ERCON 2007

Za panoramatickými okny vagónu, zabarvujícími se pod dopadajícími slunečními paprsky stále temnějším odstínem bronzu, se začínal zvolna odvíjet film na téma: "Jarní příroda jižního podhůří Alkaratanu". Magnetický vlak rychle nabíral rychlost a okolní krajina, koupající se v jasné záři flauersmansového slunce, se jakoby ovíjela kolem přímé linky monotrejnu. Žebrovaná kopule lukovského nádraží rychle zmizela za obzorem a kolem vlaku se rozvinula mozaika lesů, polí a hájků, hladící oči svěžími odstíny zeleně či žlutě zářící řepkovými poli, protkanými temnými klikatinami melioračních kanálů jako tajemnými stezkami neznámých tvorů, ukrytých pod hladinou zlatých květů. Technické cesty, lemované rozcuchanými zelenými kšticemi nízkých keřů, mizely v dálce, kterou dosud zakrýval lehký závoj ranní mlhy a na nebeském azuru se kolem vzhůru stoupajícího slunečního kotouče táhlo jen několik řídkých pruhů bělavých cirrů.
Lia G´Lian se pohodlně opřela v měkce polstrovaném křesle a zadívala se do krajiny, díky rychlé jízdě již zvolna klesající do Harricanawské nížiny. Na kolenou jí spočíval již poněkud ohmataný katalog její první výstavy mimo rodný Lukov, a to hned v centru jižního Ertaru, v erthyském Paláci umění! Pravda, jen v bočním křídle, o něž se navíc dělí s dalšími mladými výtvarníky, ale její čtyři destruktivistické plastiky zaujímají nepřehlédnutelné místo na vyvýšeném pódiu hned vlevo za vstupním portálem. Pozvánka na zítřejší vernisáž poklidně spočívala v batůžku, což rozhodně neplatilo o mladé umělkyni. Celá rozechvělá se chvíli těšila, chvíli zase obávala, jak její umění přijmou ve velkém světě. Doma, v poněkud provinciálním Lukově, se na zprohýbané kusy kovu, šklebící se rozervanými otvory jako průstřely se zaseknutými projektily a ovíjející se kolem deformovaných trubek a traverz, dívali spíše jako na podivný úlet a neznala nikoho, kdo by si některou její plastiku chtěl postavit do pokoje. Snad do zahrady, někam do hustého křoví mimo dohled zvědavých očí snobských návštěv! Pohrdavě se ušklíbla. Jak své spoluobčany poznala, po její erthyské výstavě se budou moci přetrhnout, aby se dílem "známé umělkyně" mohli osobně pochlubit. Samozřejmě pokud její průlom mezi uznávané umělce neskončí naprostým fiaskem. Toho se ale ve chvíli, kdy ji vagón magnetické železnice neslyšně unášel vstříc očekávanému úspěchu, ani v nejmenším neobávala.
Velký sál centrálního řízení dopravy erthyského kraje rozhodně nepřekypoval aktivitou. Oba dispečeři jen občas několika doteky prstů na kontaktních monitorech, zabudovaných do plochy pracovního pultu, zadali správnou cestu pro některý z desítek železničních, silničních či námořních spojů, které se pohybovaly v jejich oblasti. Rozměrné 3D schéma denního grafikonu měli přímo před očima na pozadí ohromné LCD obrazovky, jejíž poklidně blikající světélka dokládala bezporuchový chod celého složitého systému. Dopolední sekce jako obvykle ubíhaly ve znamení poklidu, doprava zhoustne až v době kolem oběda, kdy se rozjedou příměstské spoje, plné Ertů, směřujících od výrobních a řídících komplexů k domovům či na obchodní a soukromé schůzky.
Poloprázdná souprava vakuové rychlodráhy, která před několika desítkami period vyrazila z Erthyského východního terminálu, se již na trati, kopírující pobřeží Sargasového zálivu, blížila k prvnímu přechodovému uzlu, kde se dělila do jižní větve, pokračující dále přes El Bejo přechodem Ersal do S.A.L.-ského království a Etariskaru, a východní odbočky, končící na hranicích s Wasbreedingem. Jízdní řád centrálně řízený spoj dodržoval s přesností několika pulsů, přesto ale jeden z mála cestujících, sedící osaměle v přední části vlaku, každou chvíli zabloudil pohledem ke svému pravému zápěstí, ozdobenému masivním komunikátorem se zářícím časovým displejem. Plán byl jasně stanovený, jedině přesné načasování každého kroku mohlo zaručit očekávaný výsledek.
Na drobné obrazovce informačního panelu před jeho křeslem zablikalo rudé upozornění na blížící se křižovatku, spolu s informací, že přední část soupravy pokračuje na hraniční přechod Erwas, kde končí, zatímco zadní vozy se odpojují a jedou dále do Dusaru a Prykenu. Téměř neslyšný hukot o oktávu poklesl, lehké trhnutí a zakolísání a vlak, rozdělený na dvě samostatné soupravy, pokračoval v jízdě dvěma rozdílnými směry. Během několika pulsů dosáhly obě části opět plné rychlosti a hbitě se blížily k hranicím republiky Ertar. Za necelou sekci už nervózní cestující nastupoval na hraničním uzlu do automatické rikši, směřující k letištnímu terminálu a k transkontinentálnímu spoji daleko na sever. Poslední pohled na hodinky, zaklapla dvířka a mohutný letoun roluje ke startu. Teprve teď z muže spadlo mnohasekční napětí. Jejich plán už běžel samostatně a nezadržitelně ke svému cíli.
