CESTY ERTARSKÉHO UMĚNÍ 05
Petr Súkeník





        V příspěvku od Ládi Widtmana jste viděli krásný exemplář moderní koláže. Jedné z těch, které tvoří špičkoví ertarští umělci (tzv. kolážníci, nebo také kolážisté). Rád bych Vás seznámil s jinou formou ertarského výtvarného umění, která s kolážemi do jisté míry souvisí a někdy se s nimi i překrývá. Jedná se tzv. „spotřební umění“.
        Tyto koláže netvoří jen sprofesionálové a specialisté, ale dá se říci, že se jedná o vskutku masové a lidové umění. Vžil se pro ně i jiný, specifický název. Ertové ve své spisovné ertštině, podobně jako angličané ve své částečně spisovné angličtině huhlají a polykají konce slov a mění výslovnost hlásek. Z koláže se tak v průběhu let staly koláče. Po té co tuto výslovnost pro specifické umělecké dílo převzala eritrejština a potažno i čeština stal se název oficiálním pro celý umělecký směr. Pravda, u nás výtvarná stránka trochu zdegenerovala a koláče se staly jakýmsi doplňkem buchet, lívanců a vdolků. Ne tak v Ertaru.
        Tam jde v první řadě o estetický vjem. Však se také umělci nenazývají pekaři, ale koláčníky nebo koláčisty. Chuťová stránka uměleckého díla je samozřejmě také nezanedbatelná. Diváci ho nejprve obdivují, pohovoří o dojmech, o tom jak na ně působí. Jakou má atmosféru, jestli autor dokázal vystihnout a vyjádřít nějakou důležitou otázku všehomíra. Nakonec jej však stejně spotřebují. Potěšení je dvojnásobné a zůstává na něm příjemná vzpomínka.