Když jsem v roce 1995 vyrukoval s první informací o Gynesově knize erkordů, neměl jsem v plánu se k ní pravidelně vracet. Je tolik věcí v Ertaru, o kterých bych vám chtěl vyprávět, že mi připadala jedna krátká přednáška až až. Jenže pak se v průběhu času začal erkordy živit na Erconech i Petr Súkeník a mně došlo, že by byla věčná škoda úplně na tenhle aspekt života Ertaru občas neupozornit. A tak letos nadešel čas a já jsem tu opět s několika zajímavými NEJ..., která naplnila stránky několikrát ročně updatované knihy knih. A jak jste jistě poznali, nejsem tu sám, Katka jde v mých šlépějích. Listovala nejnovějším vydáním Gynesa stejně usilovně jako já, a tak bude spravedlivé, když se v uvolňování informací do hlubin vašeho kolektivu budeme pravidelně střídat.
        Předesíláme, že jsme nechtěli opisovat suchopárné konstatování a číselné údaje. Proto jsme se snažili řeč faktů a čísel malinko beletristicky oživit. Navíc, tím, že doslovně necitujeme celé pasáže Gynesovy knihy, neporušujeme žádnou zákonnou úpravu.
       
        Nejkyselejší zubní pasta
        Možná si pamatujete, že první přednáškový blok vás před jedenácti lety informoval o nejnechutnější zubní pastě. Byla to značka Skhalin s příchutí feferonek. Výrobci se zřejmě nepoučili, neboť ke Skhalinu a jemu podobným – např. Orolu (příchuť vlašských oříšků), Dentolu (pachuť lososa) přibyl i Citrusan, řada Extracitron. Jedna z nejoblíbenějších značek ertarských dětí se v celé škále svých výrobků orientuje výhradně na příchutě citrusových plodů. Vývojoví pracovníci byli požádáni vedením výrobce, aby ke značně oblíbeným modelům přihodili něco exotičtějšího. A tak vznikl Extracitron. Jen velmi těžko je možné mluveným slovem přiblížit jeho chuť. A protože nejsem mim, musím si se slovy vystačit. Takže: představte si, že by se zapřisáhlý milovník uzenin a nesmiřitelný odpůrce moučných jídel živil dva měsíce pouze tzv. chlebovou pochoutkou (tj. mezi dva silné krajíce chleba umístíte jeden tenký krajíc chleba). Tak takhle kyselý je Extracitron.
       
        Nejmenší hřiště na tribol
        Tohle je opravdu zvláštní erkord. Tak trochu to totiž erkord je a tak trochu není. Přestože jako erkord nakonec skončil, i když v úplně jiné kategorii. Nejpve něco na vysvětlenou. Je jasné, že když se v knize erkordů objeví „nejmenší auto“, pak se nemůže v žádném případě jednat o model auta. To by musela být kategorie „nejmenší model auta“. Takže nejmenším autem je myšleno opravdické, skutečné, homologované auto ... no, auto, spíše vozítko, kam se musí vejít nejméně řidič a základní vybavení, jakým je motor, převodovka, palivová nádrž apod. Takže když hovoříme o nejmenším hřišti na tribol, musí to být taková plocha, kde se opravdu tribol hraje na nějaké vyšší úrovni, nejméně župní. Konečně tedy k věci. Za nejmenší tribolové hřiště byl prohlášen plácek na pozemku jistého Micaela Gilberta z Pulsaru o velikosti šest krát šest metrů. Vzhledem k pravidlům tribolu, které jistě máte v malíčku, si dovedete představit, jak nahňahňaní musí tribolisté na takovém hřišťátku být. Jenže! Vloudila se chybička. Informace o nejmenším tribolovém hřišti dorazila do Gynesovy redakce ve chvíli, kdy bylo poslední vydání těsně před finálním zalámáním a odesláním do tisku. Na straně 131 v sekci sportu chybělo deset řádek do grafické dokonalosti, a tak editor vydání rozhodl tento erkord zařadit. A to i přesto, že odborná komise měla erkord potvrdit teprve o dva dny později. A právě návštěva přísných komisařů odhalila, že toto hřiště dostal Micael darem od své manželky a že tribol na něm hraje pouze pro radost se svými dvěma neteřemi. Hned na místě byla erkordu odebrána licence ... no, vlastně, licence vůbec nebyla přidělena. Vydání erkordu již nešlo zabránit, naštěstí se ještě do tisku podařilo připojit k zápisu o nejmenším tribolovém hřišti, noticku, říkající čtenářům Gynesovy knihy, že tento erkord je neplatný a že byl vůbec nejkratší dobu „neplatně platným“ erkordem všech dob. Čili vlastně nakonec jako erkord přece jen skončil.
       
