Zahrada Zapomenutých bohů byla založena v roce 1980 v části zámeckého parku zámečku Litl Hedr Kásl. Zámecký park pochází z druhé poloviny 17. století a byl vybudován tehdejším majitelem zámku a panství baronem Fillou Hedrem. Ten byl vášnivý dendrolog a díky svému bohatství získaného především obchodem se vzdáleným Erwenem a s tím spojenou možností a touhou cestovat, nasbíral do svého parku několik tisíc druhů dřevin a bylin. Jeho zahradníci, kterých bylo ke konci 17. století podle dochovaných účetních knih 450, vytvořili unikátní krajinný útvar.
        Současný majitel panství a vzdálený potomek zakladatele parku,svobodný pán Brian Hedr-Wald, se věnuje studiu historie předertských národů a v této souvislosti i dávným božstvům, která po příchodu Ertů na území dnešního Ertaru a po rozšíření Víry v Hvězdu upadla v zapomění. V jedné části parku proto zřídil Zahradu zapomenutých bohů.
        Je to botanická zahrada, do které jsou však zakomponovány Hedr-Waldovy sbírky obrazů a soch, které zpodobňují některá dávná božstva tak, jak se nám dochovaly, podoby těchto božstev z dob minulých. Například zde najdeme kamennou podobu Sordoselva, boha temných hvozdů a tajemných bažin, který lákal poutníky do pasti. Socha byla do parku přemístěna před více než 100 lety po svém objevení v lesích asi 30 km vzdáleném od zámeckého parku a byla tak vlastně prvním exponátem budoucí expozice. Ve dvou pavilonech jsou umístěny kresby a malby různých bohů, které tak vytvářejí svéráznou sbírku všech možných stylů i směrů výtvarného umění. Mezi nejznámější díla pak patří originál obrazu "Bůh mlh Kás" o kterém podal poprvé výklad ve svém díle profesor Súkeník.
        Ve volné přírodě, případně pod lehkými přístřešky, jsou umístěna prostorová ztvárnění devíti božstev od ertarského sochaře Grase van der Pattla. Jsou to: Bůh jezerních skal - Morrolag, Bůh temných mračen a bouře - Torment, Bůh mořské pěny - Adarc, Bůh temného lesa a tajemných bažin - Sordoselv, Bůh slunečního jasu - Solfulgor, Bůh podsvětí - Bárátr, Bůh všehomíra a pán všech ostatních bohů - Todespac, Ochránce dětí a milenců - Amparador a Bůh neštěstí a zoufalství - Desastron.
        Do zahrady se vstupuje dlouhým podzemním tunelem, který navozuje skutečný dojem cesty do dávných věků před téměř 2000 lety, do doby, kdy podle pověstí přišli paotcové Eton, Beton, Seton a Keton v čele svého lidu na území dnešního Ertaru. Z těchto vzdálených dob se dochovalo málo, na připomenutí uvádíme část textu z Historických obrazů Slávka Švachoučka, který tuto dobu tak barvitě vylíčil.

        Kteří a jací národové v zemi od počátků bydlili, jest věc určiti netoliko těžká, alebrž nemožná. Historie národa začínati nemůže v dobách, kdy mračna čpavku po skalách žhavých se proháněla. Před národem Ertů mnoho plemen rozličných se jistě v místech těch vystřídalo, protože podle pověstí praotcové naší odjinud sem pochodem dlouhým zamířili. O příčině i způsobu tohoto stěhování mnoho písní národních se zachovalo. Jisto je, že Ertové pravěcí se na pochod vydali vedeni mořem po levici a tažným ptactvem nad hlavou. Zbrojnou rukou klestili si cestu do vlastí nových. Putování jejich však nelehké bylo a dlilo se nejednu noc, nejedno období deštů. Když jednou houfec mnohatisícový zastavil se a nemohl dál, vystoupili čtyři bratři kupředu, jimž dnes jména praotců dáváme. Byli to Eton, Beton, Seton a Keton. "Odpočiňte si",řekl první. "My půjdeme dál a cestu prozkoumáme", řekl druhý. "Pak se vrátíme a zvěst o cestě bezpečné věrně podáme", řekl třetí. Čtvrtý pak mlčky meč pozvedl, kupředu ukázal a vykročil. Šli den a noc a noc a den. Třetího dne přišli na palouk, kde se hladem a chůzí znaveni zastavili. Ulehli do voňavé trávy a usnuli. Když se probudili, u nohou každého z nich ležela miska s medem. Bratři poklekli a dík vzdali Hvězdě. Pak se posilnili a vydali se na zpáteční cestu. Druhého rána našli u svých nohou divoké prase klackem zabité a až k nim neznámou rukou přivlečené. Dar Hvězdy přinesli s sebou k houfci čekajícímu a všichni se shodli, že místo to je blahoslavené a Hvězdou k životu jejich i synů a vnuků určené. Ertové pak zde stálá sídla založili, les vypálili a pole obdělali. Vyhnali všechny kmeny původní a sémě civilizace v kraji původně pustém zaseli.

---