Milé ergeoložky, milí ergeologové, vážení hosté,
        ráda bych vás uvedla do genderové problematiky v podmínkách Republiky Ertar. Určitým nástinem rozdílných podmínek v postavení žen a mužů na Ertaru oproti České republice byla moje přednáška na 19. Erconu s názvem „Ženy na Ertaru“. Pamětníci si jistě vzpomenou, že péče o děti a domácnost je na rozdíl od vzorů převládajících v naší republice rovnoměrně rozložena mezi oba rodiče/manžele/partnery. Pro můj dnešní příspěvek se mi podařilo získat článek „Rodinná politika v Ertarské republice“, který vyšel v prvním letošním čísle občasníku „Genderové rozdíly na Tarosu“. Zkrácenou verzi této studie, ve které se zaměřuji zejména na otázku podpory rodin s malými dětmi, si vám nyní dovolím přednést.
       
        Rodinná politika v Ertarské republice
       
        V rodinné politice se stejně jako v jiných oblastech využívá koncepce Gender mainstreamingu , i když zde jsou důsledky jeho vlivu na první pohled viditelnější než jinde. Rodinná politika zahrnuje kromě podpory mladých párů (zejména v otázce bydlení), starost o seniory (prioritně v domácím prostředí), péče o týrané děti a děti bez rodiny, samozřejmě také podporu rodin s malými dětmi.
        Podpora rodin s dětmi obsahuje několik aspektů: finanční podporu, instituce pečující o děti, spolupráce se zaměstnavateli a obecné povědomí. Cílem celého konceptu je zohlednit různé potřeby a přání rodičů a ponechat jim co nejširší výběr. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné podporovat všechny prostředky péče o děti ve stejné míře tak, aby si rodiče sami mohli vybrat, kterou možnost zvolí, a nebyli (například z finančních důvodů) tlačeni k výběru jedné státem preferované varianty .
        I když má mnoho lidí odlišný názor, klíčovou součástí celého konceptu je obecné povědomí a vnímání rodin s dětmi a rolí matky a otce. Kromě dnes již samozřejmého zobrazování mužů a žen v médiích a učebních pomůckách jako rovnocenných, nikoliv však identických lidských bytostí, jsou důležité rovněž informační kampaně a projekty zaměřené přímo na problematiku rodičovství a jeho vnímání ve společnosti.
        Patriarchální pozůstatky vyznačující se tím, že zodpovědnost za péči o děti a domácnost leží plně na ženě, v kombinaci s oprávněnou touhou žen po seberealizaci v zaměstnání, vyústily v mnoha zemích v tzv. druhou směnu, kdy žena po návratu ze zaměstnání musí automaticky obstarat ještě všechny povinnosti související s domácností. Dlouhodobému soustředěnému vlivu státu v oblasti rovnoprávnosti mužů a žen na Ertaru můžeme poděkovat za to, že výše uvedený nešvar byl téměř vymýcen. Většina ertarských rodin si uvědomila důležitost spravedlivého rozdělení zodpovědnosti za péči o domácnost a děti mezi oba partnery a i v situaci, kdy se jeden z partnerů rozhodne opustit zaměstnání a věnovat se plně dětem, je považováno za přirozené, že poté, co se zaměstnaný partner vrátí z práce, je péče o domácnost a děti rozdělena rovným dílem. Důkazem pozitivního vývoje v této oblasti je mj. stále rovnoměrnější využití času podle genderu .
        Státní podpora rodiny existuje v různých formách. Ryze rodinným finančním příspěvkem je takzvaná „dětská dávka“, jejíž výše a způsob poskytování se liší v závislosti na věku dítěte. Vyplácená částka se odvozuje od průměrného platu v Ertaru – do šesti let věku dítěte se poskytuje v plné výši, do osmnácti let v poloviční výši a do dvaceti čtyř let pak ve výši 25 % . Výše dávky nezávisí na příjmu rodiny, v případě více dětí se dávka příslušně navyšuje . Tyto finanční prostředky lze zejména v raném věku dítěte využít buď na uhrazení životních nákladů rodiny v případě, že jeden z rodičů pečuje o dítě osobně, nebo na úhradu chůvy či dětského stacionáře.
        Chůva obvykle poskytuje svou péči v místě bydliště dotyčné rodiny, v případě vícedětné rodiny se stará o všechny děti. Není výjimkou, že chůva v domě přímo bydlí a stává se součástí rodiny. Nejčastěji je využívána pro děti do pěti let věku a její plat je plně nebo částečně hrazen z dětské dávky.
        Naproti tomu dětský stacionář je soukromé zařízení kolektivní péče o děti předškolního věku. Děti jsou zde rozděleny do malých skupin jednak podle věku, jednak na základě jejich vzájemných (příbuzenských) vztahů. „Teta/strejda“, jak jsou zaměstnanci stacionářů lidově označováni, má na starosti vždy jednu skupinu o dvou až deseti dětech. Dětem je zde zaručena individuální péče a se svým „strejdou“ nebo „tetou“ často navážou dlouhodobý důvěrný vztah. Náklady na dětský stacionář jsou mírně nižší než na plat chůvy a opět jsou pokryty z dětské dávky. Stacionáře přijímají děti od šesti měsíců věku a jejich otevírací doba se řídí potřebami rodičů.
        Poslední, nicméně neméně významnou součástí rodinné politiky je spolupráce se zaměstnavatelem. V případě, že žena otěhotní, tak se nejčastěji ještě v průběhu trvání těhotenství domluví se svým zaměstnavatelem na formě pokračování jejího pracovního poměru v následujících letech. Podobnou dohodu ve stejné době uzavře se svým zaměstnavatelem otec nenarozeného dítěte, resp. partner matky. Předmětem této dohody obvykle bývá:
                zda bude chtít matka/otec trávit nějakou dobu doma s dítětem,
                jak dlouhou dobu bude chtít matka/otec trávit doma s dítětem,
                zda se bude matka s otcem v domácí péči střídat,
                jak bude v případě absence matky/otce zajištěno udržování jejich kvalifikace.
        Běžnou součástí dohod obou rodičů je nabídka alternativních forem zaměstnávání , které jsou státem finančně zvýhodňovány. Velkou výhodou (nejen) pro rodiče je pětidenní víkend, kdy mají i zaměstnaní rodiče dostatek času věnovat se sobě navzájem i svým dětem.

