné barvy nejvýš 2x po sobě a zároveň nejvýše 3 výměny v řadě mohou proběhnout košíčkem jedné barvy. Každý hráč má vymezený herní prostor cca 5x5 m, ale není nutno ho striktně dodržovat, oba zúčastnění nejsou soupeři, ale spoluhráči! Při běžné soutěži jsou tři pokusy a dle krajové zvyklosti se počítá buď součet nebo nejvyšší dosažený počet výměn, čili kolikrát košíček libovolné barvy přeletí pomyslnou dělící čáru.
A teď už mi zbývá jen dokázat pravdivost druhé poloviny názvu mého příspěvku a prosím tedy všechny hravé ertology a ostatní zúčastněné, aby to šli zkusit!