Na čtvrtém Erconu zazněla zpráva o starobylém skalním městě Fill a po něm následujících civilizacích Otonaaysko-Sheetského období. Jejich stáří se počítá na desítky tisíc let a dlouho panovalo přesvědčení, že byly prvními pokusy o širokou organizaci lovecké společnosti iniciovanou snad stykem s mimoergeyany. Jakási bájná Atlantida Ergey. Dlouho panoval názor, že starší civilizace nemohla existovat. Nález hrobu v údolí Starkenu však vše změnil. Dnes už si nedovolí nikdo učinit jednoznačný závěr.
        Vezměme to však pěkně od začátku. Jednoho dne se v protooceánu zrodil prototyp prvoka, který dokázal pozřít jiný prototyp a hned následně se rozdělit na dva další jedince. Ti pokračovali ve stejné činnosti a někteří z nich dokázali unikat jiným vydařeným prototypům a nebyly samy sežrány. Tato vypečená potvůrka časem zjistila, že je lepší mít dvě buňky místo jedné a pak více buněk místo dvou. Tak to pokračovalo po celé věky, až jednou její praprapotomek vylezl na souš. Tady zjistil, že mu zoufale chybějí nohy. Když si je v průběhu dalších věků dokázal vytvořit vzniklo zvíře, jehož vývojová linie mohla pokračovat až k člověku.
        Opět přešly miliony let, až se v ergeyoprvohorách objevili savcovití plazi – krytolebci a krytozadci. Krytolebci byli vesměs draví a honili krytozadce, kteří se jim snažili unikat a měli právě proti jejich ostrým zubům pancířem krytý zadek. Krytolebci byli progresivnější, neboť si chránili z našeho hlediska evolučně nejdůležitější orgán – mozek. Nelze předpokládat, že tito tvorové by byli schopni vybudovat jakoukoli civilizaci, tak jak ji chápeme my. Ne civilizaci hnízda jakou mají mravenci, ale civilizaci založenou na schopnostech a rozvoji jedince.
        Znovu přecházely věky. Přeskočíme období obřích i malých ještěrů. Přes značnou různorodost druhů a značnou specializovanost po civilizaci ani stopa. Až zhruba před třiceti miliony let se objevily první praopice. Spokojeně si žily, ale někdy před čtyřmi miliony let došlo k náhlé změně. Jedna z opic přišla o svůj chápavý ocas. Nevíme jak. Snad jí ho ukousl některý z predátorů. Nicméně tato ztráta jí, a jejím potomků umožnila rozvíjet chápavost jiného orgánu na druhé straně těla. Mozku. Postupně se ukazovalo, že chápavý mozek je v mnoha ohledech lepší než chápavý ocas. Vývojová linie nezadržitelně směřovala k modernímu člověku. Došlo k objevu nástrojů, ohně a tak dále. Před zhruba sedmdesáti tisíci lety se vyvinul moderní člověk, který někdy před patnácti tisíci lety vytvořil první civilizace Fillu a Otonaa.
        Ale, ale. Počkat. Copak jsme to přeskočili. Spoustu předchůdců moderního člověka a mezi nimi i dutaritálce (pojmenovaného podle vesničky Dutaritalia v jižním Tulanu kde byly jeho pozůstatky poprvé objeveny). Tento typ vzhledově značně podobný našemu neandrtálci byl však na rozdíl od něho přímým předchůdcem moderního člověka. Objevil se zhruba před stoosmdesáti tisíci lety. Původně vžitá představa o malých tlupách chlupatých shrbených postav s kyji v ruce ploužících se po pláních Tarosu vzala brzy za své. Vedle široce užívaných pěstních klínů byly objeveny hroty šípů a dokonce zbytky první primitivní keramiky. Kosterní pozůstatky dutariánce byly nalezeny dokonce i na vzdálených ostrovech. To znamená, že musel zvládnout plavbu po moři. Začalo se mluvit o dutariánské kultuře a nadneseně i o tzv. dutariánské civilizaci.
        Před pěti lety vzbudil pozornost odborné veřejnosti objev rozsáhlého dutariánského pohřebiště poblíž Dudáčova. Bylo vykopáno množství koster i nástrojů. Pěstních klínů, hrotů a škrabek. Ale i kostěných jehel, zbytků keramiky a úlomků plastik zvířat. Nejbohatší naleziště bylo u hrobu B714, který tvořil jakési centrum pohřebiště. Podle výbavy se muselo jednat o velice významnou osobnost. Radioizotopová metoda určila stáří pohřbu na 107 tisíc let a 47 dnů ve 14 hodin s přesností plus minus 265 let. Správnost odhadu potvrdil i nález rozvinutých květů taršovníku. Tato rostlina (mimochodem její květy jsou oblíbenou pochoutkou) má tu vlastnost, že podobně jako leknín své květy zavírá a otvírá. Rozdíl je v tom, že je zavírá do pevné slupky, a rozkvétá pouze v poledne. Vždy mezi 11 a 15 hodinou. Vyloupnuta nerozkvetlá chutná odporně, rozkvetlá má lahodnou chuť. Květy se musí konzumovat čerstvé protože po utržení do dvou hodin opadají. Do hrobu tedy musely být vloženy buď v poledne, nebo brzo odpoledne a okamžitě zasypány.
        Jak probíhalo odkrývání byli archeologové stále více udiveni bohatostí a rozmanitostí výbavy. To samo o sobě svědčilo o značném civilizačním stupni. Jen relativně bohatá společnost si může dovolit dát jakkoli význačnému zesnulému tolik milodarů. Pak přišel šok. Ve druhé vrstvě hrobu bylo objeveno množství břidlicových tabulek porytých něčím co musí být bezpochyby nápisy. Písmo před více než 100 000 lety. Nastalo horečné hledání v jiných známých lokalitách dutariánců a ve dvou případech se podařilo najít fragmenty tabulek s nápisy. Dudáčovský archív se svými 52 tabulkami zůstává největším. Přečíst je neumíme. Přesto však jsou důkazem že již v šerém dávnověku před moderním člověkem vznikla úžasná civilizace. Možná jiného, netechnického typu, ale jen velmi duchovně vyspělá společnost se značnou mírou integrace je schopná vytvořit a využít písmo. O dutariánské civilizaci toho mnoho nevíme. Nezůstaly po ní žádné paláce ani města. Hroby obsahují jen relativně primitivní nástroje a keramiku. Rozluštění nápisů by mohlo osvětlit mnohé.
       
        Ertarské muzeum v České republice získává do dlouhodobé zápůjčky část nálezů. Pěstní klín, dva hroty k šípům a hlavně jeden originál tabulky s nápisem. Podmínkou je, že se pracovníci muzea a lidé které sdružuje budou podílet na pokusech o rozluštění nápisů. Prosíme Vás proto. Snažte se, aby se poprvé v historii muzea nestalo, že se exponáty budou muset vrátit zpět do Ertaru.

---