---

       1- Gender: pojem, který odkazuje na sociální rozdíly (v protikladu k biologickým rozdílům) mezi muži a ženami, které jsou kulturně a sociálně podmíněné, konstruované, tj. mohou se v čase měnit a různí se jak v rámci jedné kultury, tak mezi kulturami. Jsou předmětem socializace. Závaznost těchto rozdílů tedy není přirozeným, neměnným stavem, ale dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami. (viz www.genderonline.cz)
       2- Gender mainstreaming: systematická integrace potřeb, priorit a pozic žen a mužů ve všech politikách a opatřeních s cílem prosazovat rovnost mezi muži a ženami, a mobilizace veškerých všeobecných politik a opatření specificky s cílem dosáhnout rovnosti tím, že vlivy takových politik a opatření na situaci žen a mužů při zavádění, monitorování a hodnocení budou brány v úvahu už ve stadiu jejich plánování. Tento komplexní přístup bere zároveň v úvahu rozdíly a různorodost mužů a žen i jejich zájmů. (viz www.genderonline.cz)
       3- Například daňové úlevy, které za určitých podmínek umožňuje společné zdanění manželů, skrytě podporuje manželství před nesedaným soužitím.
       4- Míra využití času ženami a muži, zejména ve vztahu k placené a neplacené práci, tržním a netržním aktivitám, a k volnému času. (viz www.genderonline.cz)
       5- V závislosti na konkrétních podmínkách lze výjimečně zvýšit až na 75 %.
       6- Po 18. roce života je dávka vyplácena přímo dítěti, nikoliv jeho rodičům.
       7- Maximálně na šestinásobek; na sedmé a další dítě se dětská dávka nevyplácí.
       8- Nenechte se prosím zmást ženským rodem tohoto podstatného jméno – tuto práci stále častěji vykonávají muži.
       9- Z těch nejběžnějších jmenujme zkrácený úvazek, plovoucí pracovní dobu, sdílení pracovního místa či práce z domova.