Bylo nebylo, dnes se zdá, že spíše nebylo... Za mých mladých let se pořádal Ertologický kongres pravidelně každý podzim. Rozsah byl omezen jedním dnem a obsah fantazií jednotlivých účastníků. Všichni ertologové, ba i ergeologové (ertoložky a ergeoložky nevyjímaje) se těšili na tento slavnostní den, patřičně se na něj připravovali, sbírali podklady, sepisovali příspěvky, nacházeli hmotné i nehmotné artefakty. Čas digitalizace byl ještě daleko. Neúčast se neomlouvala a že by se někdo z přítomných objevil bez příspěvku, jsme si neuměli představit ani v těch nejčernějších snech.
        Během přednášek panovala v sále napjatá pozornost, všechny zajímalo (nebo to alespoň úspěšně předstírali), co nového jejich kolegové a kolegyně během uplynulého roku vybádali a objevili. Snad aby nové poznatky začlenili do svých studií, snad aby obohatili své vědomosti o Ertaru a Ergee, možná aby mohli příště přijít se sžíravou kritikou. Ať už byla jejich motivace jakákoliv, bedlivě naslouchali a vyrušit jejich soustředění mohl snad jedině chutný a vkusně servírovaný oběd.
        Pak začala postupně klepat na okno digitalizace. Napřed si moc netroufala, ale jak už to tak bývá, sotva jsme jí umožnili vstrčit do zasedací místnosti dva prstíčky – ejhle, hned tam měla celou ruku a za chvíli už si digitalizace spokojeně dřepěla uprostřed sálu a nechtěla Ercon pustit ze svých spárů. Usilovnou snahou vybraných erto- a ergeologických nadšenců podařilo se digitalizaci omezit v jejím bobtnání a růstu úspěšně napodobujícím nechvalně proslulého Otesánka. Nebyla vyhnána, leč sedí v koutku a jenom občas si troufne upoutat na sebe pozornost. Nicméně ani pak nebylo vyhráno.
        Pod záminkou kulatého výročí pořádání Erconů (potažmo Ertologických kongresů, resp. Readerconů) rozšířila se doba trvání Erconu na dva dny. Místo konání bylo určeno daleko od naší matičky Prahy – ve vzdáleném a opuštěném penzionu Malý Semerink v nitru Jizerských hor. Nebyla to dobrá volba.
        Snad to způsobil výběr penzionu. Snad sychravé podzimní počasí. Snad přítomnost neertologických účastníků. Úmysly byly jistě chvályhodné – spojit příjemné s užitečným, Ercon s rodinným výletem (nebo naopak, jak je ctěná libost). Leč dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel. Výsledkem je, jak už to u kompromisů bývá, nepříjemný hybrid. Ertologičtí vědci a vědkyně (nebo snad vědátorky) nemají klid na přednášení svých zajímavých a ergejskou vědu obohacujících zjištění, neboť jsou rušeni nešťastnými rodinnými příslušníky. Zejména ty mladší přednášky zoufale nudí a přes veškerou snahu rodičů nejsou k udržení. Tragédie vrcholí, když se obě skupiny pokouší vyjít si navzájem vstříc. Spokojený není nikdo.
        Jistě, můžete se zeptat: Co je špatného na setkávání se se svými přáteli z ertologických kruhů a s jejich rodinami? Proč spolu nestrávit jeden nebo více víkendů v roce? Avšak já musím oponovat: Proč tuto kratochvíli násilně spojovat s Ertologickým kongresem, jehož jemným finesám mohou porozumět pouze zasvěcení? Proč raději neuspořádat klasický jednodenní podzimní přednáškový Ercon na pro všechny dostupném místě a zcela nezávislé jarní nebo letní setkání Ertologů i s rodinami za příhodnějšího počasí a na příhodném místě, třeba v Jizerkách?