Nestává se tak často aby byl objeven artefakt vázaný na nějakou známou historickou postavu. Tím spíše že předmět, o kterém budu nyní mluvit patří postavě, která byla až do jeho nálezu považovaná za neexistující.
        Možná jste někdy slyšeli oblíbenou ertskou pověst o Vykukovi, přihlouplém kovářském pomocníkovi, který znenadání k intelektu a důvtipu přišel. Tato pověst je oblíbena zejména na severu Ertaru, kde také vznikla. Podle ní prý tovaryš Vykuk ze všeho nejvíc toužil být chytrý. Byl totiž úplný prosťáček. Jeho mistr kovář byl naopak člověk na tehdejší poměry slušně vzdělaný. Uměl číst, psát a počítat do sta. Vykuk nebyl jeho prvním pomocníkem, před ním měl ještě jednoho. Sice ne tak nevzdělaného (uměl slabikovat), ale hrozně líného. Kovář to s ním zkoušel napřed po dobrém, tak že mu do jeho přístavku kde spal pověsil dřevěné tabulky s napsanými výroky filosofů a příslovími týkajícími se práce, lenosti, ranních ptáčat a podobně. Bez výsledku. Milý kovář se naštval a tovaryše vyhodil. Pomocníka ale potřeboval, tak to zkusil s Vykukem, který rozumu sice moc nepobral ale kladivem i kleštěmi se ohánět uměl. Vyklidil Vykukovi místnost po svém předchozím učni (kterému ertský folklór přiřkl jméno Jožo, odtud také oblíbené ertarské rčení líný jako Jožo), ale tabulky na zdech nechal. A jednoduchý ale důsledný Vykuk začal pilně pilovat věty na tabulkách. Pravidelným pilováním mu jednotlivá písmena a později celé věty takříkajíc přešly do krve a Vykuk pak kudy chodil tudy citoval slavné ertské i zahraniční filosofy a přečetl všechna písmena která se mu připletla do cesty. Pověst dále praví že si ho lidé začali vážit a později to prý dotáhl až na starostu. Tento příběh bývá většinou vyprávěn dětem, aby se dobře učily.
        Obyčejná regionální pověst jako tisíce jiných, řeknete si. Ale ne nadarmo se tvrdí, že každá pověst má pravdivé jádro, které se většinou skrývá pod různě silnou slupkou z folklórních výmyslů.
        Letos 6. června, tuším že to byl šestek započaly archeologické vykopávky v okolí dnešní Malé Skalky, kde byla odkrývána středověká vesnice Skála (poslední zmínka v kronikách 1490). Vedoucím výzkumu byl prof. Dejvid Hutný, v ertarské archeologii relativně mladé (ale již zvučné) jméno. Dejvid Hutný se podílel například na takových objevech jako bylo odkrývání královské nekropole Hup Shup na území Wan Hu nebo objev velekněžského hrobu v blízkosti Všeslavových lázní v Ertaru. Profesor pracuje v Národním Ertarském Muzeu v Etarei.
        V průběhu jeho zatím poslední práce v zaniklé vesnici Skála došlo k jednomu velmi neobvyklému objevu, který se však očím veřejnosti ztrácí ve stínu mnoha jiných, zdánlivě zajímavějších. Byly objeveny základy budovy sloužící svého času nejspíše jako kovárna. Nasvědčovalo tomu množství nalezených drobných kovových předmětů, zbytků nářadí, popela a poházených lidských zubů. Jeden z nálezů však profesora Hutného zaujal více než jiné. V menší ze dvou místností byl nalezen úlomek pilníku a zbytek bambusové tabulky s vyrytým textem starého ertského přísloví „Co můžeš udělat zítra, udělej dnes a zítra budeš moci udělat to cos měl dělat až pozítří.“(text je ovšem v ertštině a ještě ho půlka chybí) . Dejvid Hutný si vzpomněl na výše uvedenou pověst, kterou jako rodák z Ghostwood City dobře znal, a konstatoval, že na bambusové tabulce je jedno z oněch přísloví a citátů které Vykuk podle pověsti piloval, a druhý artefakt určil za zbytek pilníku, kterým tak činil.
        A protože se Národní Ertarské muzeum rozhodlo v zájmu rozšiřování vědomostí o folklóru a historii Ertaru i mimo hranice země věnovat tento nález do Českého Ertologického Muzea, můžete si i vy zde prohlédnout starobylý pilník svědčící o zručnosti středověkých ertských řemeslníků (povšimněte si jemnosti vzorku na povrchu pilníku) a v půlce upilované ertské přísloví potvrzující snad existenci jedné z mnoha postav ertských pověstí.

---