Úvodník k 500. číslu SR
Slávek Švachouček


       
        500. číslo Světelných roků nemůže být dramaticky lepší než ta minulá. Pro všechna čísla si totiž redakce pod taktovkou nejprve Starknestu a později Standy Čermáka nastavila laťku dost vysoko. Mnohokrát se pokusila překročit svůj stín a mnohokrát se jí to povedlo. V čem je tedy 500. číslo zvláštní? Je to mezník, kdy se můžeme ohlédnout a obdivně hvízdnout - kdo umí, může i na prsty. (Pokud si tohle čtete na Hradě, nemusíte reagovat hned, stačí až doma!)
        500. číslo je tedy především mezníkem, který nás upozorňuje na fakt, že jde o takovou výdrž, že se změnila v nepřehlédnutelnou kvalitu.
        Dovedeme ocenit krásné obrázky Vládi Widtmana a Petra Súkeníka, humor a hluboké znalosti v textech plodného Starknesta, Čápa, Čermáka, Beneše, ale i mnoha dalších, které nejmenuji ze strachu, abych se někoho nedotkl tím, že jej zařadím až na konec seznamu. Výčet bych snad mohl zakončit mladými představiteli nové generace, kteří nejsou tak hákliví, ale o to větší nám dělají radost tím, že z našich roztřesených stařeckých rukou postupně přebírají pochodně pokroku a osvěty a dbají, aby neuhasly. I oni by tedy měli plné právo na místo v čele seznamu. Problém s tímto seznamem je totiž v tom, že na čelní místa v něm vlastně patří skoro všichni ertologové a i pár ergeologů. Zamáčkněme také slzu nad přáteli, kteří spolu s námi listovali stránkami SR před mnohými lety, kdy jsme je psali na stroji a celý náklad jsme si radostně rozechvěni rozdělovali ve frontě před Ponrepem. Byli ozdobou prvních Readerconů, ale teď je osud zavál do jiných končin nebo spolků. Zástupci této skupiny jsou třeba Rampas a Veverka. Pokud víme, Světelným rokům zachovali přízeň dlouhá léta a pokud nezemřeli, žijí dodnes. (Tady by se hodilo pár pulsů ticha za nepřítomné čtenáře SR.)
        My všichni jsme tedy k textům, obrázkům a redakční a vydavatelské práci pomohli přidat novou kvalitu, která se při příležitosti 500. čísla zaskvěla v plném lesku - TRADICI.
        S oprávněnou pýchou se mohli tvůrci SR ohlédnout už mnohokrát, jubilejní číslo ovšem poskytlo vhodnou příležitost. Je zajímavé, jak se lidé nechají fascinovat čísly. Podívejme se tedy, jak vypadá tradice SR v číslech...
        Určitou představu by dalo třeba to, že 500 zatím vydaných čísel SR by za sebou seřazeny vytvořily šňůru 128,5 m dlouhou, podél které bychom si rázným vojenským krokem vykračovali přes dvě minuty. Světelné roky ovšem nejsou určeny k pokládání na zem ale ke čtení. Pro čtenáře dává 500 čísel obrázek poněkud přesnější. Pokud bychom se pro každé číslo v řadě sehnuli, přečetli je (to by mohlo zabrat tak jednu sekci, tedy přibližně dvě a půl hodiny) a pak položili nazpět, kráčeli bychom podél této řady 500 sekcí, tedy 50 dnů. To bychom ovšem nesměli jíst ani spát a naše čtenářské tempo by nesmělo ochabovat. Také nemůžeme předpokládat, že by se tato řada Světelných roků dala nainstalovat každému zájemci domů. Realističtější je tedy srovnání s pracovní dobou, která nechává obvyklý prostor na cestu tam, vlastní výkon, cestu zpět domů a nocleh. Jednoduchým výpočtem zjistíme, že bychom na přečtení řady 500 SR v tempu odpovídajícím běžné pracovní činnosti potřebovali půl roku. To jistě není špatné.
        Bohužel má málokdo z nás tolik volného času, ale málokdo z nás také musí dohánět četbu všech 500 čísel najednou.
        Osobně se domnívám, že by z takové koncentrované dávky nových poznatků mohl obyčejný člověk zešílet. Nám ertologům a ergeologům naopak Světelné roky pomáhaly, pomáhají a věřím, že ještě dlouho budou pomáhat, vyrovnat se s šílenstvím, které nespoutaně řádí ve světě kolem nás.