Ertarský šprunglšpaněl

Lucie Čápová

Pro Ertar bylo září letošního roku ve znamení kynologie. Hned v prvním týdnu se v Erthysu konala slavná Blektenova výstava psů, které se zúčastnilo rekordních čtyři sta padesát tisíc vystavovaných psů a navštívilo ji přes dva a půl milionu lidí. Již o týden později se zde konalo mistrovství Ergei v hledání vody pouštních plemen (soutěžilo se ve sportovní hale v Quasaru, ve které byl pro tento účel vytvořen pět metrů hluboký písečný povrch s „podzemními řekami“ na dně).

Oběma těmto událostem je věnován říjnový speciál kynologického časopisu Kejnajn, kde kromě podrobných reportáží, autentických fotografií a výsledků soutěží naleznete i modely vítězných psů v nadživotní velikosti. S lítostí vám musím oznámit, že nemám k dispozici tento speciál a budete si ho muset koupit sami. Jeho cena je bohužel poměrně vysoká (58 Gratis), ovšem jste-li členy EKK (Ertarian Kenel Klab), ve všech specializovaných prodejnách psího krmiva Erdog Nutrišn dostanete na časopis patnáctiprocentní slevu.

Nyní ale přejdeme k té nejdůležitější události. Na radě Celoergejské Kynologické Organizace (která se konala v rámci Blektenovy výstavy) bylo oficiálně uznáno staré ertarské plemeno Ertarský šprunglšpaněl.

Historie plemene:

Prapředkové šprunglšpaněla pravděpodobně dělali společnost již starým Ertům ještě před legendární Cestou na sever. Byli to středně velcí lovečtí psi, užívaní většinou pro lov zajíců a menších srnců. Po příchodu do dnešního Ertaru se smísili s menšími místními psíky, pravděpodobně krysařskými a tak dostal šprunglšpaněl svou prvotní podobu. Ta se po dalších téměř čtyři sta let prakticky neměnila. Psi se dál používali pro lov krys nebo zajíců. Následující období je co se šprunglšpanělů týče poněkud nejasné, ale je jisté že to byl jejich zlatý věk. Na dobových rytinách z 13.-15. století jsou k vidění drobní psi, štvoucí zajíce a psi jim velmi podobní ve společnosti urozených dam. Neví se však jistě, zda tito znázornění psi jsou skutečně původní šprunglšpanělé nebo jiná, jim podobná plemena. Pro lov zajíců se totiž rovněž používali Malí Etariskarští honiči a jako společníci u dvora bývali k vidění Malí palácoví španělé. Obě tato plemena mají se starými šprunglšpaněly společné znaky, především zbarvení a tvar ucha. Na druhou stranu původní šprunglšpanělé byli tehdy pravděpodobně nejrozšířenější plemeno na území Ertaru, neboť Etariskarský honič teprve začal pronikat ze své rodné země dále a palácoví španělé byli teprve u zrodu a neměli ještě pevný standard.

V šestnáctém století přišel úpadek plemene, neboť jejich místo u dvora převzali výše zmínění psi. Během 17. a 18. století plemeno téměř vyhynulo. Pro lov se začala používat jiná, výkonnější plemena a jako společníci naopak plemena „přisedlá“, s dlouhou bílou či zlatou hedvábnou srstí, kteří jsou dnes známi jako Ertarští gaučoví psi. Ze šprunglšpanělů se stávali vesničtí tuláci, kteří se nekontrolovaně mísili s jinými psi neurčitého plemene. Přesto se i tehdy našli lidé, kteří si byli vědomi kvalit šprunglšpaněla a odchovávali další generace těchto jedinečných psů. Aby však nemísili krev šprunglšpanělů s jinými rasami, byli chovatelé po čase nuceni i k příbuzenské plemenitbě. Tím psi degenerovali, byla oslabena jejich imunita, objevovaly se u nich stále častěji dědičné vady a choroby. Osmnácté století je mezi kynology často nazýváno Temným věkem šprunglšpanělů. Až koncem devatenáctého století přišla záchrana v podobě známého spisovatele a především velkého milovníka psů, Dogera Sejvra. Ten choval šprunglšpaněly přes padesát let. Za tu dobu se mu podařilo minimalizovat nejhorší vady a křížením s drobnými, ale otužilými Kaylandskými pastevními psy dosáhl u šprunglšpanělů větší odolnosti. Po přimíšení trochy krve Velkého ertarského motýlka navíc šprunglšpaněl získal jeho slunečnou povahu a charakteristické zbarvení. Tak vznikl šprunglšpaněl jak ho známe dnes. Jeho cesta do povědomí ergejských kynologů byla dlouhá, ale v září 2004 tento nádherný pes dosáhl svého cíle.