        Nejdelší nehty
        Vždycky, když slyším o nějakém rekordu té či tamté pozemšťanky v délce nehtů (nezřídka přes jeden metr), jímá mě hrůza při představě, jak tato bytost řeší některé životní situace (např. vytírání zbytků lahodného guláše z hrnce, psaní sms atd.). Jistě jste poznali, že se vždy jedná o nehty na rukou. Kupodivu, erkord v délce nehtů drží nehty na nohou ... přesněji řečeno, na jedné noze ... ještě přesněji, na jednom prstě ... a úplně přesně na ukazováčku pravé dolní končetiny Edwarda Hocha z Žižňánek. Poznámka na okraj: napadlo vás někdy, že mluvit o ukazováčku na noze je docela pikantní?!?! Hochův nehet dosáhl k poslednímu dni roku 2005 délky neuvěřitelných 188 centimetrů. Majitel ho prý nechal růst necelých jedenáct let, přičemž posledních deset kvůli svému odhodlání vytvořit tento erkord neopustil stěny svého jednopokojového bytu. Dost možná, že se Edward Hoch stal i nositelem jiného erkordu: nejdéle si neobul na jednu nohu žádnou botu, a to ani pantofel. Samozřejmě, tady se v souladu s vysvětlením o „nejmenším autě“ nepočítají ti obyvatelé Ertaru, kteří si neobuli botu např. ze zdravotních důvodů.
       
        Nejdelší reklama
        Reklama na jednu z nejrozšířenějších ertarských limonád Anakolu drží dokonce erkordy tři. První co se délky týká: její úplná verze, jakýsi režisérský sestřih, trvá přesně 14 minut a 38 vteřin. Promítána v televizi byla jednou jedinkrát a hned se stačila stát nejlevnější reklamou – to je druhý erkord. Zadavatel za ni zaplatil jediné grátis. A to ze dvou důvodů: více za ni zaplatit nechtěl a majitelé televize chtěli nějak přilákat diváky ke zhlédnutí nejdelší zveřejněné reklamy. A tady narážíme na třetí erkord: je jím nejdražší reklamní kampaň, rozjetá na upnutí pozornosti diváků k vysílání jednoho jediného reklamního šotu (byť čtvrthodinového).
       
        Nejvíce písmen „j“ ve jméně
        Abyste viděli, čeho všeho mohou mít naši ertarští přátelé erkordy, je tu jeden zástupce z oddílu kuriozit, nejčtenější pasáže každého nového vydání Gynesovy knihy (no, to je taky erkord). Jedná se o prokazatelně nejvyšší počet písmen „j“ v celém jméně jednoho Erta. Inkriminované jméno zní Jeroměj Jiljí Jajánek junijor. Je podstatné, a to zejména při slovním přednesu tohoto erkordu, zdůraznit, že v přívlastku „junijor“ jsou dvě písmena „j“. Kdyby si totiž Jeroměj Jiljí Jajánek junijor tento přívlastek pro matriku nezkomolil, nepředstihl by s osmi „j“ svou sedmi-jé-ovou švagrovou Jáju Joljajinu Jajánkovou. Obě jména naleznete v telefonním seznamu Španělského Ptáčkova. Státní příslušnost obou výše jmenovaných sice je ertarská, nicméně ze tvarů jmen lze usoudit, že národnost jejich nebo jejich přímých předků sahá někam do oblasti mezi Keyland a Croveix. A ještě malá douška, vyčtená ze zahraničního bulváru. Zlí jazykové tvrdí, že se tato rodina už drahně let snaží přesvědčit úřady, že obec, v níž bydlí, se ve skutečnosti jmenuje Španějský Ptáčkov, protože španěje prý byla první plodina zde vůbec kdy pěstovaná. Je potřeba dodat, že španěje je staroertský název pro jetel.
       
