Téma na letošní Ercon bylo skutečně složité. Nechceme se vměšovat do života počestných ertarských občanů, a tak je pátrání po tak choulostivé věci velice složité. Přesto se mi podařilo najít několik informací. Osobně se domnívám, že se jedná spíše o kuriozity, než že by následující podoby pohřbívání byly běžně používané.
       
        Do vesmíru:
        Myšlenka takovéhoto pohřbívání má velice staré kořeny, možná už od dob Taorových, i když praktikovat se začala až v posledních stoletích, kdy to již umožňuje vyspělá ertarská technika a vesmírné mise jsou poměrně běžné.
        V duchovním smyslu může mít toto pohřbívání význam přiblížení se k Hvězdě, a tedy jakási naděje na lepší budoucnost. (Kdo ví, co je myšleno tou „lepší budoucností“?) Je zde jistá podobnost i s naší planetou. Vzpomeňme si například na artušovskou legendu. Mrtvého Artuše naložili do lodi, pravděpodobně i se spoustou pokladů a nějakými těmi zbraněmi, a pustili ho na volné moře, aby doplul do Annwn, „Jiného světa“. Nevzali nakonec inspiraci právě u Ertů? Rozdíl je vlastně jen v tom, že Ertové místo člunů používají vesmírné lodě a místo moře mají vesmír.
       Přelomovou myšlenkou se stala také „vesmírná kremace“. Ta zaznamenala veliký úspěch, neboť je to energeticky nenáročná a navíc ekologická varianta velkolepého vesmírného pohřbívání. Její vynálezce byl jistý astrofyzik, kterého inspirovaly meteority, dopadající na planetu. Proč tedy není celá planeta zjizvená krátery po meteoritech? Protože ty shoří v atmosféře. Ano, mrtví jsou vyneseni ve svých lodích na oběžnou dráhu, ale pak jsou „postrčeni“ zpět k planetě a shoří v atmosféře.
       Pohřbívání ve vesmíru je samozřejmě finančně náročnější, a tak ho praktikují jen vyšší společenské vrstvy.
       
        Pod vodu:
        Pod vodu se pohřbívají hlavně rybáři a námořníci. Je to velice stará tradice. Lidé, kteří se narodili, žili i zemřeli u/na moři, tam prostě musí být i pohřbeni.
       Jako rakve se používají velké okované dřevěné truhly, často zdobené soškami či vyřezávanými příděmi lodí. Tyto truhly se pak pokládají na dno. V jedné rybářské vesnici na Ertilách (přístav Tonulu na ostrově Krabů), se dokonce pořádají potápěčské exkurze na podmořská pohřebiště. Zde můžete vidět jak vraky lodí, tak mnoho rakví významných kapitánů a pirátů, truhly s vyřezávanými mořskými pannami i modely lodí. Exponáty jsou mnohdy přes tři sta let staré! Na adrese eee.ded-bout.er můžete vidět mnoho krásných fotografií z podmořských pohřebišť a zároveň si zde můžete objednat exkurzi. Podmínkou je však samozřejmě ertarské vízum, věk 15 a více let a alespoň základní zkušenosti s potápěním. Vybavení si můžete zapůjčit na místě za slušné ceny (ceník též uveden na stránce).
       
        Se stromy:
        V oblibě je také klasické pohřbívání do země, rozdíl je ale v tom, že místo náhrobku se na hrob zasadí živý strom.
        Je to nejekologičtější způsob pohřbívání, protože nejenže je tělo dokonale využito, navíc to přispívá k šíření lesů, čištění vzduchu a tvorbě kyslíku.
        Toto jsou jen tři příklady z jistě rozmanitého tématu pohřbívání. Nedostala jsem se vůbec k významným hrobům dávných králů ani prastarým pohřebištím před příchodem Taora, ale aspoň tak nechávám prostor k bádání dalším ertologům.