ERCON 2005

Jednou ze základních vlastností člověka je touha po poznání. Můžete namítnout, že nemusí být vždy, pak tedy odpovím příkladem. Představte si, že kráčíte neposkvrněnou zasněženou plání a najednou narazíte na stopy člověka ve sněhu. Snad každý z nás si pak položí otázku: Kdo tu byl přede mnou, co tu vlastně dělal a proč. A najednou si uvědomíte, že spolu s otázkou „kdy“ to jsou hlavní otázky archeologie. Zamyslíme-li se ještě nad problémem „proč“, dostaneme se do uvažování toho druhého, té druhé. Rozvinutím této myšlenky a otázky co chtěl, co cítil a jak se díval na okolní svět a vlastní život se přesuneme i do ideologie a náboženství, ovlivňující koloběh života od zrození po smrt. A právě tomu poslednímu bych se chtěl věnovat v další části.
Snad je to poněkud morbidní zabývati se touto otázkou, ale nemíníme se zabývat vlastní smrtí, ale její odnoží – pohřbíváním. Z jedné strany je tento akt smutnou událostí, alespoň většinou, ale z hlediska dlouhodobého, tj. pro archeology, věcí vítanou. Je to poněkud absurdní, ale právě pohřby, tj. jejich zbytky, přinášejí mnoho velice cenných informací o dávném životě.
Na území Ertaru se nacházejí hrobky a pohřebiště, podobně jako u jiných národů a kultur. Tj. od nejstarších kosterních, které přešly snad z důvodů zdravotních na žárové a popelnicové. Vlastní pohřby byly provedeny buď do země nebo drobnými mohylkami přes mohyly, krypty, hrobky. Nyní je na místě uvést zkrácené vysvětlení některých termínů:
Žárový hrob – archeologický termín pro hrob, do něhož byly uloženy pozůstatky zemřelého. Ten byl zpopelněn na hranici a jeho ostatky byly uloženy do hrobu společně s milodary.
Popelnicový hrob – stejně jako u žárového hrobu zpopelnění zesnulého, u kterého pak větší kosti byly rozbity na malé kousky a společně s popelem vloženy do popelnice-urny.
Kenotaf – z řeckého „kenos“-„prázdný“. Symbolický hrob bez pozůstatků zemřelého. Kenotafy byly budovány pro osoby, které z různých příčin zemřely mimo domov a jejich těla nemohla být nalezena. Smyslem bylo vykonat při symbolickém pohřbu obvyklé rituální obřady, které podle tehdejších náboženských představ byly nezbytné pro posmrtný život.

Nalezení mohyly
Snad náhoda chtěla, aby při jedné etapě zpracování leteckého mapování Ertaru byl přítomen i profesor Wiš. Spolu s ostatními snímky byly vyhodnocovány i fotografie pořízené z oblasti Třeště. A právě náhoda určila, že se jeden ze snímků dostal i do ruky slovutného profesora. Ten si všiml, že u krajiny pořízené snímkováním při šikmém osvětlení jasně vyniká výrazný pahorek asi o 80 m průměru, který navíc působí cizorodě ke svému okolí. To zapůsobilo na jeho intuici a požádal o proměření tohoto pahorku pomocí gravimetru. Vyhodnocení fyzikálního měření prokázalo, že se v pahorku nacházejí dutá místa. Mohlo by tedy jít o mohylu a to ještě značných rozměrů.
Tým profesora Wiše ovládlo nadšení, zvláště když se po nějakém čase podařilo objevit vchod do polorozpadlé chodby vedoucí ke středu pahorku. Bude mohyla vykradena nebo se její vnitřní prostory podařilo uchránit? Po uvolnění chodby se tým dostal do místnosti srubového typu složené z masivních dubových trámů zakončené neprostupným granitovým masivem. Po prvním nadšení došlo k ochlazení, protože prostor byl zcela prázdný, bez jediného střepu či lidské stopy. To vedlo k úvaze, zda se nejedná o falešnou komoru, podobně, jako to bývalo u některých egyptských pyramid či hrobek. Podrobným prozkoumáním vstupní chodby byl za jedním z bočních kamenů objeven dutý prostor. S tímto kamenem šlo pohnout až při podkopání, čímž se uvolnil zámek ve stropní desce. Odklopením se otevřel vstup do další chodby, která kolmo navazovala na vstupní a stáčela se obloukovitě doprava. Obcházela vlastně středové skalisko a ústila do kamenné místnosti uvnitř přirozeného zářezu skaliska.
V místnosti opatřené terakotovou dlažbou se nacházelo velké množství hliněných nádob, zbytků zbraní a především terakotové sousoší znázorňující šlechtice na trůnu se svou ženou o výšce asi 50 cm. Datování jednotlivých předmětů nás posunulo do období přibližně 3. století. Z nápisu na spodní straně podstavce sousoší vyplynulo, že se jedná o knížete Questona. Jak význačný je to objev si uvědomíme až po faktu, že tato mohyla pochází z období před Ukurruribem.
Předpokládalo se, že v některé z hliněných nádob se nachází i popelnice – urna obsahující popel knížete. Jaké však bylo překvapení a vlastně i zklamání, když se dokázalo, že zbytky v nádobách jsou pouze pozůstatky pohřební hostiny a potravinové milodary a hrobka je vlastně jen kenotaf. I tak můžeme prohlásit, že se jedná o výrazné stavební dílo, které ve svém jádru obsahuje řadu cenností od užitkových předmětů své doby až po věci bezprostředně patřící knížeti.
Celý nález bude postupně zpracován a jeho výsledky budou známy až za několik let. I tak jsme se nemohli ubránit tomu, abychom neuveřejnili alespoň některé nálezy. Jde především o sousoší knížete Questona, z kterého vyplynulo, že na rozdíl od ostatních své doby nebyl kníže znázorněn ve zbroji, ale v mírové pohodě s pohárem v ruce společně se svou ženou. Dále překrásný kovový pohár z kombinace zlata a stříbra. Jde o umělecky vyvážený předmět vycházející z jednoduchých tvarů, tj. koulí a kuželů. Mezi dalšími je nádobka zajímavého tvaru s oušky pro zakrytí nádobky a přenášení. Osobní zbroj knížete – jednoduchý ocelový meč výjimečné kvality s pochvou překrásně zdobenou ornamenty a létajícím koněm. Chybějící části byly vyrobeny ze dřeva a kůže. Dále zlatá spona opasku vyzdobená puklicemi a granulemi.
Na podlaze pohřební komory se nacházejí terakotové dlaždice s výzdobou ve tvaru labyrintu. Podle tehdejších představ labyrint znázorňuje nesnadnou cestu duše zemřelého do jeho posmrtného života. Projitím ze středu dlaždice do středu druhé lze duši obtížnou cestu usnadnit. Žádná z dlaždic tu nemá shodný reliéf.
Vlastní mohyla o průměru 80 m dosahuje výšky 16 m. Obvod mohyly je zpevněn kruhovým kamenným valem proti rozplavení mohyly. Pohřební komora je ukryta v přirozeném zářezu skaliska a tak spolu s ukrytou přístupovou cestou chránila mohylu před vypleněním. Jde o impozantní stavební dílo i když skála snížila objem prací.
Dojde-li ještě k nějakým význačným objevům ve spojitosti s tímto nálezem, bude o něm uvědoměna nejširší část ertarské společnosti.