Pět sekcí dvacet period. Zvolna houstnoucí jiskřičky vlaků, lodí a trucků na laserových paprscích tratí v prostorovém grafikonu dávaly tušit blízkou popolední špičku. Stále častěji se měnící barva výhybkových a křižovatkových symbolů na velké obrazovce ukazovala rostoucí vytíženost celé sítě, nicméně automatizovaný systém řízení očekávaný nárůst bez potíží zvládal.
Náhle všechna drobná světélka zablikala a na okamžik pohasla, aby se vzápětí opět rozzářila. Dispečer zvedl pohled od pracovního pultu. Všechno se zdálo v pořádku, ale jen na chvíli. Ve střední části schématu několik bodů probliklo červeně a co horšího, jedna z křižovatek magnetického monotrejnu rubínová zůstala,. Zároveň se na pracovním displeji rozhořelo purpurové varování chybně nastavené vlakové cesty. Před vyděšenýma dispečerovýma očima se k rudě žhnoucí kontrolce rychle blížila jiskřička vlakové soupravy, minula poslední ovládací bod a řítila se vstříc zkáze. Bleskurychle sáhl po řízení brzdných magnetů, ale zároveň věděl, že už je pozdě. Odtrhl plombu a pokusil se manuálně nastavit porouchanou traťovou sekci do provozní polohy, ale to již symbol vlaku splynul s rudým bodem. Na okamžik probleskla zelená, vystřídaná vzápětí opět rudou, doprovázenou navíc kvílivým tremolem poplašného signálu. Na trati došlo k nehodě.
Liu ze zamyšleného pozorování okolních krás vyrušilo lehké trhnutí a zakolébání jinak zcela klidně jedoucího vlaku. Nestačila si ani uvědomit, co se děje a poklidný svist rozráženého vzduchu vystřídal příšerný skřípot, doprovázený mohutným otřesem celé soupravy. Vagón se roztřásl nesnesitelnou vibrací, za panoramatickými okny vylétly mohutné snopy jisker, následované temnějšími stíny odštěpků kovu a plastů. Nový úder srazil dívku ze sedačky, v náhle rozšklebené trhlině střechy se zamodralo nebe, za okny vylétly fontány hlíny a poslední, co Lia vnímala, bylo okno, které jí vybuchlo do obličeje.
Když se probrala, první dojem byl, že se stala součástí některé své obzvlášť děsivé plastiky. Ležela na čemsi tvrdém, v čem až za okamžik rozeznala masivní úlomek kovu, nejspíš magnetické kolejnice, okolo ní se válely pokroucené kusy plastu, smotky zcuchaných drátů, rozervaná křesla s vyhřezlým čalouněním, úlomky skla a oceli, ostře čpěl spálený kov, ozón a rozrytá půda. Nejhorší ze všeho však byly mátožně se pohybující postavy a bezvládná, zkrvavená těla spolucestujících. Při tomto pohledu se do ní zahryzla bolest, bez přesné lokalizace, ale přehlušující všechny ostatní vjemy. Stačila ještě ztuhlými prsty nahmátnout hebkou srst svého imaginárního čtyřnohého druha a ztratila vědomí podruhé.

Následné vyšetřování první nehody monotrejnu od jeho uvedení do provozu v devadesátých letech prokázalo nevinu zúčastněných řídících pracovníků provozu i údržby a vyloučilo rovněž náhodné selhání zabezpečovací techniky. Výpadek a následnou nefunkčnost osudového úseku trati vyvolala exploze většího množství plastické výbušniny, uložené v pobočné napájecí stanici na 256. kilometru trati, která způsobila proudový výpadek a samovolné přestavení výhybkového úseku do základní polohy se ztrátou dohlédací kontroly. Reakce řídícího dispečera byla za této situace včasná a naprosto správná, ale přišla bohužel právě v okamžiku, kdy bylo obnoveno nouzové napájení trati. Tím se výhybkový úsek dal do pohybu právě pod projíždějící soupravou, která se roztrhla na dvě části a vykolejila. Pachatele teroristického útoku včetně celé jejich organizace se podařilo ve spolupráci s pantaroskými vyšetřovacími úřady odhalit a potrestat, při nehodě naštěstí nikdo nezemřel ani neutrpěl zranění s trvalými následky. Provoz trati se podařilo během 50 sekcí obnovit, hmotná škoda ve výši řádově milionu grátis ertarskou ekonomiku vážněji nenarušila.
Nejpatrnějším důsledkem celé události tedy zůstává nová cesta umění, která se mladé umělkyni Lie G´Lian, poznamenané těžkým psychickým otřesem z nehody, otevřela a odvedla ji od tvorby destruktivistických plastik k malování něžných obrázků s pohádkovými motivy, jak je dnes všichni známe.