Při přípravě materiálů na letošní ERCON jsem již po několikáté narazil na jeden typ nesrovnalostí, který jsme dosud všichni a hlavně já zcela opomíjeli.
        Jak každý erto- i ergeolog ví, případně může snadno zjistit pohledem na mapu, leží Ertar jižně od rovníku, potažmo tedy na jižní polokouli Ergey. To kromě jiného znamená, že roční období jsou opačné než u nás, respektivě přináší opačné počasí - něco jako na Zemi v Austrálii či na Novém Zélandu. (Určitě jste si všichni všimli, že zatímco Frodo se prodíral metrovými závějemi Caradhrasu, my jsme leželi u vody a vyhřívali se v teplých paprscích letního Slunce.) A v tom právě tkví zmíněná nesrovnalost.
        Její první výskyt mohl zaznamenat ten, kdo si pamatuje počátky ertarského kalendáře, tedy počátky seznámení s ním. Jedním z argumentů, proč začíná ertarský rok 1. ouksmansem, bylo Daliborovo prohlášení (volně cituji): "Pořadí ročních dob jaro - léto - podzim - zima je logicky zachováno i v běhu ertarského roku." Dále pak nesrovnalosti pokračují i v názvech mimokalendářních dnů Vintrsdy (po 30. epílsmansu) a Samrsdy (za 30. silksmansem). Pro méně znalé vysvětlení: Zimní den je řazen za 30. prosinec a Letní den za 30. srpen. To by samozřejmě bylo naprosto v pořádku, pokud by nebylo toho nešťastného (?) situování Ertaru na jižní polokouli, na níž je v srpnu zima jak v psírně a v lednu tráví Ertové dlouhé letní dny na vyhřátých březích vodních ploch.
        Teď nastal čas nasypat si taky trochu popela na svou popelavou hlavu. Byl jsem to totiž já, kdo zpřístupnil první (a později i výtvarně chudou druhou, zakázanou třetí a dosud nerealizovanou čtvrtou) tištěnou podobu ertarského kalendáře ertologické veřejnosti se všemi zmíněnými nesrovnalostmi a co horšího, při vlastní tvorbě z něho také vycházel (viz např. letošní příspěvek - cituji: "Za panoramatickými okny vagónu, zabarvujícími se pod dopadajícími slunečními paprsky stále temnějším odstínem bronzu, se začínal zvolna odvíjet film na téma: ´Jarní příroda jižního podhůří Alkaratanu´. Magnetický vlak rychle nabíral rychlost a okolní krajina, koupající se v jasné záři flauersmansového slunce, se jakoby ovíjela kolem přímé linky monotrejnu.".)
        Po dlouhém přemýšlení jsem připadl na dvojí způsob, jak by bylo možné tyto nesrovnalosti odstranit. Můžeme přepracovat kalendář a na něho se odkazující příspěvky (hrozná představa - té práce!), nebo zkusit převrátit sklon rotační osy Ergey na opačnou stranu vzhledem k rovině oběhu planety kolem slunce (snahy tady byly - jistě si všichni pamatujeme Slávkovu 2005: Spade Odyssey, bohužel i to, jak to celé dopadlo!). Přiznám se, že já jsem se snahou o řešení tohoto problému uvízl ve slepé uličce a proto bych uvítal vaše návrhy.
        Nenapadlo mě, jak bouřlivou diskusi tento můj nepříliš dobře připravený příspěvek vyvolá. Přednesl jsem ho v dobré víře, se snahou zdokonalit již tak velmi dokonalý obraz Ertaru, ale přítomní ertologové (přítomné ergeoložce to úcta k rodiči naštěstí nedovolila) se do mě pustili jako shromáždění ortodoxních muslimů do opilé striptérky. Z chaosu vzájemně se překřikujících hlasů jsem měl pocit, že mě obviňují ze všeho možného, počínaje způsobením vzniku poslední doby ledové a konče ještě horším proviněním - snahou o nápravu ertologie.
        Naštěstí se mě s laskavostí sobě vlastní ujal Slávek a svým přesně cíleným zásahem (nadarmo není lukostřelec a úřadující vítěz topkorbu) uvedl věc na pravou míru. Žádná nesrovnalost neexistuje, posun v ročních obdobích je naprosto přirozený. Vzniká totiž při kvantovém styku mezi Zemí a Ergeou, kdy se poutník (=návštěvník, cestovatel) během přechodu prostě o půl roku zdrží, případně předběhne.
        Řešení celého problému nakonec Slávek brilantně shrnul slovy: "Někdy je jaro vždycky!"