Základní údaje a Standard:

 
Zařazení: Skupina VI. KOE* - lovecko-společenská plemena
Země původu: Ertar
Kohoutková výška: 35-40 cm
Hmotnost: 8-12kg
Celkový zjev: Malé plemeno obdélníkového rámce.
Srst: Středně dlouhá, hrubší struktury, s hustou, ale jemnou podsadou. Na hřbetě mírně naježená, na hlavě hladká a přiléhavá. Na ocase delší, tvoří závoj.
Barva: Jakákoli na bílém podkladě, na hlavě by barva měla převládat, bílá lysinka je však žádoucí.
Hlava: Oválná až kulatá, nos by měl od kořene po špičku dosahovat třetiny délky lebky. Ucho středně dlouhé, oválné, vysoko nasazené, svěšené, hustě osrstěné.
Chrup: pravidelný nůžkový skus.
Oko: mandlového tvaru, tmavé nebo jantarové (dle zbarvení srsti), zřídka modré.
Trup: Rovný hřbet, hluboký hrudník, břicho mírně vtažené.
Ocas: Vysoko posazený, nesený obloukem nad hřbetem.
Končetiny: Tlapky lžícového tvaru. Přední i zadní končetiny rovné, dobře osvalené. Paspárky na zadních končetinách jsou nežádoucí.
Povaha: Přátelský, poslušný, citlivý, aktivní, vnímavý, veselý. Je oddaný pánovi a jeho rodině, ale k cizím nedůvěřivý, nikdy však agresivní. Vyžaduje stálou pozornost. Miluje pohyb v přírodě, ale poskytne-li mu majitel dostatek pohybu, hodí se i do městského bytu.
Vylučující vady: Krátká srst, chybějící podsada, krátké či vztyčené ucho, předkus/podkus, oko jiného než mandlového tvaru, tlapky jiného než lžícového tvaru, kapří hřbet, agresivita, dědičné choroby (luxace kolenní čéšky, pigmentové zamlžení oční sítnice, chronický zánět oční rohovky, zakrnění ušního boltce).

Autorem této prvotní verze standardu a historie je Elisn Můnrok, poradce chovu šprunglšpanělů. Stránka se bude nadále aktualizovat a doplňovat.

Na webových stránkách EKK (kde jsem našla standard a historii plemene a trochu neobratně to pro vás přeložila) bohužel dosud n ebyly k dispozici žádné kvalitní fotografie šprunglšpaněla, proto doufám, že příští rok budu moci tento příspěvek doplnit. Pokud vás však toto plemeno zajímalo a chtěli o něm sami vědět víc, sledujte pravidelně stránky Ertarského Kennel Klubu, tedy eee.ekk.er , dále sekce Chovatelské kluby (které jsou tam seřazeny v abecedním pořádku) a Klub chovatelů Velkých ertarských motýlků a\Ertarských šprunglšpanělů. Tam najdete veškeré informace jednak o plemeni a jednak o všech klubových akcích. Jen vás musím upozornit, že všechny akce tohoto klubu se odehrávají na území Ertaru a chcete-li je navštívit, musíte mít platné vízum.

*KOE – Kynolodžikl organájzejšn of Ergea