        Nejmenší pes
        Tenhle erkord jsme načerpali ve vědecké sekci. Šlo nám o skutečně a absolutně nejmenšího psa v historii a ne o relativně nejmenšího psa, tedy takového, který kdy vyrůstal (či spíše nevyrůstal) uvnitř ertarské populace. Pejsánek, o kterém za chvíli uslyšíte, nejen že byl nejmenší – ale také byl úplně jediný takhle malý. Pinkie (v překladu Malíček) se narodil v roce 2001 a dožil se celých čtyř let. Byl to pejsek rasy hodně podobné německému ovčákovi, přičemž navzdory jeho miniaturním rozměrům všechny proporce byly zachovány jako u normálně velkého živočicha. Neměl otce ani matku. Narodil se ve zkumavce jako výsledek náhody během tajného genetického pokusu, jehož výsledkem mělo být několikanásobné zvětšení kukuřičných klasů. Nikdy nebylo objasněno, jak k podobnému genetickému úletu mohlo dojít. Nikdy také nebyla zveřejněna žádná Pinkieho fotografie. Odborná komise, zkoumající pravost erkordu, byla nejprve těžce prověřena a pak zavázána doživotním mlčením. Jediným povoleným písemným záznamem z návštěvy nejmenovaného institutu byl výsledný erkordní certifikát. To, že ale nakonec vznikl, bez jakékoliv pochybnosti dokazuje, že Pinkie skutečně žil. Zemřel v roce 2005. Aby nebyl zapomenut, byl do oběhu vypuštěn umělohmotný model, věrně zachycující jeho podobu. I přes omezený počet figurek v limitované sérii se nám jednu podařilo ukořistit a je nám velkou ctí, že ji můžeme předat k uložení jako artefakt do ertologického muzea.
       
        Nejmladší obyvatel Ertaru
        Že vám to nějak nesedí? Jak může erkordem být „nejmladší obyvatel Ertaru“? Kdyby „nejstarší“ nebo „nejlehčí“ popř. „nejširší“ – všechno OK. Ale „nejmladší“?!?! To přece nejde?! Ale jde, přátelé, jde. Jste přece v Ertaru. Má to samozřejmě svá specifika, ale jde to. Předně, tenhle erkord není nikdy součástí tištěné Gynesovy knihy – ale vždy jen její elektronické verze na ernetu. Můžete se přesvědčit sami na adrese eee.djangest.gynes.er Najdete tam on-line vyhodnocování erkordu, kdy je díky propracovanému celostátnímu evidenčnímu systému zaznamenáván každý právě narozený Ert (samozřejmě i každá narozená Ertka). Od roku 1991, od kdy je tento erkord sledován, se tak stali nositeli erkordu všichni obyvatelé Ertaru mladší 15 let. A to je mimochodem jeden z nejpodivuhodnějších erkordů celé Ergey.
       
        Nejvíce iritující poznámka roku 2006
        V sekci Škola a rodina jsme našli jednu velmi speciální kategorii. Zachycuje poznámku dětí, která dokázala v roce 2006 (měřeno v průběhu posledních tří měsíců 2005 a prvních devíti měsíců 2006) nejvíce vytočit rodiče jako reakce potomků na jednání předků. Byl učiněn obvyklý průzkum na 90 školách a ve 120 podnicích, které se každoročně stávají respondenty této ankety, mezi nejčastěji se opakující věty patřila trojslovná prvoplánově uklidňující ale druhoplánově a v konečném důsledku vytáčející replika: „Rozviň svůj klid!“ Stala se souputnicí nejvtipnější poznámky teenagerů, hodnotící vzájemné vztahy dvou generací: „Vy jste sice chytřejší, vyděláváte peníze, můžete řídit auto apod., ale my máme ještě celý život před sebou!“ Tato replika vypadla v jedné domácnosti v Ostré u Parnasu z úst čtrnáctiletého Ondry.
       
        Jo, a kdybyste měli nějaký nápad na vytvoření nějakého erkordu, redakce Světelných roků vám může zprostředkovat kontakt na agenturu Dlouhý den, která pravidelně organizuje vytváření podivuhodných erkordů, tedy těch, které nepřinese sám život.