Známý ertarský badatel, znalec mnoha vědních oborů a neúnavný popularizátor vědy Denik Von Erichen se v uplynulém roce zaměřil na pátrání po skutečných počátcích ertarské pošty. Tedy spíše ertské než ertarské, protože svoje pátrání zaměřil do oblastí, kde Ertové žili před více než 6000 lety, tedy do podhůří Toránských hor a Toránských bažin. Svá pátrání postavil na statutu hodnověrnosti starých pramenů. Není zde možné samozřejmě v rozsahu času a stran textu, které máme pro svou zprávu k dispozici, vyjmenovat všechny zdroje, které Denik von Erichen pro svá bádání použil ani detailně popisovat jeho dedukce, asociační řetězce a myšlenkové konstrukce, které ho vedly k závěrům, jež ve svém důsledku vyústily v detailní letecké a později pozemní průzkumy konkrétních lokalit, k vyřazení lokalit neperspektivních a k dalším krokům, které ve svém konečném důsledku vedly k výsledkům, které zde prezentujeme. Pro dokreslení celého příběhu, který v archeologii studující doby tak vzdálené mívá jen málokdy šťastný konec Vám uvedeme jen několik příkladů.
        Jedním z nich je příběh o třech sestrách, který se do moderní doby promítl do pohádky o Popelce. V původním podání byly všechny tři sestry společně na oslavě dne rovnodennosti u knížete a všechny tři se snažily získat srdce knížete. Dvě z nich však zkoušely na vládce použít svodů a příslibů vášnivé noci, třetí si však s knížetem „pouze“ povídala a prokázala výjimečnou inteligenci, jakou by právě žena knížete mít měla. Kníže odměnil všechny tři příslibem, že se rozhodne a pošle jim dary, podle kterých poznají, kterou si vyvolil.
        „…a pátého dne přišel do domu posel, který přinášel vzkazy od knížete. Jednomu děvčeti předal drobný květ horské bystruže a dvěma dalším obsáhlá písma opatřená knížecími pečetěmi. Obě děvčata okouzlena velikostí psaníček odběhla na loučku před ohradu, aby se slovy knížete potěšila a zjistila, která z nich je ta vyvolená. Sotva se však jejich nožky trávy dotkly, než stačila svitky rozvinouti, klesla obě pod tíhou těch psaní do mokřiny, kam v chvatu vyběhla. Ani přispěchavší čeledíni jim již nedokázali pomoci a obě děvčata zmizela pod zemí, vtažena tam vahou knížecího psaní. A tak se kněžnou stala ta, která projevila chytrost a bystrý rozum…..“ (Inteligence nad zlato, z překladu F.L.Doby, Vydal Erprint Tara 1902)
        Z uvedeného textu vyplývá, že psaní sama o sobě musela mít značnou hmotnost, když dokázala zatlačit své adresáty do bažiny tak, že jim už nikdo nedokázal pomoci.
        Dalším příkladem, který stojí za zaznamenání je lingvistické, logické, etymologické a entomologické studium známých rčení, kupříkladu „Važ svá slova“ nebo „Jeho slovo mělo váhu“. Výsledkem výše popsaných studií byl jednoznačný vztah mezi počtem slov a jejich váhou, tedy skutečnou fyzikální hmotností. Čím více slov, tím větší plocha zásilky potřebná pro zaznamenání slov a z toho vyplývající velký nárůst hmotnosti vzkazu – zásilky, snížení počtu přepravovaných zásilek v jedné sadě (fyzikální hranice únosnosti doručovatele, povozu apod.) a neúměrný růst nákladů na jednotlivou zásilku vedly k jedinému možnému logickému závěru, a to že zásilky byly velmi hmotné, což v té době mohly být jedině kamenné.
        Posledním ze zde uvedených příkladů může být logická a logistická retrográdní dedukce časové osy vývoje obecných dějin. Zhruba se to dá popsat následovně: teď se všechno posílá elektronickou poštou, na elektronických médiích a doba se označuje za elektronickou. Té předcházela doba papírová – jistě si ještě pamatujete na stohy formulářů, potvrzení bez razítek neplatných a kontejnerů na zpětný sběr použitého papíru. Této době předcházela doba železná, té pak doba bronzová. Před ní byla doba keramická. Z té však zvláště v oblasti Toránských bažin mnoho pozůstatků není, protože se hliněné výrobky většinou vlivem vlhka změnily záhy v hroudy bláta a veškeré informace na nich uložené se tak nenávratně ztratily. No a posledně zmiňované době předcházela už jen doba kamenná.
        A právě kamenné pozůstatky pošty se rozhodl Denik von Erichem hledat. Jak jsme se již zmínili, provedl průzkum vybraných lokalit, podle zobrazených anomálií se pustil do vykopávek na konkrétních místech a výsledek se dostavil. A tak Vám můžeme představit unikátní nález kamenné poštovní zásilky. Jedná se o fragment obálky a vlastního tělesa pro psaní zpráv. Podle rozborů mikroskopických částeček popela na povrchu vnitřního tělesa von Erichen zjistil, že se na tyčinku psalo ohořelými dřívky. Zbytky popela odpovídají chemickému složení rostlin typických pro tuto oblast před 6000 lety. Na předloženém vzorku jakož i na schématu na obrázku je vidět, jak se váleček umisťoval do obalu. Dlouho se ale nevědělo, jak byl tento váleček zabezpečen proti vypadnutí. Teprve pozdější nález potvrdil von Erichenovu domněnku jakýchsi zátek, které válec obalu uzavíraly. Skutečně se podařilo jeden takový uzávěr najít. Dokonce se jej podařilo také zapůjčit z ertologického muzea pro letošní ertologický kongres. Je však výrazně větší, jedná se vlastně o uzávěr obalu nikoliv dopisu, ale balíku.
        Za pozornost stojí i materiál jednotlivých nálezů. Zatímco na obalu a tělese vlastního dopisu je vidět, že se jednalo o čistý, nový materiál, na zátce pro balík je zřejmé, že se jedná nikoliv o nový materiál, ale o recyklát. Je z toho patrné již tehdy značně vyspělé ekologické cítění Ertů, kteří se věnovali recyklaci použitého materiálu a jeho novému používání, aby nekutali skály v okolí pro každý obal znovu a znovu a šetřili materiál pro další generace a neničili zbytečně své okolí.

---